"Pop mě fascinuje jako prostor, kde se dá radikálně prozkoumávat osobnost," říká v Praze usazený pětatřicetiletý hudebník. Svou první desku nazvanou Výklopný světlomety přirovnává k projížďce autem, při níž ve zpětném zrcátku běží vzpomínky dovolující nahlédnout do nitra. Je to divoká jízda po současných klubových žánrech, písně ale spojují sebereflexivní texty o cestě z temnoty na světlo.
"Výklopný světlomety symbolizují schopnost najít v temných časech naději. Vyklopíš je a najednou je světlo," vysvětluje. Přezdívku Toyota Vangelis si vymyslel po fiktivní značce auta z paralelní reality, v níž lidstvo vyřešilo všechny své problémy.
"Na přelomu milénia pořádal řecký skladatel Vangelis velkolepé koncerty, na kterých se plavily lodě s vodotrysky a létaly helikoptéry. Napadlo mě, co by se stalo, kdyby ty akce skutečně změnily směřování lidstva a ono se začalo ubírat správným směrem. V této realitě existuje i Toyota Vangelis jako auto budoucnosti," objasňuje.
Podle něj se vozy na fosilní paliva brzy stanou reliktem minulosti a budeme po nich stejně nostalgičtí, jako jsme dnes po parních vlacích nebo koních. "Táta a brácha byli blázni do aut, mě ale nikdy moc nezajímala. Teď mě baví víc jako metafora. Když jsi v nich zavřený, stávají se tvojí extenzí a zároveň si je oblékáš jako brnění, ve kterém se můžeš schovat a působit silně, i když se uvnitř sebe rozpadáš," uvažuje.
Zbavit se autority
"Život se míhá / Já nemůžu zpomalit / Kola se protáčí / Driftem se oprostit," vzývá v první skladbě desky nazvané Smyk In techniku driftingu, při níž auta v přetáčivém smyku "bruslí" po vozovce. "V dnešním světě zmizely všechny pevné body. I když si myslíš, že stojíš na pevné zemi, je to jen iluze, svět se ve skutečnosti houpe a ty kloužeš ze strany na stranu. Proto driftování jako způsob pohybu v tomhle tekutém světě," zdůvodňuje.
Motiv proměnlivosti a osvobozující nestálosti prostupuje celým albem. Týká se žánrů, mezi nimiž autor bruslí, i vlastního genderu, který si skrze písně vyjasňuje. "Kdykoliv jsem někde slyšel heslo ‚Buď sám sebou‘, říkal jsem si, že to je nejtěžší, protože jak můžeš vědět, kdo ve skutečnosti jsi. Album je ohledávání tohoto motta," říká hudebník.
Václav Peloušek působil v brněnském písňovém triu Hugo a Zoe, pak se věnoval experimentální a improvizační tvorbě. Nahrával také pod hlavičkou ambientního projektu Paseka.
Jako Toyota Vangelis vystupuje pět let. Zásadním zlomem bylo, když se těsně před pandemií přestěhoval z Brna do Prahy a mohl začít v domácím studiu víc experimentovat s průniky svého hlasu a technologie. Zpěv se stal prostředkem, jak ohledávat hranice svého já a zároveň tyto výpravy uzavírat do písní.
"Necítím se komfortně ve své hlasové poloze, hluboký hlas evokuje autoritu, což je něco, co potřebuji opustit. Technologie mi umožňuje zpívat výš a já měl intuitivně tendenci zabydlet se v těch vyšších oktávách," říká a popisuje způsob, jak takzvaně hacknul zařízení zvané MIDI kontroler. Skrze něj se ovládá nebo mixuje hudba na počítači.
Peloušek jím teď ovlivňuje tón svého hlasu, může buď vytvářet melodie, nebo ho rozpustit ve zvucích.
Tento "robotický" nádech něčím připomíná efekt autotune, jenž dal v minulé dekádě raperům nové možnosti, jak vyjadřovat emoce. U Toyoty Vangelise směřuje modulace hlasu k jeho osobní fluidní identitě mimo jasně definované genderové škatulky. "Gender je spektrum, po kterém se dá libovolně pohybovat. Na desce driftuji mezi různými částmi spektra," říká.
V tomto ohledu je nejzajímavější skladba Marie, v níž zpívá o svém feminním alter egu. "Když jsem se měl narodit, máma si myslela, že budu holka, a měla připravené jen dívčí jméno Marie. Vracelo se mi to pak v průběhu života několikrát, třeba když jsem chtěl začít dělat moderní gymnastiku, ale všichni mi vysvětlovali, že to nejde," říká. A na to konto zpívá, že "Je mi jedno, jak mě vidíš / Kdo jsem já, není to, jak vypadám".
Internetový slang
Václav Peloušek se celý život pohybuje na průsečíku umění a technologie. Studoval kompozici na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, příliš racionální přístup mu ale psaní hudby na několik let zprotivil. Inspirativnější bylo studium ve Vídni, kde se na katedře umění a vědy ocitl mezi architekty nebo biology, přirozeně se pohybujícími napříč obory. Ostatně i samotné "bastlení" modulárních syntezátorů, to znamená sestavování těchto nástrojů z jednotlivých modulů typu bass synth nebo efektový procesor, je tvůrčí záležitost. Bez lásky k hudbě se neobejde.
