Adaptace komiksu jednoho z nejuznávanějších scenáristů dneška Jeffa Lemirea se už na první pohled liší od předlohy. Právě tímto komiksem, jehož českou verzi začne na podzim vydávat nakladatelství Crew, Lemire prorazil do mainstreamu. Do té doby proslul realistickými opusy jako Essex County, pojednávajícími o samotě a vztazích otců se syny uprostřed nehostinných kanadských končin, kde se dá jen hrát hokej a vnitřně trpět.
Sweet Tooth vznikl pro "dospělou" odnož nakladatelství DC, nazvanou Vertigo, a mísil Lemireova typická témata s temnou fantasy. Hrůza je patrná už z vyděšených rysů pohublého protagonisty - vizáží tak vzdáleného od chlapce, kterého vidíme v seriálu. Komiksový parůžkatý hrdina putuje nehostinným krajem v doprovodu mlčenlivého chlápka Jepperda, který mu jen sotva může nahradit otce, jenž jako většina lidí podlehl záhadnému viru.
Osmidílný seriál se od úsporného postapokalyptického komiksu, vzdáleně připomínajícího třeba román Cesta od Cormaca McCarthyho, odpichuje k epičtějšímu dobrodružství. Výslovně odkazuje k příběhům Toma Sawyera a Huckleberryho Finna, které chlapec přezdívaný Sweet Tooth neboli Mlsoun zbožňuje.
Televizní adaptace polidšťuje lidské i polozvířecí protagonisty. Přitom ale zručně cílí na náctileté publikum, jež má rádo seriály typu Stranger Things.
Sweet Tooth není rájem nostalgiků ani důsledným znovuoživením populárních žánrů minulých dekád v duchu Stranger Things. Přesto v něm něco staromilského ožívá: optika dětských očí, jimiž na svět uměl hledět režisér Steven Spielberg. Ten ostatně, byť z jiné perspektivy než Lemire, také celoživotně tematizuje vztahy otců a synů.
Seriálový Gus, jak zní Mlsounovo pravé jméno, není uzlíčkem nejistot, kterého by osamělý poutník Jepperd tak jako v komiksu táhl chmurným krajem. Pokud má naděje a neutuchající optimismus hmotnou podobu, je jí právě tento chlapec s parožím, jenž jí tuny sladkého a vždy se žene vpřed. Z toho také těží kvality seriálové adaptace, která po pomalejším startu rozevírá mnohem širší svět než komiks.
Počáteční obrázek civilizace v troskách se mění, jakmile hrdina opustí les, kde se v samotě ukrýval před lidmi. Cestou nachází místa, kde lidé zdánlivě žijí běžné měšťácké životy plné sousedských stereotypů - ve světě před apokalypsou usedle a klidně směřovaly od založení rodiny až ke hrobu s pravidelností pro jedny uklidňující, pro jiné děsivou.
Tady však sousedskou "pohodu" s grilováním a koktejly kdykoli může narušit nenápadný třes malíčku, značící další vlnu smrtícího viru. Náhle se lidé mění v barbary a chatrný nános civilizace mizí jako lusknutím prstů.
Právě schopností mísit hravé dobrodružství s temnotou, v níž svět doslova i přeneseně hoří a otřásá se v základech, si seriál získává přízeň publika. V těchto momentech dovede zamrazit. Přitom je to možná jediný produkt dnešní doby, který pojednává o nebezpečném viru a nerezignuje na hravou, až optimistickou notu. Byť vypráví o světě, kde mají všichni nějaký škraloup.
Chybí tu Lemireova subtilnost, s níž vyprávěl o smutku a bolesti, vykresloval životem zlomené hrdiny, kteří v sobě mají zlo, temnotu a kdesi v koutku ještě poslední zbytky důstojnosti.
Na obrazovce je vše větší a spektakulárnější, ze šlachovitého bývalého hokejisty se stává černošský hráč amerického fotbalu. Také má jizvy na duši. Ale ty patří minulosti a je snadnější mu odpustit.
Seriálový Sweet Tooth dovede naivitou iritovat i odzbrojit. Je to klukovské dobrodružství s estetikou videoher, do něhož se vmísí gang náctiletých mstitelů a ochránců hybridů, jak se říká nově rozeným dětem. Některá chlupatě roztomilá prostředí poodhalují spíše svět, který patří do univerza filmových příběhů o peruánském medvídkovi Paddingtonovi. O to více však zabolí, když do něj vstoupí nemilosrdná jednotka generála Abbota, pro niž jsou hybridi jen výzkumným materiálem.
Kdyby byl Lemire podobné nátury jako jeho slavný kolega, scenárista Alan Moore, nejspíš by tvůrce v čele se showrunnerem Jimem Micklem proklel a zřekl se jich, tak jako to podivín Moore učinil se všemi adaptacemi svých přelomových komiksů.
Pokud bychom si měli zaspekulovat, Lemire se zachová vstřícněji. Byť podobně jako Moore ve svých scénářích problematizuje klišé nejen superhrdinských komiksů a umí být k hrdinům uštěpačný i ironický, v jeho příbězích je nakonec - všudypřítomnému žalu navzdory - vždy o něco víc naděje než skepse.
A s nadějí lze vyhlížet také druhou řadu, která seriálový svět nejspíše nepřiblíží blíže tomu komiksovému, zato nepochybně poodhalí více o jeho fungování. Neboť v první sérii tvůrci nakreslili rozsáhlou topografickou i emoční mapu. A zároveň dali divákům pocit, že je na ní ještě spousta bílých míst, která čekají na objevení.
Sweet Tooth: Chlapec s parožím
Tvůrce: Jim Mickle
Seriál je k vidění na Netflixu.
