Cannes - Ve festivalové soutěži v Cannes, které pořád chybí jednoznačný favorit, se představil ve středu večer jeden z nejočekávanějších filmů - životopisný Che Stevena Soderbergha.

Čtyřapůlhodinový projekt ale jen ukázal slabost části amerických intelektuálů pro kubánskou revoluci. Hned poté bublina splaskla.  

Festival tak i pouhé tři dny před koncem zůstává bez jasných adeptů na Zlatou plamu. Sází se na mediálně spíš neznámá jména, izraelský Valčík s Bašírem či turecké Tři opice. Na Soderbergha by to teď udělal málokdo; znovu se potvrdilo, že hvězdy letos do Cannes jednoznačně silné filmy nepřivezly.

Žádný pohled dovnitř

Che jsou vlastně dva filmy.

První vypráví o Guevarově vzestupu: bývalý argentinský lékař se po boku Fidela Castra vypracoval na respektovaný idol kubánské revoluce. Sleduje cestu z hlubin kubánské džungle až do Havany, kde tehdy Fidelovi stoupenci převzali moc od diktátora Fulgencia Batisty.

Foto: stevensoderbergh.net

Che je tu představen hlavně jako vůdce původně guerillových bojůvek, které se vypracovaly v sílu schopnou svrhnout Batistův režim. Pro Che Guevaru jejich vedení znamenalo cestu vzhůru.

Druhý film naopak zachycuje jeho pád. Odehrává se v době, kdy se Che Guevara po tajemném zmizení znovu vynořil v jižní Americe - tentokrát aby boj za svobodu a nezávislost vedl v Bolívii, v odlehlé chudé části země.

O moc víc se divák s otlačeným pozadím nedozví. Od životopisného filmu by mohl očekávat, že nahlédne za slupku portrétované osoby. Soderberghův přístup je ale jiný a spornější, což se odrazilo i na vlažném potlesku festivalových novinářů.

Režisér rezignuje na jakoukoliv psychologizaci a vnitřní pohnutky, soustředí se na to, aby zprostředkoval Che Guevarův  způsob vedení spolubojovníků a jeho názory.

Dělá to i formou vložených pasáží, v nichž v prvním filmu odpovídá americké novinářce na nejrůznější otázky od názorů na USA po vztah ke komunismu a revoluci. Zvlášť v první části také kombinuje hrané záběry s dokumentárními archivy

Benicio del Toro a režisér Soderbergh na premiéře Che | Foto: Reuters

Jinak je Guevara pořád obklopen hordou svých soudruhů, zpravidla jim rozděluje příkazy a o něčem informuje. Divák se k němu nijak nepřiblíží a v množství postav se těžce orientuje. Nehledě na to nejdůležitější: neustálé Guevarovy promluvy snižují hodnotu díla na agitku plnou idealistických rozumů a zvolání typu "vlast, nebo smrt".

Akčním scénám nelze upřít napětí, ale ani tehdy se nejde o postavy aspoň bát. Přes ultradlouhou stopáž - v mnoha zemích budou filmy distribuovány odděleně - se přitom skoro nedočkáme chvilek oddychu, dílu by prospěla soustředěnost na menší množství událostí.

Žádné ženy, jen revoluce?

Druhý film sice působí tradičněji a zvláště v závěru i zajímavěji, přesto jen variuje cestu toho prvního. Z osobnějších záležitostí se dozvíme jen to, že komandanta trápilo astma.

Ani potenciál vztahu charismatického Argentince k ženám tu není zcela využitý (v druhém filmu se v roli Guevarovy pobočnice objevila Němka Franka Potente jako revolucionářka Tania).

Oba filmy jsou převážně ve španělštině, jen občas přeskočí do angličtiny. Scénář napsal Peter Buchman, autor Jurského parku III nebo fantasy Eragon - to by vysvětlovalo nedostatky a částečně i to, že se oba příběhy nesou v pateticky vážném tónu a jen zřídka je odlehčí vtípek. Nakonec by asi byli nejspokojenější fanoušci, kteří prosili před sálem o lískek s hvězdou na klopě.

Foto: Reuters

Benicio del Toro sice v ústřední roli působí patřičně majestátně a charisma mu rozhodně nechybí, stejně jako zlomená rezignovanost v závěru - a třeba to filmu vynese ceny za herecký výkon. I Soderberhgova obvyklá režijní bravura je tady nepominutelná; jen jaksi není co vyprávět. 

Výsledkem je aseptický film, z nějž není úplně jasné, co jím chtěl autor říct. Pokud se nemá pouze potvrdit to, že kubánská revoluce dodnes zůstává pro společenské kritiky v Americe referenčním bodem. Ostatně nejnověji stačí vzpomenout na Sicko Michaela Moora, kde vychvaluje výhody kubánského zdravotnictví nad americkým systémem.

Soderbergh střídá výpravné a komerčně úspěšné snímky typu Dannyho parťáků s "levnými" umělecky ambiciózními projekty. Che není ani jedno a zřejmě mu přinese prohru na obou frontách. Tomuhle filmu se asi v kinech zvlášť dobře nepovede.