Recenze - Vlastně není divu, že nový film Paula T. Andersona Mistr nezabodoval kromě tří hereckých kategorií v oscarových nominacích. Je to totiž depresivní, skoro až fyzicky nepříjemný filmový zážitek, který rozhodně není pro každého. Místo tradičního narativního oblouku se soustředí hlavně na psychologický souboj dvou exaltovaných mužských postav.
V příběhu o podivném poutu mezi charismatickým zakladatelem sekty Zdroj Lancasterem Doddem (Philip Seymour Hoffman) a sexuálně frustrovaným válečným veteránem Freddiem Quellem (Joaquin Phoenix) rozvíjí Anderson své oblíbené téma vztahu mezi učitelem a žákem, v přeneseném slova smyslu mezi synem a otcem.
Základním motivem filmu je ovládání ve všech jeho podobách - snaha ovládat druhé tu jde ruku v ruce s ovládáním sama sebe, svých vlastních běsů. Snaha připoutat si k sobě někoho jde ruku v ruce s prazákladní touhou zkrotit vlastní samotu a najít vnitřní klid.
Sám jsem v průběhu filmu měl zpočátku problém naladit se na pozvolné tempo, úzkostnou atmosféru zahušťovanou kakofonickou hudbou Jonnyho Greenwooda (Radiohead), stojící v kontrastu s nádherně komponovanými, i když často trochu chladnými obrazy kameramana Míhaie Malaimareho.
Postupně mě ale osudy nepříliš sympatických, hysterických postav vtahovaly do svého světa, a když příběh dospěl k dokonale vystavěné ambivalentní katarzi, bylo mi už jasné, proč se tenhle film objevuje v mnoha výročních anketách filmových kritiků na prvním místě. Je to film - událost: na intimní rovině je to subtilní drama o zvláštní symbióze dvou nemocných duší, na rovině celospolečenské je to freudiánská analýza civilizační neurózy.
O scientologii v první řadě nejde
Mistr je v mnoha ohledech pandánem k ceněnému oscarovému dramatu Až na krev. Jeho hlavní hrdina - olejář Daniel Plainview v podání Daniela Day-Lewise - se podobá Freddiemu Quellovi nejen nezpracovanou agresivitou, ale hlavně tím, jak je Anderson stylizuje až skoro na hranici karikatury - jsou to oba chodící nálože frustrace se svou shrbeností, neurotickou řečí těla a mrmlavou dikcí.
Freddie je veterán, který se po návratu z války jen velmi těžko zařazuje do normálního života. Lékařům na propouštěcí prohlídce předvede při Rorschachově testu jen samé vulgární asociace. Mají možná něco společného s dívkou, která ho za války opustila, nebo s tím, že si životem nese genetickou zátěž v podobě smutného konce maminky, která skončila v blázinci.
O místo fotografa v obchodním domě ho připraví agresivní výpad proti zákazníkovi, později se protlouká jako námořník. Freddie je vagabund, trhan a destruktivní alkoholik, kterého paradoxně zachrání jeho záliba v dělání domácích koktejlů z ingrediencí, které by zahanbily i naše metanolové vykuky.
Jednou se totiž v kocovině probudí na lodi, na níž míří do New Yorku parta kolem Lancastera Dodda, který se blahosklonně nechá titulovat mistr a představí se Freddiemu jako spisovatel, doktor, jaderný fyzik a teoretický filosof . Má kolem sebe rodinu (syna a dceru z předchozích manželství a novou ženu v podání Amy Adamsové, která, jak film naznačuje, je ve skutečnosti tím krkem, který otáčí mozkem sekty), pár desítek oddaných příznivců a spoustu zájemců o regresní sezení, při nichž se klienti - většinou z vyšší společnosti - v hypnóze dostávají do minulých životů.
Film vzbuzoval velké kontroverze už před premiérou, když vyšlo najevo, že Lancasterova postava je přinejmenším inspirována zakladatelem scientologické církve L. Ronem Hubbardem. Tom Cruise, hvězda z Andersonovy Magnolie a vrchní hollywoodský scientolog, prý příliš nevydýchal pracovní projekci Mistra, ale tenhle film není prvoplánovou kritikou podezřelé, brainwashingové metody používané organizací.
Ani Dodd není Hoffmanem vykreslený jako nějaké monstrum. Je to zcela jistě manipulativní člověk s vnitřními démony a jeho metoda boje s psychickými problémy je přinejmenším problematická, ale je nepochybné, že alespoň ve vztahu k Freddiemu se svému chráněnci snaží upřímně pomoci - a to i přes odpor rodiny, která soudí, že je tenhle labilní alkoholik stahuje ke dnu.
Anderson zkrátka nechá věci nedořečené. Je pro Lancastera Freddie ideálním pokusným králíkem, na němž by mohl prezentovat účinnost své metody? Vidí v něm sám sebe před mnoha lety, než nastoupil cestu šarlatánského vůdce (i Dodd má evidentně stále sklony k nemírnému pití)? Nebo je mezi nimi nevyřčené homoerotické pnutí?
Anderson nepřichází s jasnou odpovědí, vypráví jenom nezavršený příběh zranitelných lidí toužících po zkrocení chaosu světa a frustrovaných z marné touhy po celistvosti.
„Byl bys první člověk v lidských dějinách, který se obejde bez mistra," říká Lancaster Freddiemu při jejich posledním setkání. Dodd tím samozřejmě nemyslí jen svou vlastní osobu, ale upnutí se na berličky typu různých závislostí nebo náboženských směrů obecně. Andersonův výtečný ponor do extrémních zákoutí mužské psyché je prošpikován výmluvnými vizuálními metaforami, které nedokážu setřást z hlavy už skoro týden pro prvním - a určitě ne posledním - setkání s Mistrem.
Freddieho zmučená mysl se vrací zejména do posledních dnů války před kapitulací Japonska, tedy do posledního období, kdy jeho život měl řád a jakýsi smysl: ve svých vzpomínkách touží opět se přivinout na pláži k pískové soše ležící ženy z roztaženýma nohama, nad níž vojáci masturbovali, nebo se na lodi naklonit hlavou zády přes palubu a rozplynout se jako v nirváně v nekonečné modři oceánu.
| Mistr | |
| The Master | |
| Žánr: | Drama, Psychologický |
| Režie: | Paul Thomas Anderson |
| Obsazení: | Philip Seymour Hoffman, Joaquin Phoenix, Amy Adams, Laura Dern, Lena Endre, Martin Dew, Madisen Beaty, Mike Howard, Fiona Dourif, Joshua Close, Katie Boland, Rami Malek, Kevin J. O'Connor, Patty McCormack, Christopher Evan Welch, Melora Walters, David Warshofsky |
| Délka: | 144 min |
| Premiéra ČR: | 10.01.2013 |
