Tehdy, roku 1969, ale Beach Boys přijeli jako kapela na vrcholu sil a jeden z nejslavnějších souborů své doby.
Dnes se vracejí jako retro band pod vedením jediného zakládajícího člena, osmasedmdesátiletého zpěváka Mikea Lovea, který momentálně vlastní práva k používání názvu Beach Boys.
Za celou existenci Beatles měla tato liverpoolská čtveřice jen dva soupeře, s nimiž se přela o nejvyšší příčky obliby. Nebyli to Rolling Stones, kteří vždy jen se zpožděním následovali nápady Beatles, ale právě Beach Boys a po nich uměle sestavená televizní kapela The Monkees.
O Beach Boys lze dokonce říct, že v letech 1966 až 1968 jako jediní svými experimenty liverpoolskou čtveřici předháněli a inspirovali. Však mnohem později, v novém tisíciletí, hudební časopis Rolling Stone po právu zařadil Beach Boys mezi desítku nejvlivnějších popových kapel všech dob.
Jako první upozornili na žánr surf music, který navíc vylepšili bohatými vokálními harmoniemi a psychedelickými pokusy.
Patřili také k prvním, kdo se přiblížili experimentálním proudům klasické hudby. Stali se zakladateli takzvaného kalifornského zvuku, který světu přinesl lahodné melodie skupiny The Mamas & the Papas a později Eagles či Fleetwood Mac.
Prodali 100 milionů LP ještě v dobách, kdy gramofonové desky ani na Západě nebyly laciným zbožím. A roku 1966 natočili skladbu Good Vibrations, jež se v každém hlasování o nejlepší píseň všech dob pravidelně umisťuje do desátého místa.
Beach Boys jsou zkrátka legenda. A možná nejstarší rocková skupina, která dosud vystupuje. I když jen jako značka.
Jádro kapely pocházelo z města Hawthorne na jihozápadě státu Kalifornie. Tvořili ho tři sourozenci Wilsonovi - Brian, Carl a Dennis, k nimž přibyl jejich bratranec Mike Love a kamarád Al Jardine.
Roku 1961 se pokusili dát dohromady formaci hrající rock'n'roll Chucka Berryho a písničky čtyř- až pětičlenných vokálních souborů, které tou dobou v Americe "letěly".
Celkem jim to šlo, a tak Wilsonovic otec, který omladině zpočátku dělal manažera, vyběhal první kontrakt s gramofirmou Capitol. Ještě v průběhu roku 1962 pětičlenné partě vyšla první deska Surfin' Safari. Najdeme na ní písně o tom, čím žili tehdejší kalifornští kluci: o holkách, surfování a závodech vytuněných automobilů, jimž se říkalo hot rods.
Písně se chytly v celostátním kontextu, dostaly se vysoko do žebříčků a kapela v témže duchu sekala jedno album za druhým. Dotáhli to na tři ročně.
Dva singly se tehdy uchytily také v Československém rozhlasu. Mikroforum občas zahrálo píseň Surfin' USA a v pořadu Jiřího Černého Dvanáct na houpačce v roce 1966 nějakou dobu dominovala ztřeštěná melodie Barbara Ann.
Právě Barbara Ann ukazuje, co se s Beach Boys po několika letech v hudebním byznysu stalo. Tehdejší šestičlenná parta se proměnila v pět vokalistů, kteří košatě doprovázeli sólový hlas Briana Wilsona.
Znělo to barevně a připomínalo to strakaté obleky tehdejších hippies, sladké snění na kalifornských plážích a bezstarostnou atmosféru doby, kterou ještě netrápila americká válka ve Vietnamu.
Radost ze zpívání inspirovala Briana Wilsona, vůdčí osobnost kapely, ke stále složitějším aranžmá. Čím víc se ale nořil do světa nové hudby a objevoval elektronickou tvorbu či klasiku, tím víc se u něj projevovaly psychické problémy.
Spolu s ostatními členy roku 1966 natočil fantastické album, jednu z nejlepších desek všech dob Pet Sounds, ale dál si nevěděl rady.
Zatímco Beatles sáhli po Pet Sounds a následujícím albu Smiley Smile jako po inspirujícím podnětu ke vzniku svého Seržanta Pepře, Brian Wilson byl skoro šílený z toho, že nevěděl kudy a jak dál. Propadl kokainu a ve stavu tvůrčí deprese dokonce zničil pásky s už hotovými skladbami.
Rok 1966 představoval vrchol kariéry Beach Boys. Skupina byla časopisem New Musical Express vyhlášena nejlepší na světě - Beatles skončili druzí. Popularitu se ale Beach Boys nepodařilo udržet dlouho a s úpadkem Wilsonových sil začala jejich obliba klesat.
Z Wilsona se stal jen externí spolupracovník Beach Boys a už to nikdy nebylo jako v začátcích. Zpomalili tempo, trh je však po albu 20/20 víceméně odepsal. Čím méně byli úspěšní, tím více mezi muzikanty rostly konflikty.
Tolika soudními spory, jakých v následujících 30 letech zažili členové Beach Boys, snad neprošel žádný jiný špičkový soubor. Přeli se o autorství písní, neoprávněné používání názvu kapely, někdy dokonce i kvůli malicherným výrokům v tisku.
Kupodivu mezi jednotlivými soudními jednáními byli občas schopni se sejít, něco natočit nebo vystoupit na významnější akci. Tak vznikl i jejich dosud poslední hit Kokomo z roku 1988. Objevil se ve filmu Koktejl s Tomem Cruisem v hlavní roli.
Beach Boys se pomalu rozpadali i personálně. Dennis Wilson se opilý utopil v roce 1983 a jeho bratr, fanatický kuřák Carl, zemřel pět let nato ve věku 51 let na rakovinu plic. Ještě půl roku předtím se skupinou párkrát vystoupil.
O partnerství s bývalými spoluhráči neměl zájem ani Brian Wilson, který se na konci 90. let minulého století dostal z psychických problémů a začal znovu nahrávat zajímavá alba, oslavovaná odborníky, ale už vyšla z módy.
Al Jardine vede své trio, a tak poslední zbývající Mike Love neměl žádný problém s tím, aby získal souhlas ostatních k používání značky Beach Boys - za předpokladu, že bude hrát jejich skladby.
V této podobě a devítičlenném obsazení se Beach Boys už předloni v červnu znovu dostali do Prahy, tehdy do Kongresového centra, a nyní přijíždějí do velkého sálu Lucerny.
The Beach Boys
Velký sál Lucerny, Praha, 16. června
Přesto to nebude úplně jen závan starých časů. V roce 2012, kdy slavili padesáté výročí vzniku, se všichni žijící členové sešli a nahráli desku That's Why God Made the Radio. Ukázala, že se muzikanti dovedou vrátit do dob mládí, libovat si v propletených hlasech složitých vokálních harmonií a utápět se v letní atmosféře kalifornských pláží.
Dnes jsou Beach Boys jednou z mála aktivních připomínek zlatých šedesátých let.
