Olomoucká Galerie Patro otevřela výstavu koláží významného českého výtvarníka a autora řady originálních výtvarných technik Jiřího Koláře. Koláže pochází z kolekce sbírky bývalého československého tenisty Jana Kukala, který se s autorem přátelil. Výstava s názvem Legenda světové koláže přináší průřez jeho tvorbou z období více než tří desítek let a bude otevřena do 4. března.
"Snažili jsme se ukázat více technik koláže Jirky Koláře. Jde o výběr děl z let 1964 až 1998," řekl novinářům Kukal. S umělcem se znal od 80. let minulého století. "Já jsem k němu chodil, těšil jsem se k němu někdy více než na Roland Garros. Strávil jsem u něj v ateliéru hodně času," doplnil Kukal. Jeho sbírka Kolářových děl vznikala řadu let. "Velká část pochází z pražského období. Měl (Kolář) fantastický přísun časopisů, jeho dvorním dodavatelem byl Bohumil Hrabal, který dělal tehdy ve sběrných surovinách," uvedl sběratel. K vidění jsou například plakáty tenisového turnaje v Paříži Roland Garros 1986, mistrovství světa ve fotbale Espaňa 82 nebo První vítěz Wimbledonu 1887.
Kolář se nejprve realizoval zejména jako básník, později se přiklonil k výtvarnému umění. Spolu s Jindřichem Chaloupeckým založil legendární Skupinu 42. Vedle toho byl Kolář dramatikem, překladatelem, sběratelem umění a mecenášem samizdatové literatury a mladých umělců. "Jako básník pracoval s obrazy a výsledkem byl obraz. Byl mimořádně plodný, ale neopakoval se. Je autorem více než 120 metodicky různých druhů plošných a prostorových koláží. Na mezinárodní umělecké scéně je Kolářovo dílo jedním z nejosobitějších a patrně nejoriginálnějším projevem československého umění v druhé polovině 20. století," uvedli zástupci galerie.
Obrazy, reliéfy a objekty Kolář tvořil vlastními metodami roláže, proláže, muchláže, chiasmáže, asambláže, auto či antikoláže. Počet jeho autorských výstav ve světě se blíží ke třem stovkám, v roce 1978 uspořádalo Guggenheimovo muzeum v New Yorku jeho velkou výstavu, což mu pomohlo ke světové slávě. Byl znám i jako odpůrce komunistického režimu, kterým byl donucen k emigraci. Usadil se ve Francii, kde získal i občanství. Zemřel před 15 lety ve věku 87 let.