Překračování hranic: Garbo jako symbol moderní ženy
Snímek z roku 1932 zachycuje Gretu Garbo v roli ženy s nejistou identitou ve filmové adaptaci Jakou mě chceš. Tato proměna, včetně pro ni netypických blond vlasů, ilustruje její tendenci ztvárňovat nejednoznačné postavy, které zpochybňovaly dobové ideály ženství.
Greta Garbo nebyla jen filmovou hvězdou, ale kulturním fenoménem, který posouval hranice toho, jak mohla být žena na plátně zobrazena. Její nejznámější hrdinky často porušovaly dobové normy - od kurtizán a cizoložnic přes špionky až po androgynní královnu Kristýnu - a Garbo jim propůjčila důstojnost, hloubku i lidskost. Právě díky způsobu, jakým role formovala, nabízela publiku komplexnější pohled na ženskou zkušenost.
Tato "transgrese" patří především do období před přísným vymáháním Haysova kodexu; právě tehdy měly její filmy největší prostor pro jemné narážky, morální ambivalenci i nejednoznačnost. V Královně Kristýně se navíc hra s převleky a genderem stala prostředkem svobody - a zároveň důvodem dobových cenzurních námitek. Garbo tak dokázala z témat, která byla na hraně, vytvořit poezii náznaku.
Androgynní vzhled a styl Garbo - trenčkot, volné kalhoty, klobouk, střídmé líčení - se staly součástí moderní elegance. Její civilní image, založená na jednoduchosti a "maskulinním" střihu, působila současně přísně i uhrančivě a ovlivnila estetiku 30. let stejně jako vnímání ženské nezávislosti.
V roce 1939 Garbo překvapila svět komediální rolí v Ninočce Ernsta Lubitsche. Satira střetu rigidního stalinského Východu s pařížskou bezstarostností, podpořená kampaní "Garbo se směje!", odhalila její přesné komediální načasování a ironii. Film byl kriticky i divácky úspěšný a přinesl Garbo další oscarovou nominaci.