Podle své třetí ženy Candice Patouové zemřel herec ve čtvrtek ráno v nemocnici, kde byl kvůli "problému s dýcháním". Třiadevadesáté narozeniny oslavil teprve ve středu.
Hossein, který se narodil roku 1927 v Paříži skladateli ázerbájdžánského původu a ukrajinské herečce, začal kariéru koncem 40. let minulého století. Účinkoval například ve snímku Julese Dassina Rvačka mezi muži, ve filmu Madame Sans-Gene po boku Sophie Lorenové nebo roku 2009 ve snímku Muž a jeho pes v hlavní roli s Jeanem-Paulem Belmondem. Od poloviny 50. let sám režíroval. Natočil i western Provaz a kolt, kde ztvárnil hlavní roli s Michèle Mercierovou, hereckou partnerkou z Angeliky.
Pětidílná sága o krásné Angelice a její cestě za láskou k hraběti de Peyrac začala roku 1964 filmem nazvaným Angelika, markýza andělů. Vznikl na motivy třináctidílné knižní série manželů Anne a Serge Golonových. V tehdejším Československu byl podobně populární jako západoněmecké mayovky, což bylo dané i omezenou nabídkou kin.
Do Angeliky, zchudlé venkovské šlechtičny, se už v jejím dětství zamiluje venkovan Nicolas. Protože v den její svatby kvůli Angelice zabije správce, musí uprchnout. Angelika náhodou odhalí intriky proti králi, stane se nebezpečnou pro královy nepřátele, kteří ji dávají zavřít do kláštera. Dívku vysvobodí až sňatek s bohatým, leč znetvořeným hrabětem Joffreyem de Peyrac, kterého Angelika zná jen podle pověsti. Svéhlavá dívka jej nejprve zhnuseně odmítá, později se do něj ale vášnivě zamiluje.
Podmanivý hrabě de Peyrac zůstává Hosseinovou nejslavnější rolí. "Prožil jsem pět let jen s Angelikou. Bylo to šílené. Ztratil jsem svou totožnost. Jak řekla má žena, můžeš natočit třeba sto filmů, ale na tvém hrobě bude jen busta Peyraca i s jeho jizvou," řekl před lety Hossein.
Měl čtyři syny se třemi manželkami. V 50. letech byla jeho první ženou slavná herečka ruského původu Marina Vladyová.
Jevištní adaptaci Angeliky v roce 2007 uvedlo pražské divadlo Broadway, hudbu složili Michal David s Lou Fanánkem Hagenem. Titulní roli ztvárnila Monika Absolonová.
V roce 2014 příběh Angeliky pokračoval filmem natočeným ve francouzsko-belgicko-česko-rakouské koprodukci. Angelika tak politickým komplotům, dvorským intrikám a milostným pletichám vzdorovala také v kulisách historické Prahy, na zámcích v Telči a Kroměříži či na hradech Točník a Křivoklát.
"Změnila se nejen atmosféra příběhu, jehož romantický opar v šedesátých letech zásadní měrou dotvářely honosné francouzské exteriéry a interiéry nebo roztoužené melodie Michela Magnea, ale i charakter titulní hrdinky," napsal o filmu z roku 2014 kritik Tomáš Seidl v Hospodářských novinách.
Podle něj Angelika v novém filmu už není barokním zpodobněním sexuální svobody šedesátých let, jež okázale využívá vrtošivě koketních ženských zbraní, jimiž si podmaňuje a občas i pohoršuje zástupy kořících se mužů všech společenských stavů.
"Tvůrci z Angeliky naštěstí neučinili žádnou princeznu bojovnici, jež by se oháněla mečem, v souladu se současnými filmovými hrdinkami však posílili její emancipaci. Výmluvně to dokládá scéna ze svatby, na niž hrdinka nepřijde v róbě, ale v kalhotách," konstatoval Seidl.
