Martin Pleštil
7. 5. 2025 8:30
Papežská postava se pochopitelně stala předmětem množství filmových snímků. Ty její svatost polidšťují, podtrhují symbolický status, případně vedou dialog s vnitřní psychologií. Výběr sedmi filmů demonstruje, jak odlišně lze stejnou problematiku nahlížet. Ať už šlo o skutečné či fiktivní papeže, nebo oblíbené a emoce budící konkláve čili volbu nové hlavy církve.
Boty svatého Petra (1968)
Silně politický snímek adaptující literární předlohu Morrise Westa z roku 1963 zaostřuje na sílící tendence studené války, jež proniká i do svatého úřadu. Arcibiskup Kyril Lakota ztvárněný sošným Anthonym Quinnem se po letech strávených v sibiřském pracovním táboře dostává do Vatikánu. Papež jej zvolí kardinálem, načež nečekaně umírá. Ještě větší šok přichází ve chvíli, kdy je právě Lakota zvolen novým papežem, bez italského původu, s ruskými nekatolickými kořeny. V určitém ohledu fiktivní vyprávění předběhlo dobu, neb roku 1978 se stal zvolený Jan Pavel II. prvním neitalským papežem. Film otevírá problematiku církve, jakožto určující a posvátné instituce, jejíž představitelé však víře kladou omezující limity. Ukazuje, že papežský úřad by neměl být ve vakuu uzavřeným symbolem, stranícím se geopolitických konfliktů a stále více se vyhrocující atmosféře. Černobílé politické drama je na mnoha úrovních stále aktuální.