Rozhovor - Sylvain Chomet se dostal do povědomí širší filmové veřejnosti před jedenácti lety. Tehdy kouzelně omámilo celý svět Trio z Belleville. Příběh, v němž se trojice vitálních stařenek podílí na vysvobození šampióna Tour de France ze spárů mafie, zaujal stylovou animací, surrealistickým humorem a chytlavým swingovým soundtrackem.
O dlouhých sedm let později následoval Iluzionista – adaptace nerealizovaného scénáře Jacquese Tatiho o vztahu stárnoucího kouzelníka a mladé dívky. A nyní přišel do kin jeho nový film Attila Marcel.
Jeden z nejuznávanějších světových animátorů natočil svůj první hraný celovečerní film. Poetika Attily Marcela má v sobě něco z Amélie, Jacquese Tatiho nebo třeba Aki Kaurismäkiho. Je okázale nemoderní. Jeho hrdinové se odmítají podvolit diktátu zrychlujícího se tempa života. Stejně jako sám Sylvain Chomet, sympatický padesátník, který do Prahy na Febiofest přijel pěkně staromódně vlakem.
Aktuálně.cz: Četl jsem, že jste přestal létat letadlem. Přitom nemáte fobii jako třeba Lars von Trier…
Sylvain Chomet: Ano, nevadí mi létání jako takové, ale měl jsem dost důvodů s ním přestat. Ekologická stopa je jedna věc. Ale jízda vlakem je mnohem pohodlnější. Můžete se v něm dobře najíst, koukat se z okénka, libovolně se procházet. V letadlech se o žádném pohodlí nedá mluvit a personál taky nebývá nejpříjemnější.
A.cz: Přejděme k Attilovi Marcelovi. To je původně píseň z filmu Trio z Belleville. Jak vás napadlo udělat celý film založený na příběhu této písně?
Když jsem před dvanácti lety připravoval Trio z Belleville, jednoho dne jsem se vracel domů a v hlavě se mi najednou objevil takový záblesk se spojením Attila Marcel. Ne melodie ani text písně, jen ta dvě slova. A blesklo mi, že z toho jednoho dne udělám film. Pro Trio jsem napsal píseň a producentovi jsem řekl, že si chci na spojení Attila Marcel nechat práva, protože z toho možná v budoucnu něco udělám. A pak jsem točil jeden segment z hraného povídkového filmu Paříži, miluji tě a producentce Claudii Ossardové jsem říkal, že bych měl námět na hraný film. Ona kývla na to, ať ho napíšu, a bylo to.
A.cz: Když srovnáte hraný a animovaný film, jaké výhody a nevýhody obě tyto formy filmového vyjádření mají?
Výhoda hraného filmu je v tom, že jeho natáčením nestrávíte tolik času. I s postprodukcí máte film hotový za devět měsíců. Oblíbil jsem si ten zážitek společné práce se štábem, a to nejen s herci, ale všemi na place. V hraném filmu máte možnost natočit spoustu materiálu a všechna kreativní práce se potom odehrává ve střižně.
V animovaném filmu se tvůrčí proces odehrává na úplném začátku při vytváření storyboardů. Stručně řečeno něco vymyslíte a rozkreslíte a pak čekáte tři roky, až to dostane výslednou podobu. Výhodou animace na druhé straně je, že nestárne. Když je dobře udělaná, tak prostě nestárne - na rozdíl od většiny hraných filmů.
A.cz: Proč animace podle vás nestárne?
Když je založená pouze na technologii, může zestárnout velmi rychle. Jako třeba první pixarovské filmy… Když je dnes ukážete dětem, budou se jim zdát nedokonalé, nehotové. Filmy založené na ruční animaci odolávají času lépe. Když se podíváte na staré disneyovky, jako je třeba Pinocchio, tak v nich děti stále nacházejí kouzlo.
A.cz: Když jste dělal Iluzionistu, překvapila vás prý skepse animátorů ohledně budoucnosti ruční animace.
Týkalo se to hlavně jednoho mého spolupracovníka, který je jedním z nejlepších animátorů, kterého jsem potkal. Kreslí úplně fantasticky. A on se mě snažil přesvědčit, že do pěti let bude branži vládnout jen počítačová animace. Bál se, že když se na ni nepřeorientuje, zničí mu to slibnou kariéru. Udělal to a nedávno jsem ho potkal a působil depresivně. Protože přestal věřit v to, co umí.
