Komorní thriller natočil třicetiletý indicko-americký režisér a scenárista Aneesh Chaganty. Před třemi roky na sebe upozornil experimentálním debutem Pátrání, vyprávěným výhradně prostřednictvím obrazovek notebooků a chytrých telefonů. Novinka je konvenčnější, nejen proto, že počítačů a mobilů využívá minimálně.
Většina příběhu se odehrává v osamělém dvoupatrovém domě ve státě Washington, kde žije svobodná matka s nezletilou dcerou upoutanou na invalidní vozík. Posledních 17 let každou minutu věnovala péči a vzdělávání dítěte, které trpí řadou zdravotních potíží od arytmie přes astma až po částečnou paralýzu. Matka celé ty roky necestovala, nikam si nevyšla, neměla jediné rande.
Nyní však bystrá a inteligentní dcera, vychovaná v naprosté izolaci, netrpělivě očekává dopis s rozhodnutím o přijetí na univerzitu. Dívka, která se chystá opustit rodné hnízdo a dokázat si tak svoji soběstačnost, si ale všimne několika znepokojivých indicií. Ty naznačují, že možná není tak nemocná, jak jí bylo od dětství vštěpováno, a že před ní matka skrývá jakési temné tajemství.
O tom, zda matka skutečně je láskyplně se tvářící bestie, z čehož ji dcera začne podezřívat, nebo jestli jsou obavy pouze výplodem dívčiny blouznivé mysli ovlivněné novými léky, mají diváci jasno zhruba po půlhodině. Jak jsou role matky a dcery vymezené, navíc prozrazuje i trailer.
Zásadnější otázka tudíž zní, jaké jsou motivy k následnému extrémnímu jednání v domě, kde ženy bydlí. Odpověď však diváky uspokojí jen částečně.
V zajetí bývá poněkud zjednodušeně označováno za "hitchcockovské". Částečně kvůli hudebním postupům připomínajícím klasické partitury Bernarda Herrmanna a zároveň kvůli postavě majetnické matky. Dominantní ženy měly klíčovou úlohu hned v několika filmech mistra napětí, kromě slavné matky z Psycha například v thrilleru Pochybná žena.
Tím ale podobnost s Hitchcockem končí. Chagantyho novinka má tematicky blíže k thrillerům typu Co se vlastně stalo s Baby Jane? či Misery nechce zemřít, jejichž aktéry jsou fyzicky hendikepovaní lidé, vydaní na milost a nemilost pečovatelkám. A podobně jako seriály Ostré předměty nebo Odhalení - to bylo natočené dle skutečného příběhu dívky pokoušející se osvobodit z toxického vztahu s přehnaně ochranitelskou matkou - také tvůrci V zajetí pracují s takzvaným Münchhausenovým syndromem. Jedná se o duševní poruchu, při které postižený simuluje tělesnou nebo duševní slabost, případně předstírá poruchu u jiné, na sobě závislé osoby.
Film se dotýká sobecky zdeformovaného rodičovství, kde se za zdánlivou obětavostí a starostlivostí ve skutečnosti skrývají neustálý dohled, bezostyšná manipulace a nezřídka i psychické či fyzické zneužívání.
Náležitou psychopatologičnost postavě matky dodala herečka Sarah Paulsonová, známá především ze seriálů Ryana Murphyho. Šestačtyřicetiletá Američanka - podobně jako v minisérii Ratchedová - ztvárňuje zlovolně vyšinutou ošetřovatelku, mrazivě chladnou jako sfinga.
Její pokerově kamennou tváří občas probleskne medově líbezný úsměv, pod ním však vře temnota. Ta může kdykoli vyhřeznout do nekontrolovaného vzteku, doprovázeného sebeospravedlňujícím přesvědčením, že všechno, co dělá, činí pouze pro dobro dcery.
Více než zdatnou partnerkou Paulsonové je představitelka dcery Kiera Allenová. Debutující herečka, která je skutečně tělesně postižená, překvapí nejen fyzicky náročným výkonem zapříčiněným omezenou mobilitou. Improvizované, téměř kaskadérské únikové cesty, které se vozíčkářka pokouší nalézt ve chvílích ohrožení, patří k nejvynalézavějším momentům filmu.
Třiadvacetiletá Allenová je však přesvědčivá také v emotivně vypjatých scénách nebo když mlčky zůstává dlouhé minuty sama. Specifickou mimikou i řečí svého od pasu dolů ochrnutého těla dokáže udržet diváckou pozornost.
Ani výborné herecké výkony nebo překvapivá pointa však nepřekryjí nedostatky příběhu. Ačkoli se tvůrci soustředí pouze na dvě postavy, diváci se nedozvědí prakticky nic o jejich minulosti a předchozím sedmnáctiletém soužití. Scénář nedovoluje hlubší psychologický ponor do jejich zraněných a zraňujících duší ani nepředkládá různorodější vějíř povahových rysů.
Atypicky rozehraný příběh se v poslední třetině mění spíše v rutinní žánrové cvičení. Tvůrci se navíc nevyvarovali několika nepravděpodobných scén, jež oslabují věrohodnost - a to i v rámci žánru. Nesmyslná se zdá především sekvence v nemocnici, kde během plného provozu hladce dojde k únosu pacientky z oddělení intenzivní péče.
Originální název thrilleru zní Run, tedy Utíkej. Že mnozí diváci odhadnou, jakým směrem se bude tento předvídatelný běh ubírat, by až tak nevadilo. Podstatnější chybou je, že u toho pokulhává logika.
V zajetí
Režie: Aneesh Chaganty
Bontonfilm, česká premiéra 10. června
