Praha - Ani celý náklaďák ukradených nástrojů a techniky za desítky tisíc dolarů nedokáže Iggyho Popa na turné zastavit. I když na srpnový incident v Montrealu nebude mít asi nejlepší vzpomínky, další koncerty - a už vůbec ne pražský - to neohrozilo.
Iggy už v Česku vystupoval několikrát, ale tentokrát s sebou přivezl své kumpány z Detroitu, kteří si od roku 1967 říkají The Stooges. Na titul největší rock'n'rollová skupina všech dob je velká tlačenice, ale tito veteráni jsou ve frontě hodně blízko.
V Praze se v sobotu představili v Areně HC Sparta; téměř 40 let od svého prvního koncertu. Jejich poslední, loňská deska The Weirdness se klasickým albům ze 70. let sice nevyrovná, ale coby generátor divoké energie funguje dokonale.
Iggy Pop, který má historii hudby i svého života vepsanou do těla, se nevrací vydělávat na nostalgii a rostoucím zájmu o koncerty, ale protože nic jiného neumí. A kdyby se jeho tělo zastavilo, možná by přišlo na to, že už tady dlouho nemá být.
| Čtěte také: Stooges: Touha zkusit to znovu a stejně šíleně Iggy Pop uchystal lázeň sirného bahna Sobotní Glastonbury strhli Killers a Iggy Pop |
V roce 1995 anglický magazín MOJO všechna tři alba Stooges zařadil mezi stovku nejlepších desek všech dob. Bez The Stooges by metal, punk a hard core vypadaly a zněly úplně jinak.
V polovině 60. let v městečku Ann Arbor ve státě Michigan Iggy Pop, tehdy ještě James Osterberg, začal zpívat ve skupinách The Prime Movers a The Iguanas. The Stooges pak založil pod dojmem koncertu The Doors spolu s bratry Ronem a Scottem Ashetonovými.
Později se k nim připojil ještě baskytarista Dave Alexander. Skupina se uvedla divokými koncerty a do té doby neslýchaně sprostým a špinavým zvukem. První album The Stooges produkoval další překračovatel hranic, John Cale z Velvet Underground. Jejich údernost a hysterický zvuk ještě zvýraznil a dal vzniknout jednomu z nejlepších debutů rockové historie.
Naživo se divokost hudby ještě násobila; a všemu vévodil satyr Iggy, který se svíjel v extatických křečích, potíral burákovým máslem, laskal se s kusy syrového masa i se střepy skla. Právě tehdy vynalezl šlachovitý muž pověstný stage diving.
Celé to rodeo bylo samozřejmě spojeno s alkoholem a drogami, druhá deska Fun House už vznikala kompletně pod jejich vlivem, ale tenkrát to ještě potenciál skupiny neovlivnilo. Následné půtky a četné odvykací léčby ji však poslaly k ledu.
Iggy Pop se s jinými spoluhráči vrátil v roce 1973 s výtečným albem Raw Power, ale obliba v podpůrných prostředcích záhy zvítězila. Několikaleté léčení nakonec zvládl až v roce 1977, kdy začala jeho úspěšná sólová kariéra.
Hned na jejím začátku natočil nejúspěšnější alba Idiot a Lust for Life; obě za pomoci Davida Bowieho. Na sklonku 90. let Popa právě tato alba znovu vrátila do kurzu. Zejména díky kultovnímu Trainspottingu, na jehož soudtracku se objevily hity Lust for Life a Passenger.
První zmínky o jeho možném návratu se The Stooges probleskovaly už v roce 1998 při natáčení filmu Velvet Goldmine. Snímek parafrázoval osudy kmotra punku a Bowieho - a bývalí členové skupiny se podíleli na hudebním doprovodu.
Velký třesk přišel v roce 2003 s albem Skull Ring, které obsahovalo čtyři nové společné skladby, ale především The Stooges začali vystupovat živě.
Iggy Pop, bratři Ashetonové, saxofonista Steve McKay a fenomenální basista Mike Watt - to je novodobá sestava, se kterou loni v létě ovládli i Glastonbury.
To už hráli materiál z The Weirdness. Jestli byla nahrávka přijímaná rozpačitě, na koncertě se nové odrhovačky neztratily. Dav v jednu chvíli prolomil ochranné bariéry, vtrhl na pódium a The Stooges odehráli několik písní přímo v kotli; jako za starých časů.
Iggy Pop a Stooges - Glastonbury 2007
