Stockholm - Zemřel Ingmar Bergman, držitel tří Oscarů a autor filmů Fanny a Alexander či Sedmá pečeť. Švédský režisér, scenárista a spisovatel odešel pokojně ve spánku ve svém domě na ostrově Faarö ve věku 89 let. Švédské zpravodajské agentuře TT to oznámila jeho dcera Eva Bergmanová.
Natočil skoro 50 snímků a patří mezi největší filmaře všech dob. Držitel bezpočtu cen ovlivnil řadu významných tvůrců včetně Wima Wenderse, Martina Scorseseho či Akiry Kurosawy.
Jeho velký ctitel Woody Allen o něm prohlásil: "Na jedné rovině se nacházejí filmoví režiséři, kteří rok co rok zásobují publikum dobrou a spolehlivou zábavou. Na další rovině jsou umělci, kteří točí filmy, jež jdou do větší hloubky, jsou osobnější, originálnější a napínavější. A konečně, nad nimi všemi je Ingmar Bergman, pravděpodobně největší filmový umělec od doby, kdy byla vynalezena kamera."
Bergman, považovaný za Strindbergova žáka, se ve svých psychologických dramatech nikdy nepřestal tázat po smyslu bytí. Jeho filmy jsou plné tápání, nepochopení, sexuálního soužení a marnosti. Stejně tak ho proslavily filmy o partnerských vztazích.
Ve svém posledném ohlášeném filmu Fanny a Alexandr z roku 1982 řešil dávná traumata a vztah k otci, luteránskému pastorovi. Dětství prožil v silně religiózním prostředí, "v těsném, nesnesitelně blahobytném světě zvětralých zákonů a zkamenělých přikázání".
V autobiografické knize Laterna Magica hledá i kořeny své vizuální představivosti. Vzpomíná, jak si jako malý hrál okouzlen vlastnoručně postaveným loutkovým divadlem nebo jednoduchým kinematografem, který prý získal výměnou za stovku cínových vojáčků.
Celý zbytek života pak rozděloval uměleckou pozornost právě mezi divadlo a film. Jako most mezi nimi fungovala literatura. Bergman vydal skoro 20 knih, zejména scénáře zpracované jako povídky a romány, díky kterým se stal jedním z nejvydávanějších a nejpřekládanějších švédských autorů.
Čtěte také:
Zemřel Bergmanův kameraman NykvistMezi jeho nejznámější snímky patří také Pramen panny, Podzimní sonáta, Léto s Monikou, Mlčení, Hodina vlků, Šepoty a výkřiky či Nevěra. Podklady nejen k těmto filmům předal před pěti lety Švédskému filmovému institutu. Unikátní archiv byl zařazen na seznam paměti světa, který vypracovalo UNESCO.
Filmařskou kariéru zahájil Bergman po univerzitních studiích jako scénárista u Svensk Filmindustri. V roce 1944 režíroval svůj první film Krize, v dalších letech byl ředitelem městských divadel v Helsingborgu, Göteborgu a Malmö.
Od 50. let se počítá jeho práce s hvězdami jako Gunnel Lindblomová, Bibi a Harriet Anderssonové, ale hlavně Liv Ullmannová a Max von Sydow, hrdina přelomového snímku Sedmá pečeť z roku 1957.
Bergman kolem sebe vytvořil skupinu nejvýraznějších hereckých osobností své generace. To pak zužitkoval nejen v řadě filmů, ale i poté, co počátkem 60. let stanul v čele Královského dramatického divadla ve Stockholmu.
V období 1963-1966 žil na ostrově Faarö, kde hledal klid před médii i bouřlivým uměleckým prostředím Stockholmu. Poté založil filmovou společnost a přesídlil do Mnichova. V roce 1978 se vrátil do Švédska, kde se od 80. let věnoval především televizním filmům.
Osobní život Bergmana byl stejně rozpolcený jako jeho postavy. Při intenzivním natáčení často podlehl kouzlu hlavních hrdinek svých filmů. Byl pětkrát ženatý a pokaždé volil krásky své doby obdařené talentem. Za manželku pojal tanečnici, režisérku či pianistku. Mezi jeho partnerkami byla i osudová norská herečka Ullmannová.
"Bohém v životě, pedant v práci. Bydlel jsem velmi skromně, ženil se často, ale vlastně si na svůj soukromý život ani nevzpomínám. Zpětně jej mohu sestavit podle svých filmů a režií her. Nevím, kdy se narodily děti - tak nějak mezi filmy," řekl při příležitosti svých osmdesátin.
Bergman okusil i několik hereckých rolí. Zahrál si v devíti filmech, naposledy se před kamerou objevil před deseti lety ve svém vlastním televizním snímku Larmar och gör sig till, v překladu Ve společnosti klauna.
Filmovou branži, kterou v roce 2000 označil za průmysl řezničiny a děvkaření, nakonec opustil typicky nesmiřitelně v prosinci 2003, kdy měl ve švédské televizi premiéru jeho film Saraband.
"Místo aby se vydal smířlivou cestou do podzimu života, rozdmýchává Bergman ještě jednou oheň pod starými konflikty," napsal list Dagens Nyheter. Symbolicky s Liv Ullmannovou v hlavní roli odvyprávěl příběh ženy, která se po třiceti letech rozhodne navštívit svého ex-manžela.
Datum pohřbu nebylo ohlášeno, podle švédské agentury TT se uskuteční v úzkém kruhu přátel a rodiny.
