Recenze: Stricklandův cinefilní film vypráví o šatech, které vraždí své majitele

Kamil Fila Kamil Fila
17. 9. 2019 14:42
Existují filmy, které chtějí, abychom je brali vážně. Existují komické filmy, které chtějí, abychom je vážně nebrali. A pak jsou vážné filmy, které nelze brát vážně a je to záměr. Do poslední kategorie spadá hororová hříčka Takové krásné šaty, kterou natočil režisér Peter Strickland a právě ji promítají česká kina.
Herečka Fatma Mohamed v Takových krásných šatech.
Herečka Fatma Mohamed v Takových krásných šatech. | Foto: AČFK

Motiv šatů, které vraždí své majitele, patří do podobného ranku jako český Upír z Feratu režiséra Juraje Herze, kde závodní auto zabíjelo své řidiče. Věci, které své majitele neposednou a nenutí je vraždit ostatní, ale zabíjí přímo ty, kdo je vlastní - to do určité míry převrací konvence žánru.

Leo Bill v Takových krásných šatech.
Leo Bill v Takových krásných šatech. | Foto: AČFK

Šestačtyřicetiletý Brit Peter Strickland, jenž má za sebou mimo jiné záznam koncertu Biophilia od zpěvačky Björk či etapu, kdy učil angličtinu v Maďarsku, se vždy věnoval podivným projektům. V Anglii 90. let minulého století režíroval na divadle Kafkovu Proměnu, natáčel krátké bizarnosti jako film Bubblegum a založil hudebně-kulinářské těleso The Sonic Catering Band, s nímž putoval po světě.

Jeho celovečerní, deset let starý hraný debut Katalin Varga vznikal v amatérských podmínkách čtyři roky a teprve snímkem Berberian Sound Studio o míchání zvuku k fiktivnímu italskému hororu se režisér posunul na profesionální úroveň.

Před pěti lety následoval Pestrobarvec petrklíčový, jenž byl zakoupen i do české distribuce a vyprávěl o zvláštních erotických hrách aristokratky a její poddané. Tady začal Strickland spolupracovat s podobně výstředním producentem Benem Wheatleym, který sám natáčí fantasmagorické a psychedelické věci jako Pole v Anglii.

Strickland je cinefilní autor a točí výhradně pro cinefilní publikum - je třeba přistoupit na specifickou poetiku a klíč, kdy díla jsou utkána z odkazů na jiné filmy či historické etapy, v tomto případě především 60. a 70. léta. Ostatně už původní název Takových krásných šatů, anglicky In Fabric, říká něco v tom smyslu, že je to v látce, vláknech, švech, ale v zásadě v povrchu, textuře.

Hloubka Stricklandových filmů tkví v nesmírně propracovaném povrchu, ale nesmíme se pokoušet hledat v nich něco opravdového. Vše je umělá tkanina. Šaty jsou tou nejmateriálnější věcí na světě a zároveň nejvíce éterické, vzdušné, poletující jako duch bez těla. Film formou reflektuje vlastní povrchnost a svým způsobem kritizuje naši touhu po povrchních zážitcích.

Fabric v tomto případě znamená látku i fabriku, továrnu na výrobu přeludů a snů. Postupně se dospěje k poznání, že jsme lapeni v práci, která se může stát zlým snem, a z nás zůstanou jen součástky výroby věcí, ovšem naše práce na vlastní zkáze nebude ostatním viditelná. Červená příze a nitě vedou do labyrintu, v němž pracujeme na svém zničení.

Hayley Squiersová v Takových krásných šatech.
Hayley Squiersová v Takových krásných šatech. | Foto: AČFK

Takové krásné šaty jsou vlastně dva středometrážní filmy spojené v jeden celovečerní. V obou částech se k hrdinům záhadně dostanou krásné červené šaty, které dovedou magicky měnit velikost, aby novým majitelům padly. Záhy však na těle zanechávají stopu v podobě ošklivé vyrážky (kterou můžeme chápat klidně i jako "ďáblův cejch") a v okolí se začnou dít divné věci.

Rozvedená matka Sheila se musí konfrontovat s tím, že jejího syna před maturitou svedla nevychovaná třicátnice zpustlých mravů. Do toho ji v bance, kde pracuje, dva nadřízení ustavičně zvou na bizarní pohovory. Šaty mezitím při praní zničí pračku, plíží se a poletují nestřeženě po domě. Jejich další obětí se stává opravář praček Reg, jenž má těsně před svatbou.

Jakékoli konkrétnější líčení toho, jak šaty ubližují, škodí a vraždí, se však bude jevit absurdně. Přitom obrazově je všechno podáno tak, že to sice působí komicky, ale ne lacině. Strickland s minimálními produkčními prostředky navozuje podmanivou atmosféru, která nás uvádí do bezčasí rozprostírajícího se někde mezi 70. a 80. léty. Jeho poetika vychází jak z takzvaných vintage fotografií a reklamního glamouru, tak opět z italských giallo hororů, jen tentokrát směřuje k abstraktnějším výjevům.

