Do zdejších biografů vstoupil Branaghův dosud nejosobnější film jen dva týdny po premiéře jeho detektivky Smrt na Nilu. Ve srovnání s vizuálně okázalou, barvami hýřící adaptací románu Agathy Christie je černobílá novinka v mnoha ohledech rozdílná. Atypicky nahlíží na nábožensko-nacionalistický konflikt v Severním Irsku, který se rozhořel koncem 60. let minulého století a ukončila ho až belfastská Velkopáteční dohoda v roce 1998.
O násilných nepokojích, kterým se v angličtině říká The Troubles, vznikly desítky filmů. Mnohé jsou syrové, rozohněné a burcující jako například drama Krvavá neděle, ve kterém režisér Paul Greengrass zrekonstruoval masakr ze severoirského Londonderry v roce 1972.
Belfast, za jehož scénář už Branagh získal Zlatý glóbus a nominován je na Oscara v kategoriích nejlepší film, režie a scénář, se od snímků tohoto typu liší atmosférou i poetikou. Oboje ovlivňuje perspektiva vypravěče, jímž je režisérova "fiktivní verze" sebe sama - devítiletý chlapec z protestantské rodiny.
Buddy vyrůstá s rodiči a starším bratrem v belfastské čtvrti, kde vedle sebe pokojně žijí protestanti i katolíci až do 15. srpna 1969. Toho dne však na domy katolických rodin z Buddyho ulice zaútočí maskovaní protestanti ozbrojení holemi, řetězy a zápalnými lahvemi.
Dosavadní dějiště chlapcových her se vmžiku mění ve válečnou zónu plnou násilí a chaosu. Buddyho zadlužený otec, jenž pracuje v Anglii a domů se vrací nepravidelně jen na víkendy, jako první pochopí, že se ocitli uprostřed občanské války. Před rodinou vyvstává dilema, zda navzdory eskalujícímu nebezpečí v rodném městě zůstat, anebo se odstřihnout od kořenů a odejít.
Díky tomu, že jej sleduje očima malého chlapce, Branagh zbavuje sektářský konflikt o ústavní postavení Severního Irska politických kontextů. A částečně také těch náboženských, neboť ty jsou zábavně pootočeny dětsky naivní optikou. Buddy je sice v kostele vystaven plamenným projevům faráře, jenž straší věřící sedmi kruhy pekla, bere si z toho ale svérázná ponaučení.
Belfast není filmem o nepokojích v Severním Irsku, ale především příběhem o předčasném dospívání, ztrátě nevinnosti a stesku po domově. Napětí mezi protestanty a katolíky vytváří pouze jednu vrstvu vyprávění.
Navzdory všudypřítomné napjaté atmosféře se Buddy dál účastní každodenních radostných klukovských dobrodružství i malérů, zároveň prožívá první lásku k dlouhovlasé spolužačce z katolické rodiny. Nejdůležitějším pilířem jeho života však zůstávají vztahy s milovanými rodiči i prarodiči.
Dnes jedenašedesátiletý Branagh stejně jako jeho malý hrdina vyrůstal v belfastské protestantské rodině dělnického původu. A také on se jako devítiletý s rodiči koncem 60. let přestěhoval do anglického Readingu kvůli útokům, které tenkrát začaly v Severním Irsku.
Ačkoliv jej inspirovaly režisérovy zážitky z dětství, Belfast není "čistokrevný" životopisný snímek, sám Branagh ho označuje spíš za takzvanou autofikci.
Koláž vlastních, více než půlstoletí starých vzpomínek na bouřlivou a zmatenou dobu doplňuje smyšlenými motivy, detailně ale zachovává autentického ducha doby i místa. Podle pamětníků drama dokonale evokuje někdejší vzhled čtvrtí v severních částech Belfastu s úzkými uličkami, v nichž lidé tančili a popíjeli čaj, rohovými obchůdky, plynovými lampami a dvorky s venkovními latrínami.
"Keltskou" atmosféru a mnohdy také emoce postav dokreslují písně dalšího belfastského rodáka, folk-rockového zpěváka Vana Morrisona. Ve filmu zní devět jeho skladeb, z nichž Down To Joy získala nominaci na Oscara.
Již v dětství se u Buddyho, a zjevně také u Branagha, projevila vášeň pro hollywoodské filmy. Právě klasické černobílé westerny V pravé poledne nebo Muž, který zastřelil Libertyho Valance posouvají chlapcovo vnímání reality pouliční války. Střet místního grázla s Buddyho neozbrojeným otcem se díky tomu v hochově představivosti mění na westernový souboj mezi padouchem a hrdinou.
Haris Zambarloukos většinu filmu nasnímal krásnou širokoúhlou černobílou kamerou, jež v několika momentech výjimečně využívá plných barev. Kromě prologu, který přibližuje současný Belfast z ptačí perspektivy a poté, co se přehoupne přes vysokou zeď, se v jednom dlouhém, střihem nepřerušeném záběru vnoří do "černobílé" minulosti, jsou barevné i Buddyho úniky do světa fantazie.
Ty jsou spojeny především s návštěvami kina, které Buddyho život doslova rozjasňují. Na plátně užasle sleduje herečku Raquel Welchovou, pobíhající v kožešinových bikinách mezi dinosaury v pravěkém dobrodružství Milion let před Kristem, nebo si s hrdiny muzikálové fantasie Chitty Chitty Bang Bang prozpěvuje písničku o titulním létajícím autíčku.
V jiné scéně Buddy s babičkou navštíví divadelní inscenaci Dickensovy Vánoční koledy, přičemž dění na jevišti se odehrává v barvách, zatímco hlediště zůstává černobílé. Touto scénou možná Branagh naznačuje, kdy se v něm začal rodit budoucí shakespearovský režisér a herec.
Drobných vzpomínek předznamenávajících budoucnost režisér do snímku zakomponoval několik. V jednom záběru je vidět, jak si Buddy pročítá komiks Thor. Tedy příběh o marvelovském superhrdinovi ohánějícím se kladivem, o němž Branagh před 11 lety natočil stejnojmenný film.
Belfast již získal řadu cen a nominací, opakovaně také v hereckých kategoriích, včetně debutujícího Judea Hilla. Desetiletý Ir s pozoruhodnou autentičností a empatií hraje malého hrdinu, jehož bezstarostné a šťastné dětství brutálně ukončí první kámen hozený radikály.
Skvělá je také irská rodačka Caitriona Balfeová, jež byla za postavu Buddyho impulzivní matky, odmítající zpřetrhat hluboké vazby k domovu, nominována na Zlatý glóbus i britskou cenu BAFTA. Vcelku zdárně ji v roli manžela sekunduje krajan Jamie Dornan, známý z erotické trilogie Padesát odstínů šedi nebo válečného dramatu Anthropoid.
Z herecké sestavy budou mít při březnovém udělování Oscarů šanci uspět sedmaosmdesátiletá Judi Denchová i její o 18 let mladší herecký partner Ciarán Hinds. S dojemnou vřelostí ztvárnili Buddyho milující se prarodiče.
Nostalgické drama o době, jež postavila souseda proti sousedovi, Kenneth Branagh naplnil jemným humorem i láskou k domovu, který musel kdysi opustit. A přestože ve svém filmu tentokrát nehraje, jeho přítomnost je znát v každé vteřině.
Belfast
Režie: Kenneth Branagh
CinemArt, česká premiéra 24. února
