Snímek Spider-Man: Paralelní světy, který od včerejška hrají tuzemská kina, přepadává představivost publika okamžitě, s nečekanou dravostí. A už titulky provedenými v nezvyklých fontech a barvách dává najevo, že takový komiksový film tu dlouho nebyl.
V tomto New Yorku je Spider-Man mrtvý. Tedy mrtvý je mladík jménem Peter Parker, který na sebe obvykle obléká červený kostým. Pavoučí schopnosti však získá kluk jménem Miles Morales, jiný hoch z chudých poměrů a zároveň první filmový Spider-Man tmavé barvy pleti.
Než se však Miles stihne vypořádat s novými nástrahami vlastního těla, které mu komplikují už tak obtížnou pubertu, zjistí, že zdaleka není jediným Spider-Manem ve městě.
Otevřená dimenzionální brána vrhne do této verze New Yorku celou řadu jeho kolegů. A jeden je divnější než druhý. Starý Peter Parker se strništěm, pupkem a rozvodem na krku. Spider-vepř, který jako by vypadl z kreslených grotesek. Hned dvě pavoučí dívky, z nichž jedná má rysy japonských animovaných postaviček a společníka v podobě robota. A také noirový Spider-Man, který si odkudsi ze 30. let minulého století přinesl nejen černobílé vzezření a klobouk, ale také spoustu zasmušilých monologů, které prudce kontrastují s typickými průpovídkami "přátelského souseda" Spider-Mana, jak ho znají fanoušci.
Působí to bizarně. Ale snímek Spider-Man: Paralelní světy nejenže z této sestavy protagonistů utká dynamickou a soudržnou podívanou, dokonce patří k nejchytřejším superhrdinským filmům vůbec.
Na první pohled zaujme stylem kresby, v níž se mísí rozostřené kontury v několika základních barvách, připomínající staré nekvalitní komiksové tisky s moderní digitální animací. A něco podobného platí pro celý snímek: snaží se spojit staré s novým. Naivitu původních odlehčených dobrodružných příběhů, které v 60. letech vytvářeli otcové komiksového Spider-Mana Stan Lee a Steve Ditko, obohacuje tématy rodinných vztahů, pochyb a nejistot.
Film je protkán popkulturními odkazy, například zmíněný noirový Spider-Man je poctou hrdinovi Spiritovi, kterého ve 30. letech vytvořil Will Eisner, jeden z vůbec nejdůležitějších komiksových tvůrců, podle nějž se jmenují nejslavnější komiksové ceny. Ale tyto své narážky autoři nového Spider-Mana nestaví zbytečně na odiv, trousí je mimoděk, zatímco děj spěchá kupředu.
Nejde v něm o osud celého vesmíru, spíše o jednotlivé osudy obyvatel velkoměsta, v němž je život hektický i bez superhrdinů. Nový Spider-Man rozvíjí podobná témata jako režisér Christopher Nolan ve své batmanovské trilogii o Temném rytíři.
Obzvláště motiv, že superhrdinou může být kdokoli, kdo sesazuje superhrdiny z mytických piedestalů. A ukazuje, že jde jen o metafory, které se mohou dotýkat všedních životů diváků jakéhokoli věku.
Svým tónem je však Spider-Man pravým opakem závažných osudových Nolanových dramat. Tím více je na místě nadšení z přístupu tvůrců, kteří umně propojili věci zcela přirozené s těmi nadpřirozenými. A uvrhli diváky do neustálého úžasu z díla, které také patří k nejlegračnějším komiksovým filmům. Přesto na rozdíl od mnoha taktéž komediálních snímků se superhrdiny z týmu Avengers nezůstává u vtípků a průpovídek.
Spider-Man: Paralelní světy v sobě má drzost titulů se superhrdinou Deadpoolem, ale obejde se bez jeho okázalého upozorňování na to, jak je jiný a drsný. Ani nepotřebuje Deadpoolovy krvavé akční scény a sprostý humor. Naopak dovede odsýpající děj zacílit na nejmladší publikum a zůstat skvělým rodinným filmem, v němž si své najde nejen milovník komiksové popkultury.
Protivník Wilson Fisk neboli Kingpin - známý ze seriálu Daredevil od Netflixu - tady není drsný nelidský mafián. Ale mnohem nadsazenější figura, ba až figurka. Neboť pozornost diváků se oprávněně upírá hlavně na superhrdinské protagonisty, kteří musí porazit spíše svá vnitřní já než nějakého superpadoucha s megalomanskými sklony.
Spider-Man: Paralelní světy
Režie: Bob Persichetti, Peter Ramsey, Rodney Rothman
Falcon, česká distribuční premiéra 13. prosince
Až se po odchodu z kina rozplynou všechny mžitky před očima z té nezvykle animované audiovizuální jízdy, v mysli zůstanou především hrdinové a jejich souboj s nejistotou, dospíváním, stárnutím či vlastním pupkem, který signalizuje rezignaci na vše, co bylo dříve podstatné.
Díky této schopnosti získat si publikum svými "pupky" patří nový Spider-Man k nejlepším komiksovým filmům poslední doby.
