Ve skutečnosti jde o jejího manžela Lewise Morgana, který spolu s britskou armádou přejímá správu nad městem, roztrhaným na kusy nepřátelským bombardováním.
Píše se rok 1946 a hned úvodní scéna naznačuje, že film Zraněná srdce, který nyní promítají česká kina, nebude romancí. Spíše zachycuje situaci, kdy z manželství veškerá romantika dávno vyprchala. A její poslední zbytky dorazí nevlídná poválečná situace, kdy je nepřítel - nacistické Německo - sice poražen, ale svět stále připomíná manévry.
Do této komplikované rodinné a citové situace ve snímku vstupuje mladý architekt hraný Alexanderem Skarsgårdem. Jmenuje se Stefan Lubert a jeho dům mají britští manžele získat, zatímco Stefan s náctiletou dcerou pocestuje do tábora. Sice nebyl nacista, ale na nějaké jemné rozlišování se po válce nehraje.
Spravedlivý, byť emočně poněkud plochý Lewis v podání Jasona Clarkea však manželku přesvědčí, ať původní majitele domu nechají bydlet v podkroví. O počáteční pnutí je tak postaráno. A zároveň je hned zřejmé, že mezi Angličankou a Němcem nepůjde jen o třenice.
Keira Knightleyová hned od počátku vtěluje do postavy Angličanky Rachel veškeré své sklony k přepjatému herectví, když dává najevo, jak jí situace nevyhovuje. Je to jen první z okatých klišé ve stylu "co se škádlívá, rádo se mívá", jakých je film plný.
Režisér James Kent neměl v rukou špatný výchozí materiál. Zahodil však příležitost rozehrát jak velké milostné, tak historické drama a říct něco více o nečernobílé situaci po válce, kdy už nebylo tak jednoznačné jako během bitev, že Britové jsou "ti hodní" a Němci "ti zlí".
Tento půdorys slouží jen jako letmo načrtnuté pozadí pro romantické melodrama, které se povrchně zaštiťuje ušlechtilým rámcem. Přitom se odvíjí jako z příručky. Bezpečně, unyle, k předvídatelnému konci.
Vztah manželů Morganových pochopitelně trhá na kusy i něco dalšího než drobné neshody či charakterové rozdíly. Válka se postarala o tragickou ztrátu - podobně jako u Němce Stefana, který přišel o ženu a jeho dcera o matku. Vzdělaný německý intelektuál i vdovec a jeho přepychový dům s krásným klavírem v obývacím pokoji si tak brzy začnou podmaňovat Rachel, obzvlášť když se vyjeví podobnosti jejich neradostných rodinných osudů.
Zraněná srdce jsou filmem, který působivými dobovými rekvizitami a několika scénami "s přesahem" nepříliš dovedně maskuje, že v jádru je jen prchavou letní romancí skoro jako z červené knihovny. Zároveň se ale drží zpátky, chce působit vkusně. Výsledkem je melodrama, které až příliš šetří city v obavě z kýče, jemuž se nakonec stejně nevyhne.
Divák se chvílemi opatrně dojímá nad rodinnými tragédiemi a dějinnou nespravedlností, která z distingovaného Stefana, jenž s nacisty neměl nic společného, dělá pomalu zvíře. Ale ukázat na několika situacích, že vítězové se po válce nechovali vždy šlechetně, ještě na pořádné drama nestačí.
Zároveň si lze těžko představit diváka, který by opravdu trnul, zda Rachel prchne s pohledným Stefanem, nebo se vrátí k dobráckému, ale nudnému manželovi.
Zraněná srdce
Režie: James Kent
CinemArt, česká distribuční premiéra 28. března
Na výsledku vlastně ani nesejde. Nakonec nejde o film o lásce ani válce, jen o sterilní pobyt ve světě, kde jediným společným jmenovatelem je falešné dojetí nad nespravedlností všehomíra.
Zraněná srdce občas ukáží kousek rozbombardovaného Hamburku, špínu, mrtvoly a poslední přesvědčené werwolfy čili záškodníky z SS, kteří po partyzánsku stále válčí. Ale celkově na tom snímku není špinavého nic. Odvíjí se, jako když pilný žáček cvičí etudu na klavír, nedělá chyby, ale rodičům ani učitelům se nechce křičet bravo. Pořád trnou, zda příští tón nebude falešný.