Film Takové krásné šaty promítají česká kina od uplynulého čtvrtka. | Video: AČFK

Původní giallo filmy obsahovaly především postavy tajemných maskovaných vrahů, později s nástupem režiséra Daria Argenta se přesunuly - s hyperstylizovanou kamerou a syntezátorovou hudbou, oscilující mezi jemnými melodiemi a kakofonií - ke snovější poetice s nerealistickým pojetím prostoru a reality.

Giallo bylo vždy chápáno jako rychlé spotřební zboží a Strickland hororovost svého filmu zakládá už na tom, že v samotném principu rychlé masové výroby je něco nebezpečného. Stejně tak v tom, že naše konzumní chování z nás jako lidských bytostí také dělá věci.

Postavy filmu se bezúčelně trmácejí mezi nudnou prací, nakupováním, sezením před televizí, která vysílá reklamy, a drobným erotickým povyražením. Šaty tu ztělesňují onen čistý fetiš, lesklou náhražku za plnost života. Fetiš však už ožívá a existuje sám, bez těla, šaty nikdo nemusí nosit, šaty nosí nás. Kupování na nás zanechává znetvořující stopy, jsme věcmi označkováni jako další věci bez vůle a zpětně konzumováni. Naše vůle odchází do věcí, jsme sami zbaveni jakékoli autonomie. Nevyhnutelně směřujeme k nesmyslné zkáze.

Celá tato poetika a kritika konzumerismu je mnohem rafinovanější než například v zombie hororech, kde se lidé požírají navzájem; zde jako prostředník a spouštěč vystupuje zdánlivě neživá věc, která z lidí vysává život.

Fatma Mohamed a Richard Bremmer v Takových krásných šatech.
Fatma Mohamed a Richard Bremmer v Takových krásných šatech. | Foto: AČFK

Stricklandův humor je suchý jako nejsušší martini - pracovní pohovory, které hrdinové musí absolvovat, mají kafkovský až montypythonovský nádech a ukazují, že víc než politická korektnost lidem ubližuje kapitalistická touha po efektivitě. I projevy prodavačky, která v obchodě vychvaluje dokonalost šatů, připomínají něco mezi reklamní ekvilibristikou a postmoderní filozofií.

Když navíc ony květnaté věty pronáší Stricklandova oblíbenkyně, herečka Fatma Mohamed pocházející z Rumunska, s pravým upírským přízvukem, jenž je strašidelný, erotický i legrační zároveň, nelze se nesmát. Při sexuální scéně, kdy manekýně ve vitríně teče z rozkroku menstruační krev, se zase nelze cítit nevykolejeně.

Giallo horory jsou svým způsobem mrtvý žánr, protože nedokážou vystihnout proměny současného technologického světa. V nějaké podobě existují i dnes a sofistikovanou poctu jim vzdává třeba eklektický snímek Podivná barva slz tvého těla od bruselské tvůrčí dvojice Hélène Cattetové a Bruna Forzaniho. Nicméně Peter Strickland se ukazuje tvůrčí nejenom v nápodobě stylu, ale také rozvoji myšlenek, které původní autoři giallo filmů nebyli schopni dovést tak daleko.

Samozřejmě je to myšlení žánrově zjednodušené a přehnané, ale právě proto podobné poselství můžeme přijmout a bavit se jím.

Takové krásné šaty

Scénář a režie: Peter Strickland
AČFK, česká distribuční premiéra 12. září

 

Právě se děje

před 59 minutami

Kosovo bude bojkotovat předání Nobelovy ceny Handkemu

Kosovo se rozhodlo bojkotovat slavnostní předání Nobelovy ceny za literaturu Rakušanovi Peteru Handkemu, který je kritizován kvůli prosrbským postojům za války v bývalé Jugoslávii. Ceremoniál se uskuteční příští týden ve Stockholmu a kosovský velvyslanec se nezúčastní "kvůli kontroverznímu Peterovi Handkemu, který je přítelem a stoupencem Miloševičovy politiky", jak informoval kosovský ministr zahraničí. Handke roku 2006 vystoupil na pohřbu bývalého jugoslávského prezidenta Slobodana Miloševiče. Toho předtím navštívil ve vězení v Haagu. Kosovo je bývalou jihosrbskou provincií. Právě Miloševičovi je připisována hlavní role při rozdmýchávání nacionalistických vášní v 90. letech minulého století a rozpoutání několika válek v oblasti bývalé Jugoslávie, mimo jiné právě v Kosovu.

Zdroj: AFP/ČTK
Další zprávy