Zlín - Bezpochyby nejzářivější hvězdou letošního zlínského festivalu je v Americe žijící anglický herec Tim Curry, kterého čeští diváci znají z filmů Rocky Horror Picture Show, Sám doma 2: Ztracen v New Yorku, Tři mušketýři či Charlieho andílci.
Ve Zlíně uvedl spolu s režisérem Gáborem Csupem českou předpremiéru filmu Kletba Měsíčního údolí. Ač je Curry nevelký vzrůstem, jeho charisma má váhu několika tankových divizí. Jeho humor je tak suchý, že kolikrát nevíte, kdy mluví vážně a kdy žertuje.
Začínal jste v Londýně jako shakespearovský herec, v současnosti na vás v Hollywoodu zbývají spíš malé role zavilých padouchů nebo trapných nešiků. Nepřijde vám to líto?
Máte pravdu, je to tak. A čím dál tím víc přemýšlím o tom, že bych se do Anglie k Shakespearovi vrátil. To, co se teď točí v Hollywoodu, je čím dál tím méně sofistikované. Cílová skupina jsou dnes diváci mezi třinácti a pětadvaceti, což opravdu nedává prostor pro práci s jazykem. Musíte spoléhat aspoň na to, že si při práci užijete trochu legrace. I tak bych ale nechtěl umřít jako herec, který používá jen slova o dvou slabikách. Proto jsem ve spojení s divadelními producenty v Anglii; ostatně brzy se chystám na ostrovy, čeká mě projekt, v němž se potkám i s Judy Denchovou.
Dlouhá léta jste se věnoval muzice, takže hudební sluch bezpochyby máte. Jak vám zní čeština?
Zajímavě, opravdu velmi zajímavě. Když jsem jel z vídeňského letiště do Zlína, poslouchal jsem řidiče i své průvodce a říkal jsem si, jak je vůbec technicky možné takové zvuky vytvořit. Pokud se mě ptáte na názor jako odborníka na jazyky, pak musím říct, že prakticky okamžitě jsem poznal, že čeština je angličtině hodně, ale opravdu hodně vzdálená.
Ale nepřekvapilo mě to. Gábor je Maďar, takže své o středoevropských jazycích vím. Střední Evropa je pro mě vůbec prostor přinášející stále nová a nová překvapení. Kletbu Měsíčního údolí jsme například točili v Budě a v Pešti - vůbec jsem netušil, že jsou to dvě města. Bohužel, když jsme byli v Londýně, nedokázal jsem Gáborovi oplatit stejnou službou a vysvětlit mu, kde přesně končí Lon a začíná Dýn.
Co mě ale u vás překvapilo ještě víc než čeština, to je angličtina, kterou mluvíte. Je opravdu dobrá, opravdu. V Maďarsku takhle dobře nemluví. Přijde mi líto, že v Anglii se žádný druhý jazyk prakticky nevyučuje.
S Gáborem Csupem jste před tím spolupracoval na třech animovaných seriálech, jak to bylo s účastí na filmu Kletba Měsíčního údolí?
Gábor za mnou přišel s tím, že postava, kterou bych měl v Kletbě hrát, pořád jezdí na koni. Ptal se, jak to se mnou v tomhle směru vypadá. Po pravdě jsem mu řekl, že jsem v životě na koni neseděl a ani po tom netoužím. Gábor řekl jen: "A do prdele." Pak se chvilku drbal ve vousech a řekl: "Na něco přijdeme." To ještě netušil, do čeho se pouští.
Když jsem přiletěl do Budy, odvezli mě dvacet minut za město, postavili před obrovského černého hřebce. Dvacet minut jsme na sebe s tím koněm civěli, on si myslel své, já to věděl, potom mi dva lidé dvacet minut pomáhali do sedla, pak přišla křehounká patnáctiletá anorektička, chytla toho obrovského černého hřebce za uzdu a dvacet minut nás vodila po okraji louky. Já smrt v očích, myslel jsem, že je to moje poslední hodinka.
A když mi pak dva lidé zase dvacet minut pomáhali ze sedla, Gáborovi konečně došlo, že to není opravdu dobrý nápad, abych jezdil na koni. Ale nakonec jsem v tom filmu hrál, takže aspoň vidíte, jak moc o mě Gábor stál.
Předchozí Gáborův film Most do země Terabithia nebyl zrovna nejveselejší, k happy endu se dopracoval přes smrt hlavní hrdinky. Máte takový typ filmů rád?
