Postavu renesančního génia Járy Cimrmana vymysleli spisovatel a scenárista Jiří Šebánek se Zdeňkem Svěrákem. Lidé ovšem záhy zjistili, že Mistr nebyl jen vynálezcem, matematikem, fyzikem, hudebníkem, cestovatelem a vlastencem, ale také autorem divadelních her. Tak vzniklo Divadlo Járy Cimrmana.
První hra Akt měla premiéru 4. října 1967 v pražské Malostranské besedě.
V Aktu hrála žena
Vstupné na neznámý soubor činilo patnáct korun a herci měli takovou trému, že si museli vzít léky na uklidnění.
První část představení autoři nouzově vyplnili odborným pojednáním o životních osudech Járy Cimrmana a nečekaný úspěch semináře předznamenal budoucí podobu divadla. Představení pak vždy začínala odbornou přednáškou.
Samotná hra Akt pojednává o setkání malíře Žíly a jeho manželky se syny, jichž se, když byli malí, rodiče kvůli "klidu na práci" zbavili.
Postavu Žílovou zkoušela v Aktu původně hrát první režisérka souboru Helena Phillipová.

Debil, blbeček…
- Podle loňské ankety Českého rozhlasu u příležitosti 50. sezony Žižkovského divadla Járy Cimrmana je nejoblíbenější cimrmanovskou hláškou věta ze hry Vyšetřování ztráty třídní knihy. Hlasovalo pro ni přes 13 tisíc lidí.
- Hláška zní: "Toto jsou rozumní chlapci? Vždyť je to tady jeden vedle druhého samý Debil nebo Blbeček! Se podivejte: Debil, Blbeček, Debil, Blbeček, Debil, Blbeček, Debil, Blbeček. Akorát támhle vzadu, to je snad jediná výjimka, sedí dva Blbečci vedle sebe."
"Pak ale zmoudřela a uvědomila si, že by bylo lepší, kdybychom zůstali pánským souborem, a Žílovou hrál Karel Velebný. A je to lepší. Když Jirka Šebánek divadlo zakládal, řekl, že to bude taková naše odpočinková záležitost," řekl Zdeněk Svěrák v rozhovoru pro Seznam.cz.
Čistě pánské obsazení hereckého souboru, které musí zvládnout i výrazné ženské role, uvedlo na jeviště celkem patnáct her, z nichž ani jedna nezmizela z repertoáru.
Jméno Jára Cimrman v rozhlase zaznělo už rok předtím, 16. září 1966 ve vinárně U pavouka. Tehdy to ale ještě byl řidič parního válce, který v nafukovací hale vinárny vystavoval své naivní sochy. Exponáty tvořily předměty, které válcem přejel.
Kromě Šebánka a Svěráka stál u zrodu Cimrmana i jazzman Karel Velebný (1931-1989) alias Evžen Hedvábný, jenž je objevitelem Cimrmanova odkazu: ve zdi své chalupy v Jizerských horách nalezl kovanou truhlu. Bohužel si však na její otevření pozval svého přítele pyrotechnika Šťáhlavského. Tak byla v jednom okamžiku objevena a zároveň zničena rukopisná pozůstalost tajemného génia.
Jako hlavní předobrazy slavné postavy uvádí autoři dobrušského technologického nadšence a naivistického malíře Aloise Beera, profesora, amatérského filozofa a vynálezce Jakuba Hrona Metánovského či cestovatele a dobrodruha Jana Eskymo Welzla.
Hry Divadla Járy Cimrmana
- Akt (1967)
- Vyšetřování ztráty třídní knihy (1967)
- Domácí zabijačka (1968, kvůli odchodu autoa Jiřího Šebánka ji divadlo vypustilo z repertoáru)
- Hospoda Na mýtince (1969)
- Vražda v salonním coupé (1970)
- Němý Bobeš (1971)
- Cimrman v říši hudby (1973)
- Dlouhý, Široký a Krátkozraký (1974)
- Posel z Liptákova (1977)
- Lijavec (1982)
- Dobytí severního pólu (1985)
- Blaník (1990)
- Záskok (1994)
- Švestka (1997)
- Afrika (2002)
- České nebe (2008)
Samotné divadlo dosáhlo obrovského diváckého úspěchu, jeho hry jsou notoricky známé a řada citátů z nich zlidověla.
Zdeněk Svěrák pro Český rozhlas vzpomínal na vznik první porevoluční hry Záskok z roku 1994, v níž spolu s Ladislavem Smoljakem (1931-2010) použili téma kočovného divadla.
"Je to jev Cimrmanovy doby. On takovou společnost měl. Nápad, že do nacvičené hry přijde mistr z Plzně, který hru neumí, a místo aby ji zachránil, ji kazí, byl tak vděčný, že Záskok pokládám za jedno z nejpovedenějších představení," řekl Svěrák. Ze hry pochází také nesmrtelná hláška: "Jak se daří nebožce, pane doktore?"
Diváckou přízeň "vyvažovala" nepřízeň komunistického režimu, jehož cenzoři mnohdy zasahovali do textů, a divadlo dokonce jeden čas nesmělo hrát v Praze.
Dlouho muselo hledat svoji mateřskou scénu. Nedobrovolné putování po nejrůznějších pražských scénách a kulturních klubech cimrmani ukončili v roce 1992 na Žižkově v divadle T. G. Masaryka. Jeden velikán českých dějin nakonec musel ustoupit druhému a žižkovská scéna od listopadu 1996 nese jméno Žižkovské divadlo Járy Cimrmana.
V 80. letech se Jára Cimrman dostal i na filmové plátno. Ladislav Smoljak v roce 1983 natočil film o životě a díle Járy Cimrmana s názvem Jára Cimrman ležící, spící, o rok později film Rozpuštěný a vypuštěný, který využívá motivy z divadelních her, především ze hry Vražda v salonním coupé.
Divácky úspěšná byla i Smoljakova komedie Nejistá sezóna z roku 1988, která zachycuje problémy malého divadelního souboru a přináší i ukázky z her. Na všech těchto filmech se autorsky podílel i Zdeněk Svěrák.
Cimrman - největší Čech
Fenomén Járy Cimrmana mezi Čechy natolik zakořenil, že když v roce 2005 pořádala televize anketu o největšího Čecha, fiktivní hrdina dokonce do doby, než ho televize z ankety vyřadila, vedl.
Další oblíbený moment z představení Dobytí severního pólu
http://t.co/Yt7ceLc171 ...... Navrhuju sníst psy!!!
— Divadlo Járy Cimrman (@DivadloJC) January 20, 2014
Jeho jméno již nese několik ulic a dalších míst a objektů. V Příchovicích na Jablonecku dokonce českému géniovi v roce 2013 otevřeli i muzeum s rozhlednou - Majákem Járy Cimrmana. Lze z ní dohlédnout až do Liptákova, kde údajně zemřel. V Březové nad Svitavou zase na počest Mistra postavili "dobře ukrytou rozhlednu" nesoucí jeho jméno.
V posledních letech se Jára Cimrman pustil i do angličtiny. Přesto, že texty her jsou úzce spjaty s českou historií, domácími reáliemi a hlavně jsou plné jazykových hříček, slaví úspěch i anglickojazyčné verze.