Rozhovor - V reálu vypadá Monique Issellé stejně čile a energicky jako ve filmu. Dlouholetá administrativní pracovnice na univerzitě přijela na Jeden svět jako delegace ke snímku Sebastiena Lifshitze Neviditelné lásky.
Film nominovaný nedávno na Césara zachycuje vyprávění a vzpomínky několika postarších párů nebo jednotlivců s menšinovou sexuální orientací. Režisér si dal při hledání správných aktérů jediné vymezení. Jeho hrdinové se měli narodit mezi světovými válkami, takže i těm nejmladším je dnes hodně přes sedmdesát let.
Čtěte také
Neviditelné lásky bojují za svobodu gayů optimismem
Dámy není slušné se ptát, a tak se nedozvím, kolik vlastně té stále mladistvé paní Monique, která sedí naproti mně s piccolem, je. Už ve snímku byla jednou z nejvýraznějších hrdinek - právě proto, že jako jedna z mála neprojevila ve svých vzpomínkách špetku lítosti nad životem, v němž poznala i ústrky. Působí jako spokojená hedonistka: "Nikdy jsem nebyla děvkařka, ale vždycky jsem ráda flirtovala," říká ve filmu například.
Vyhnout se viktimizaci
Aktuálně.cz: Jak jste se dostala ke spolupráci na filmu Neviditelné lásky?
V homosexuální komunitě jsem dostatečně známá a mám ten správný věk. Moje kamarádka se dozvěděla, že pan režisér Sebastien hledá osoby, které by byly ochotny sdílet otevřeně své životní zážitky a vzpomínky na to, jak žili dřív. Oslovili mě a já jsem svolila, protože kdo jiný k tomu má víc co říct než já.
A.cz: Dá se tedy říci, že režisér předem vybíral protagonisty podle toho, jak byli ochotni se otevřít?
Režisér na začátku oslovil sedmdesát lidí a jeho požadavky byly, aby ti potenciální hrdinové byli ochotni mluvit o své identitě a o své minulosti. Nesměli se bát vystupovat před kamerou. Z nich pak vybral devět a ti už ve výběru zůstali.
A.cz: Na mě film působí optimisticky, vystupují v něm samí spokojení a vyrovnaní aktéři, byl to od počátku od režiséra jasný záměr?
Přesně tak. Ano, Sebastien se chtěl hlavně vyhnout viktimizaci. Chtěl ukázat, že i lidé, kteří jsou v něčem jiní, dokážou prožít život tak, že mohou najít štěstí a harmonii.
A.cz: Vy jste byla podle filmu v mládí docela radikální i v rámci feministického hnutí. Zachovala jste si některé radikální myšlenky nebo už jste se stářím také více smířlivější?
Radikalismus už mě opustil, v době, kdy jsem byla radikální, bylo vše jiné. Tehdy jsme bojovali hlavně za to, aby většinová společnost přijala naši odlišnost. Dneska už jsou jiné cíle. Dneska se gayové a lesbičky spíše snaží splynout a jde jim o to, aby si jich společnost nevšímala. Stačí jim lhostejnost. Už se v tom nijak neangažuju.
A.cz: Film vystihuje spíše optimistický pohled na život, ale jak vy osobně jste se v životě cítila diskriminovaná?
Samozřejmě všichni protagonisté filmu si prošli určitou diskriminací a je to také ze snímku cítit. Když o tom teď přemýšlím a v duchu si to tak počítám, tak zhruba každý druhý člověk, který se dozvěděl o mojí orientaci, zmizel z mého života, protože mě nebyl schopný přijmout takovou, jaká jsem. Jenže mně osobně velmi posílilo, že jsem si byla od dětství svou orientací jistá a v tomto směru jsem neměla žádné pochybnosti. Nemám problém stát si za tím, jaká jsem, i před cizími lidmi, a nikdy jsem neměla.
A.cz: Co byste poradila lidem, kteří se bojí prožít coming out?
Důležité je přesvědčit lidi okolo vás, že jste si jistí sami sebou. Mnozí hrdinové filmu měli problémy s určením své identity, nebyli si jistí. Já jsem nikdy nijak neváhala, jsem se svou orientací šťastná a naplňuje mě. Jestli jste viděl ten film, tak jeden z těch aktérů říká, že ztratil patnáct let, než našel odvahu na coming out. Proto je potřeba si to v sobě vyřešit, protože člověk jen zbytečně přichází o drahocenný čas, který je mu tady na svět vyměřen.
A.cz: Film jsem samozřejmě viděl a líbil se mi. Kromě té předchozí specifické prosby o radu bych měl ještě jednu obecnou: jaký máte recept na to, že působite v požehnaném věku tak energicky a vyzařuje z vás elán?
Jak říkám, hlavní je prostě žít v harmonii sám se sebou, nedělat kompromisy, neobchodovat se svou identitou. I když moje matka nikdy nesouhlasila s mou sexuální orientací, nikdy jsem s ní neřešila, jestli se chovám správně nebo špatně. Nikdy jsme se na tom neshodli, ale nikdy jsem také nesnížila k žádnému ústupku vůči ní. Ve své identitě jsem nikdy neviděla problém, ale výhodu.
Homosexuálové se nemají nechat ovlivnit pohledem heterosexuálů. Právě na těch druhých je, aby si dali práci a změnili svůj pohled na nás. My jsme už svou práci udělali.
Jeden svět 2013 film Neviditelné lásky promítá:
13.03., 17:30 Evald
