Nykvist točil s Bergmanem od roku 1953, kdy se potkali nad snímkem Večer kejklířů; společně pak v průběhu několika desetiletí vytvořili řadu klasických děl kinematografie. Mezi třiadvaceti snímky, které společně realizovali, jsou tituly jako Hosté večeře Páně, Mlčení nebo Persona. Za snímky Šepoty a výkřiky a Fanny a Alexander získal kameraman Oscara.
Služby stále slavnějšího Nykvista začali brzy využívat i další evropští režiséři. Nykvist pracoval pro Tarkovského, Schlöndorffa nebo Polanského. Pak se ozval i Hollywood: pro Bergmanova ctitele Woodyho Allena nasnímal například Zločiny a poklesky nebo černobílou satiru Celebrity.
Celkem natočil Nykvist přes 120 snímků, ale nezůstal jen u kamery - za svůj život vytvořil i pět vlastních filmů. Ten nejúspěšnější s názvem Vůl natočil ve svých sedmdesáti a sepsal k němu i scénář; vynesl mu oscarovou nominaci pro nejlepší neanglicky mluvený snímek. Jeho vůbec poslední prací bylo nasnímání filmu Petera Yatese Láska až za hrob v roce 1999.
Kameramanskou proslulost získal především prací se světlem, která jeho snímkům dodávala neopakovatelný nádech. "Světlo je mi nejvěrnější životním společníkem," napsal před deseti lety v knize memoárů Úcta ke světlu.
Odtud také přezdívka "malíř světla" - pro jeho schopnost vytvářet pomocí světla jedinečné nálady a atmosféru. "Je nemožné vytvořit stejné nálady, jako to uměl on," řekl syn Carl-Gustaf na adresu otce, jenž podle mnohých povýšil filmařinu na výtvarné umění.