Nemám rád francouzské filmy, které kopírují americkou produkci. Když Francouzi zkoušejí dělat filmy, které vypadají, jako by vznikly v Los Angeles, to mě otravuje. Nejsou lepší a nepřinášejí nic světu.
A.cz: Když dáme stranou technickou stránku věci, nenacházíte nic pozitivního na současné hollywoodské animované produkci?
Ale ano. Vlastně víc nemám rád francouzské filmy, které kopírují americkou produkci. Pixar udělal řadu dobrých filmů – WALL-E nebo Vzhůru do oblak jsou zábavné a kvalitní filmy. Ale když Francouzi zkoušejí dělat filmy, které vypadají, jako by vznikly v Los Angeles, to mě otravuje. Nejsou lepší a nepřinášejí nic světu.
A.cz: Natáčíte filmy v zahraničí. První dva filmy jste vyrobil v Kanadě, Iluzionista vznikal ve Skotsku. Neuvažujete o tom, že byste další film natočil ve Francii?
Ne, protože na něj doma nedostanu peníze. Tedy pokud bych nechtěl natočit něco, co by kopírovalo Američany. V hraném filmu je to podobné. Vezměte si film Umělec, který získal řadu Oscarů. Říkají, že je to úspěch francouzského filmu. Ale vždyť to je americký film. Peníze jsou americké, téma je americké. Američani mají rádi filmy, které kopírují to, na co jsou ve filmech zvyklí. Na druhou stranu pokud natočíte něco opravdu originálního a věrného vaší kultuře, Američanům se to líbí ještě víc. Kdybych nenatočil Trio z Belleville a Iluzionistu, nikdy bych nedostal příležitost udělat úvodní gaučovou scénu do Simpsonů. Tvůrcům se prostě líbilo Trio z Belleville. Jenže Francouzi jako by nevěřili, že něco originálního a lokálního může zaujmout v Americe.
A.cz: Máte nějaké oblíbené současné tvůrce animovaných filmů?
Mám hodně rád Hajaa Mijazakiho, až na jeho poslední filmy. Mám rád některé pixarovky, jak už jsme o tom mluvili. Pak se mi líbí spousta tvůrců krátkých filmů. Mám rád Nicka Parka. Obecně mám rád animaci, která se nějak liší a je upřímná. Ve Francii se animátoři obracejí ke starým knihám a komiksům, místo aby se snažili najít si nějaké nové vlastní příběhy.
A.cz: Chtěl bych se zeptat na hudbu, která hraje ve vašich filmech výraznou roli. V Attilovi Marcelovi mají písně zásadní význam. Nezvažoval jste někdy, že byste natočil čistý muzikál?
Je pravda, že v Attilovi Marcelovi je písní hodně, ale objevují se jen ve snových sekvencích. Muzikál jako žánr mi přijde trochu otravný, zvlášť ve scénách, v nichž se nezpívá a autoři jen posouvají děj. U Attily se hudební sekvence odehrávají ve vzpomínkách hlavního hrdiny, což nám dovolovalo se vyřádit, protože jsme se nemuseli svazovat realitou. Ale muzikál jako takový? Je pravda, že jeden teď produkuju na divadle. Jedná se o pokračování Tria z Belleville. Hra začíná tam, kde končí film.
A.cz: A dokončíte také prequel k Triu z Belleville?
Uvažoval jsem o něm, ale nakonec jsem došel k závěru, že nechci se svými starými hrdiny strávit dalších pět let života. Úplně mi stačí teď sledovat, jak se jim daří na divadelních prknech. Trio se setká například s tlustým a depresivním Elvisem Presleym.
A.cz: Elvis měl mnoho zkušeností se zneužíváním nelegálních substancí, ve snímku Attila Marcel se hlavní hrdina dostává hlouběji do svého podvědomí pomocí halucinogenních odvarů, které mu vaří sousedka. Máte osobní zkušenost s psychedelickými látkami?
Něco jsem vyzkoušel, ale neměl jsem z toho dobrý pocit. Nechci se stát paranoikem. Jednou jsem zkusil magické houbičky, což byla zajímavá zkušenost, protože jsem nad celým tripem měl kontrolu. Ale v zásadě nerozumím feťákům ani alkoholikům, mozek je příliš vzácný orgán na to, abychom si ho dobrovolně ničili.