Deska Výklopný světlomety používá technologii k otevírání nových možností, jak pochopit svět. Elektronická hudba podle autora poskytuje šanci k přiblížení méně prozkoumaných emocí. "Spektrum pocitů zachytitelných s kytarou už je moc ohledané a pro zachycení komplexnosti našeho světa neobstojí," říká. Spojením technologií a lidské kreativity vzniká nová kvalita.
V písni VPN zpívá Toyota Vangelis o "obejmutí planety", ale připomíná, že i za zdánlivě nehmotnou elektronickou komunikací jsou reálné věci jako optické kabely zakopané na dně oceánu, v nichž naše emoji přenáší fotony světla. V tomto propojení fyzičnosti a nehmotnosti umělec spatřuje zvláštní romantiku.
Jeho hudba je nasáklá raušem akcelerovaných internetových komunikací, do nichž patří i memy nebo svébytný slang. Ten nakonec proniká i do jeho češtiny. Umí být poetická, ale zároveň je třeba plná odkazů na rapové hity.
Toyota Vangelis bývá spojován s žánrem hyperpop, což je neurčitá nálepka pro nejaktuálnější výhonek klubové hudby smazávající hranice mezi ironií a seriózností, autenticitou a umělostí. Tím, jak si volně pohrává s prvky různých žánrů, hyperpop osvobozuje klubovou muziku od sebestřednosti i serióznosti, která ji poslední roky svazovala.
Před dvěma roky Toyota Vangelis s kolegy založil platformu Future jiskří, jež shromažďuje české zástupce tohoto žánru. Pořádají koncerty a vydali první kompilaci českého hyperpopu. Slyšet na ní byla i pražská drag queen Miss Petty, s níž Toyota Vangelis natočil několik skladeb. Drag queen je označení pro uměleckou formu, kdy muž vystupuje pod dámským alter egem.
Z jejich spolupráce byl nejkontroverznější track Jinak to nejde, osobitý remake normalizačního hitu Petra Kotvalda, Stanislava Hložka a Hany Zagorové. Dobový útěšný slogan z názvu převrací v odhodlání postavit se zavedeným pořádkům, ať už to je netolerance sexuálních menšin, nebo směřování k nevratnému ekologickému rozvratu.
Sblížení se středním proudem
Když o vzniku této skladby mluví, Toyota Vangelis použije pojem "hackování" písní. Něco podobného udělal už s debutovým singlem Třetí galaxie ze srpna 2019, který původně v 80. letech minulého století nazpíval Michal David. Brněnský hudebník však v novodobé verzi podtrhuje apokalyptický tón varující před ekologickou katastrofou.
Ve stejném duchu se nese mixtape neboli písňová kompilace The New Hypernormal, kde vloni na jaře osobitě smíchal undergroundové hyperpopové skladby s českými rádiovými hity.
Jako by se chtěl sblížit s českou brakovou kulturou, aniž by ale měl potřebu střední proud z rádií ironizovat. Jsme jeho součástí a není z něj úniku, naznačuje. "Nepřijde mi moc produktivní předstírat za každou cenu, že jsme západ a že musíme kopírovat jeho popkulturu," říká Toyota Vangelis a mluví o záplavě zajímavé hudby, která se poslední roky objevuje na východě Evropy. Její kultura získává nové sebevědomí. "Zajímá mě, co se dělá na východ od nás a jak se hudebníci vyrovnávají se zkušeností vyrůstání na periferii, která je nám také blízká," ilustruje.
V Čechách se podle něj vynořila nová generace tvůrců, kteří už v kontextu současné hudby přirozeně pracují s češtinou. Někteří, například hudebnice Tokyo Drift nebo Klara Wodehn, mu teď na desce hostují. První jmenovaná zpěvačka a producentka nahrávku ukončuje akustickou verzí úvodní písně Smyk. Má fungovat jako moment zklidnění po intenzivní jízdě.
Album spoluprodukoval a pomohl dokončit pražský tvůrce elektronické hudby Oliver Torr, který s hlasem sám začal experimentovat před dvěma roky na oceňované desce Fragility of Context. "Do aranžmá mi zasáhl tak, aby můj vokál vystoupil mnohem víc do popředí a stal se tím hlavním prvkem, na což jsem možná sám neměl dostatek odvahy," poznamenává Toyota Vangelis.
Torr se svým nesrozumitelným vokálem použitým jako melodický nástroj se také objevuje v katarzní skladbě Nitro. V ní se láme nálada. Zatímco v první polovině Toyota Vangelis ohledává své já, ve druhé se zdánlivě rozplývá do jakési kolektivní entity.
"Jsou to dva póly té cesty z temnoty. Jeden je o ponoření se dovnitř sebe a druhý má v sobě kolektivní moment," říká. Přičemž s tím druhým jsou spojené i momenty soudržné euforie na tanečním parketu, které mohou ukázat cestu ven z všeobecné temnoty. A kvůli tomu ani není nutné vždy chodit do klubu. "Rád se procházím venku se sluchátky a zažívám s hudbou euforické momenty i osaměle. Písně mají schopnost pozvednout člověka z deprese," uzavírá Toyota Vangelis.
Album
Toyota Vangelis: Výklopný světlomety
Full Moon Forum 2023
