"Mám pocit, že chci hned teď prásknout svět do jeho podělanýho ksichtu," nenechává Eminem hned v úvodní skladbě The Ringer posluchače na pochybách, v jakém rozpoložení nahrával svoji desátou studiovou desku.

O vydání alba nazvaného Kamikaze fanoušci ani novináři netušili až do chvíle, kdy jej raper umístil na sociální sítě a připojil strohý vzkaz: "Nechtěl jsem to překombinovat." Lekci přímočarosti zahajuje už obal se zabijáckým letadlem, který je neskrývanou poctou slavné desce Licensed to Ill od hiphoperů Beastie Boys. Očividný projev úcty ke starší rapové generaci dále nabývá na symbolice při poslechu alba.

Tak jako v minulosti Eminem čerpá svoji nenávist z osobního života. Bude to skoro dvacet let, co se i díky jeho albům The Slim Shady LP a The Marshall Mathers LP hip-hop posunul ze silné a vitální subkultury do pozici pevné, důležité součásti mainstreamu - a Eminem patřil k jeho největším hvězdám.

Dnes už terčem a zdrojem nesmlouvavých textů nejsou matka, která na něj kašlala, ani turbulentní vztah s dvojnásobnou exmanželkou Kim. K zuřivosti Eminema dohání přijetí jeho loňské desky Revival, potažmo stav současné rapové scény a styl generace, která po něm obsazuje hlavní proud.

Na vloni v prosinci vydaném Revivalu raper zopakoval řadu osvědčených postupů, zejména co se týče spolupráce s popovými zpěváky - na albu měl písně s Pink, Beyoncé, Aliciou Keysovou či Edem Sheeranem. Deska se dostala do čela hitparád na obou stranách Atlantiku, recenze ale za moc nestály a, jak teď Eminem přímo ječí na novém albu, nahrávka se "nestala virální".

Pocit frustrace, obava, jestli mu nezačal ujíždět vlak, i jistá intuice říkat věci, které normálně zůstávají za zavřenými dveřmi, to vše zahnalo doběla vytočeného Eminema zpět do studia a zavdalo albu, kde se nyní raper "sebevražedně" pouští do všeho, co ho štve.

Dobře ví, že může působit krátkozrace, jako "naštvanej strejda před padesátkou", který se rozčiluje na mladou hudbu, jíž už nechápe, jako někdo, koho přes nepopiratelné úspěchy rozhodí špatná recenze nebo komentář na internetu.

Námitky, že tohle nemá zapotřebí a mohl by nad tím mávnout rukou, výmluvně shrnuje na desce zveřejněný vzkaz z telefonního záznamníku od Eminemova manažera Paula Rosenberga. Ten se rapera klidným hlasem ptá, jestli je opravdu dobrý nápad nadávat všem, kterým se nelíbila předchozí nahrávka - a zda potom Eminem natočí Kamikaze 2, na němž bude nadávat všem, kterým se nelíbilo první Kamikaze.

Eminem manažerovi po skladbě Normal odpovídá, že "jde rozbít držku tomu idiotovi", který napsal, že prý Eminem neumí rýmovat.

Jakkoliv je krátkozraká, právě v této zachycené syrové emoci je velká síla Eminemovy překvapivé nové desky. Připomíná, že esencí hip-hopu vždy byly upřímnost i autenticita - a díky tomu je těch pětačtyřicet minut nadávek na svět, politiku i rapery, kteří se všichni jmenují stejně a rýmují hatata s batata, o třídu lepší než vyumělkovaný Revival, který to celé vyvolal.

Striknost Eminemově stylu svědčí, pod produkcí desky je podepsán sám s raperem Dr. Drem, příliš se nezabývá silnými refrény nebo singly. Vlastně i beaty jsou spíš obyčejné, nepřekvapivé.

Na odiv naopak Eminem dává svou neuvěřitelnou a stále se zlepšující verbální techniku. Díky ní ani sebestředný song jako Greatest nepůsobí přehnaně.

Deska Kamikaze není uměleckou sebevraždou a těžko bude pro Eminema znamenat sebevraždu komerční.

V éře raperů mumlajících nesouvisející nesmysly a povrchně konzumní drogové pitomosti do Xanaxem rozplizlých beatů jsou jeho přesně mířené a technicky vycizelované direkty všemu a všem naopak velkým osvěžením. Na poctě řemeslu jménem Kamikaze jde striktně o to, co Eminem stále umí bezkonkurenčně nejlépe: rap.

Autor je šéfredaktorem hudebního časopisu Headliner.