Recenze - Čtvrtý díl Terminátora patří k filmům, které zasvěcené publikum chce a musí vidět. Vlastně jen proto, aby se přesvědčilo, že návrat ke starým kovovým časům, respektive ani navázání na předchozí díly není možné.

Jednak uplynulo příliš mnoho času a každý film je hodně svázán s dobou svého vzniku, jednak je v příběhu už příliš mnoho časových paradoxů a nezbylo než vytvořit nový komplexní svět, který z předchozích dílů známe z náznaků.

Generální pardon pro McG

Objevuje-li se hlavní výtka, že bez Arnolda Schwarzeneggera "to už není ono", zapomíná se na režiséra a scenáristu Jamese Camerona, který celou sérii vymyslel a přišel na základní kouzlo: působivost Terminátorů jako filmů i monster spočívá v tom, že jsou posly z neznámé budoucnosti. Atmosféra předchozích snímků těží z toho, že se odehrávají těsně před apokalypsou, zahaleny do soumračné ocelové modři.

Vždy to byla "jen" honěná, v níž má předem vytipovaná oběť nejen pronásledovatele, ale i ochránce. Epický rozměr apokalypsy zůstává víceméně tušený nebo v podobě snové vize. Takové schéma může fungovat na publikum jedině tehdy, pokud samo přijímá svoji dobu jako předehru ke globální katastrofě.

Ve chvíli, kdy je popkultura přesycena bezstarostností a ze "soudného dne" je dávno zboží prodané nastokrát v počítačových hrách, nemůže žádný nový film z terminátorovského vesmíru zaúčinkovat, zvláště pokud se odehrává v době, kdy armageddon už proběhl.

V hereckém souboji vítězí nad Christianem Balem Sam Worthington (vpravo) | Foto: Aktuálně.cz

Terminator Salvation režiséra s pseudonymem McG má tímto udělen generální pardon v tom, že jeho návaznost na předchozí tři filmy (dva Cameronovy a jeden lehce sebeparodický od Jonathana Mostowa) byla předem prohraná.

Poslední okamžiky před triumfem

McG a jeho skupina scenáristů (většina ani není v titulcích) měli na starost už jen jakési dovyprávění celé mytologie a doplnění spíše prostorových než časových mezer: měli ukázat to, jak v budoucnosti probíhá lidský odboj proti nadvládě strojů.

Jejich vize ovšem od začátku porušuje všechny náznaky obsažené v Cameronových filmech, a ostatně i pozdějších počítačových hrách Terminator: Future Shock nebo Skynet. Rebely ukazuje jako dokonale vyzbrojenou armádu, která po celém světě koordinovaně likviduje centra strojových nepřátel. Pryč je bída a zmar, vypadá to spíš na poslední okamžiky před triumfem lidské rasy nad očipovanými, ale poněkud hloupými mašinami.

Digitální podoba Arnolda Schwarzeneggera se ve filmu objeví asi na minutu | Foto: Aktuálně.cz

Můžeme vypočítávat řadu klišé, nedostatků, nevěrohodností a příznaků načinčaných velkoprodukcí, které zapomínají na minimalismus, skromnost, ošuntělost a temnost svých působivějších předchůdců: většina herců tu má skvělý chrup, slušivé zástřihy či elegantní lokny, fešácké uniformy, obrovské zásoby munice, přežívají strašlivé pády i drtivé nárazy a s terminátory si div nedávají páku v hospodě u stolu.

Vystřídají se tu politicky korektně všechny rasy, objeví se malá "roztomilá" holčička (u níž si většina diváků přeje, aby zemřela co nejhorší smrtí) i těhotná manželka; snad jen sněhobílý chundelatý pejsek, který uskočí před výbuchem, chybí…

Z děje čiší, že scénář byl mnohokrát přepisován, protože množství zkratek, časových a logických přeskoků stoupá nad únosnou mez. Všechno probíhá v duchu: 1) dostat se ven je mnohem těžší než dostat se dovnitř (což, jak známo, v životě bývá naopak), 2) všímáme si drobných detailů, ale ne toho, že se k nám zezadu blíží obrovský robot, který kupodivu začne vydávat obrovský hluk, až když je na napřažení ruky od nás, 3) stroje se řídí úvahou: bezvýznamné pěšáky zabíjíme ihned, klíčové osoby jen zajmeme, necháme pěkně uležet a počkáme, až je někdo přijde vysvobodit.