Ano! Spousta dětských filmů se dneska tváří tak, že všechno je růžové a všude svítí slunce, nekonečný optimismus vlevo i vpravo. Mně se ale mnohem víc líbí filmy jako Bambi. Přinášejí určitou životní, třebaže velmi bolestnou zkušenost a ponaučení. Nebo mám rád pohádky bratři Grimmů, tam se dozvíte pro život například velmi zásadní informaci: Nechoďte do lesa!
Svět není růžový a děti nejsou blbci. Je zbytečné před nimi tajit, že někdo spadne a zabije se, že někdo má leukémii a že váš nejlepší kámoš chytil prasečí chřipku. Děti si pak myslí, že život je jedno velké štěstí, ale to je hluboký omyl. A kdo za to může? Disney!
Na kterou svoji práci jste nejvíc pyšný? Na Rocky Horror Picture Show?
Rocky Horror Picture Show ze mě udělalo hvězdu, ale to bylo spíš nepříjemné. Lidé se mi hrabali před domem v popelnici, nějací satanisté mi vyhrožovali zabitím. Mnohem raději vzpomínám na Amadea, to byla moje životní role.
S Peterem Shafferem jste se prý znal dlouho před tím, než Amadea napsal.
Deset let. Tehdy jsem žil v New Yorku, zpíval, doslova žil rokenrolem a každou neděli večer chodil k Peterovi na pečené kuře. Peter byl milovník a hluboký znalec klasické hudby, říkal sice, že moje nahrávky jsou výborné, ale já viděl, že u nich má zatažené uši jako letadlo podvozek.
Ale někde tam se podle mě narodil Amadeus, postava doslova posedlá hudbou. První uvedení hry bylo v Londýně, měl jsem hrát hlavní roli, ale režisér měl jinou představu. Dočkal jsem se až na Broadwayi. Bylo úžasné hrát postavu génia. Divák musel věřit, že hudba jde skrze mě.
Filmového Amadea jste asi viděl.
Vím, vím, Miloš Forman točil Amadea v Praze… (poprvé zvážní a na chvíli se odmlčí) Peter chtěl, abych v tom filmu hrál Salieriho, ale Miloš o tom nechtěl ani slyšet, asi nechtěl ve filmu žádnou hvězdu, takže se na filmového Amadea klidně podívejte; nehraju v něm.
Dalším filmem, v němž jste hrál, a kteří čeští diváci velmi dobře znají, je komedie Sám doma 2: Ztracen v New Yorku.
Do scénáře Sám doma jsem se okamžitě zamiloval, přišel mi neobyčejně vtipný. Chris Columbus chtěl, abych hrál už v jedničce. Počítal se mnou na roli jednoho z těch dvou přitroublých lupičů, jenomže se mezitím změnila studia a to nové jasně řeklo: "Bez Tima Curryho!"
Byl jsem z toho hodně nešťastný, ale Chris na mě nezapomněl a napsal mi roli aspoň do dvojky. Točili jsme v New Yorku v hotelu Plaza, ale filmovat jsme mohli jen v noci, od jedenácti do šesti ráno. Macaulay Culkin měl nad ránem vždycky oči jak dva měsíce v úplňku, takže jsme museli přeorganizovat natáčení tak, aby se natočily nejdřív všechny jeho scény, on mohl jít spát a my pak dotáčeli zbytek.
Natáčení s dětmi je asi vždycky problematické...
To ne, Kletbu Měsíčního údolí jsem točil s Dakotou Blue Richardovou, to jí bylo dvanáct třináct. Filmovali jsme řadu dnů v lese, ve velmi nepohodlných podmínkách a já měl trochu strach, jak to bude zvládat. Ale musím říct, že se chovala jako výsostná profesionálka. Má můj obdiv!
Diváci ve světě možná znají ještě spíš váš hlas, namluvil jste stovky animovaných postav. Nemrzí vás to?
Nemrzí, naopak, ohromně si to užívám, je to úžasná legrace! Jen se mě ale neptejte, jak ty hlasy vymýšlím a jak to dělám. Nevím, prostě to ze mě nějak vytryskne. Je přece úžasné dostat za úkol zahrát například úděsně rychlou šišlající vosu s jednou nohou a jedním zubem? (Vystřihne vskutku bravurní zvukovou etudu plnou šišlání, mluvení, hvízdání, pískání, která mě na tři minuty odbourá.) Aspoň vidíte, jak může dopadnout shakespearovský herec.
Do Kalifornie jste se prý přestěhoval, abyste mohl celý rok zahradničit. Kdo se vám stará o zahradu, když trávíte týdny na natáčení?
Přece můj pes!
