Novinka je první ryze německou adaptací slavné protiválečné prózy z roku 1928. Ta byla dosud zfilmovaná dvakrát, poprvé Američanem moldavského původu Lewisem Milestonem krátce po vydání, podruhé opět Američanem Delbertem Mannem roku 1979. První snímek dostal Oscara za režii a nejlepší film, ten druhý, natočený mimo jiné v Mostě nebo Karlových Varech, dosáhl na Zlatý glóbus.
Také nynější film s rozpočtem okolo 20 milionů dolarů, což je necelých půl miliardy korun, má českou stopu. Štáb pracoval na pražském Barrandově, v Žatci, Roudnici nad Labem, Buškovicích, Postoloprtech, Milovicích, Králově dvoře, Benátkách nad Jizerou nebo Luštěnicích. A jeho součástí byli také Češi. Například výpravu a scénografii měli na starosti Jindřich Kočí a Pavel Vojtíšek.
Na západní frontě klid vypráví o mladících, kteří se za první světové války přihlásí do německé armády plni vlastenectví. Teprve na frontě naplno poznají hrůzy konfliktu, jenž je nenávratně změní. Kniha, které se za prvních 18 měsíců po vydání prodalo 2,5 milionu výtisků a postupně byla přeložena do desítek jazyků, významně změnila pohled na do té doby glorifikovanou válku.
Novinku režíroval dvaapadesátiletý Němec Edward Berger, podepsaný pod seriály Deutschland 83 nebo Patrick Melrose. Chce ukázat, jak světové války vedené jeho zemí poznamenaly několik generací Němců a zjizvily tamní společnost. "Přiměly nás cítit vinu a bolest. A právě tyhle emoce teď chceme předat divákům," řekl Berger na festivalu v kanadském Torontu, kde měl snímek tento týden světovou premiéru.
"Přijde mi, že německá perspektiva je v tomto případě jedinečná, ale že by takový film mohl být zajímavý i pro jiné národy. Snad ukáže, že z války nikdy nevzešlo nic dobrého. Všichni to víme, ale jako bychom to neustále zapomínali," dodává. Byl by rád, kdyby novinka vyzněla podobně historicky přesvědčivě jako německé filmy Pád Třetí říše nebo Ponorka.
Atraktivitu první světové války u diváků v novém tisíciletí zvýšily tituly Šťastné a veselé, Válečný kůň či naposledy oscarové 1917. Fakt, že ryze německá adaptace Na západní frontě klid vznikla teprve teď, si však Berger vysvětluje spíš historickými souvislostmi. "V Německu vzpomínky na první světovou válku rychle vytlačily hrůzy, jež Německo spáchalo za druhé války," řekl magazínu Spiegel. Zatímco Američané měli důvod hledat ve válce příběhy hrdinství, Němcům nic dobrého nepřinesla, a tak postrádali motivaci se k ní vracet, myslí si Berger.
Remarquova kniha se stejně jako adaptace zaměřuje na sedmnáctiletého německého mladíka Paula Bäumera. Ten s kamarády pod nátlakem okolí, zejména třídního profesora, ukončuje studium na gymnáziu, dobrovolně podstupuje výcvik a míří na západní frontu. Jeho nadšení pro válku však postupně opadá, jak mu umírají přátelé. Odcizuje se rodině i zbytku společnosti.
Paula v novince hraje Felix Kammerer, jeho polského nejlepšího kamaráda Stanisława Katczyńského ztvárnil Albrecht Schuch. Ten na premiéře řekl, že první světová válka nepřinesla nic dobrého nikomu, kdo v ní bojoval. "Zničila několik dalších generací," uvedl.
Štáb začal natáčet v době pandemie koronaviru, kdy režisérovi přišlo, že Evropské unii hrozí rozpad, Amerika zažívá návrat pravicového populismu a Velká Británie se potýká s dopady brexitu. "V takových kulisách nám přišlo vhodné odvyprávět právě tenhle příběh," říká Edward Berger. "To, že se vrací nacionalismus i vlastenectví a společnost se polarizuje, nepředstavuje sebemenší změnu k lepšímu," dodává.
Podle serveru Deadline.com je novinka vysloveně epická. Vypadá, že ve skutečnosti měla vyšší rozpočet, a bojové scény přesvědčivě znázorňují válečné hrůzy. Vzhledem k válce na Ukrajině "nadšel správný čas nám připomenout, že válka není videohra, což se tomuto filmu daří", shrnuje web.
Také časopis Screendaily.com snímek chválí. Tento "hrůzný, úchvatně natočený spektákl smrti a destrukce" se snaží ilustrovat, jak je válka krvavě repetitivní. Příliš smutně a depresivně podle něj nepůsobí díky postavě, kterou ztvárnil Daniel Brühl.
Čtyřiačtyřicetiletý Němec známý z filmů Hanebný pancharti nebo Rivalové hraje liberálního a realisticky uvažujícího německého ministra Matthiase Erzbergera, který je vývojem války frustrovaný a přemlouvá kolegy ke kapitulaci. Erzberger v listopadu 1918 jako zástupce říšské vlády skutečně podepsal příměří z Compiègne, které fakticky ukončilo boje.
