Z chudé dívky adorovanou „švédskou sfingou“. Tak by se dal stručně shrnout příběh herečky Grety Garbo, která okouzlila Hollywood, a pak jej na vrcholu slávy opustila. Ikona androgynní elegance, prozíravá investorka a žena, jež svá tajemství opatrovala víc než slávu, se narodila před 120 lety. Prozkoumejte příběh legendy, která si zvolila ticho, ale jejíž odkaz fascinuje svět dodnes.
Poslední klapka a odchod ze světa filmu
Rok 1941 se do dějin zapsal jako rok, kdy Greta Garbo natočila svůj poslední film. Žena dvou tváří (Two‑Faced Woman) byl pokusem navázat na úspěch Ninočky a představit Garbo v lehčím, modernějším tónu. V komedii hrála lyžařskou instruktorku, která se rozhodne využít identitu své sestry dvojčete, aby získala zpět svého manžela. Snímek ovšem narazil na ostrou kritiku i cenzurní odpor a studio jej po negativní reakci veřejnosti zásadně přestříhalo.
Aféra kolem odsouzení filmu církevní cenzurou, která ho považovala za morálně závadný, zasáhla distribuci a pověst titulu. Přestože byla Žena dvou tváří po úpravách znovu uvedena, přijetí zůstalo rozpačité a komerční výsledek byl spíše skromný. V kombinaci s nejistotou válečných let a kolapsem evropských trhů se Garbo rozhodla hereckou práci přerušit - ve věku pouhých šestatřiceti let.
Hollywood se ji však snažil získat zpět. Po válce se reálně připravoval návrat ve filmu La Duchesse de Langeais pod vedením Maxe Ophülse, pro který Garbo absolvovala kamerové zkoušky. Projekt ale zkrachoval na financování. Během let přicházely i další nabídky, jež však buď odmítla, nebo se rozplynuly dříve, než se dostaly do výroby.
Důvody trvalého odchodu byly složitou směsí její povahy a profesionální laťky, kterou si nastavila. Klíčovou roli hrála i finanční nezávislost. Později vypověděla, že byla unavená hollywoodským provozem a chtěla žít jiný život - a právě to naplnila.