Záhadná pověst mesiáše

Mototerminátoři (jedna z mnoha zbytečných atrakcí) | Foto: Aktuálně.cz

Záhadně vyznívá i pozice hlavního hrdiny Johna Connora, jehož ztvárnil král vzteklounů Christian Bale. Nejenže je minutáží, ale i herecky a významově odsunut na druhou kolej člověkostrojem Marcusem, ale z filmu nevyplývá, nakolik je opravdu uznáván jako vůdce odboje.

Podle vojenských frček zjevně ne (od toho jsou tu generálové na ponorce, kteří jako by utekli z real-timové strategie Red Alert), ale zároveň má jakousi nevysvětlitelnou autoritu mezi všemi členy odboje, aniž je jasné, zda všichni vědí, čím si získal svou pověst mesiáše.

A pokud by velká část lidí věděla o tom, že Connorova matka Sarah zná budoucnost dlouho dopředu (protože jí o ní vyprávěl Kyle Reese, jehož Connor vyslal, respektive teprve vyšle do minulosti), proč toto know how není nijak využíváno?

Hydroboti (kteří utekli z Matrixu) | Foto: Aktuálně.cz

Samozřejmě se tím zase zamotáváme do časových paradoxů a také musíme trochu počítat s tím, že Terminator Salvation je jen první díl nové plánované trilogie - na niž ovšem nemusí nikdy dojít, protože film si zatím nevede komerčně moc dobře.

Dějový i stylistický guláš

Pokud vznikne, znamená to, že v dalších dílech se možná z armády rebelů stanou roztroušené skupinky vyděšených zvířátek, jak je představil Cameron, ale zatím se pohybujeme ve velmi cizím světě, který nijak nedoříkává, co první dva snímky nakously.

Výsledkem je dějový i stylistický guláš, v němž nemáme valný důvod bát se o postavy. I všechny akce a honičky jsou strojově přesné a chybí v nich obyčejně lidská dávka zoufalství, díky níž jsme byli v prvních dvou dílech napjatí jako struny; i třetí díl, založený na stejném schématu, dovedl totéž, byť trochu slaběji.

Pokud by mechaničtí pohůnci vojenského počítače Skynetu byli opravdu tak pokročilí, že zvládnou kontrolovat planetu, nemohli by lidé přežít dlouho. Namísto toho sledujeme akce, v nichž lidé snadno přečurají složité stroje, které ani neumí pořádně trefit cíl z kulometu a nevšimnou si nastražených pastí.

Právě tato marnotratnost je typická pro mnohé velkorozpočtové filmy - možnost ukázat všeho víc ústí spíš v nudu z přehlcení, ale také v to, že i samy lidské postavy začnou dostávat nelidské, technologické schopnosti. Příznačné je to jistě u Marcuse, ale těžko vysvětlitelné u jiných. Více atrakcí rovná se méně strachu.

Čeká vás něco úžasného

Čtvrtý Terminátor se vyznačuje úpornou snahou zavděčit se více druhům publika, ale pořádně není zacílen na nikoho. Zůstává vážný, ale chybí mu osudovost, namísto níž rozsévá protivný americký patos, jemuž se Cameron zázračně vyhnul.

Na tváři zanechává rozpačitě kyselý úsměv při vzpomínce, co pro mnohé z nás symbolizovaly předchozí díly: možnost udělat akční film, který má hloubku a kde tvůrce přesně ví, jaké triky a kolik jich použít, aby byly zapuštěny do okolí i logiky děje. Cameron jako vystudovaný fyzik věděl, kdy do reality vložit něco naddimenzovaného až magického, aby to diváci přijali.

Nejhorší je, že úvodní akční scéna Salvation, na jejímž konci v jednom záběru spadne helikoptéra, dovede naladit na mnohem lepší podívanou.

Když pak v průběhu vyprávění spadne ještě jedna helikoptéra, a na konci se naopak další vrtulník nezřítí ani při jaderném výbuchu, jakákoli výjimečnost, vynalézavost nebo aspoň respektování fyzikálních zákonů se rozplývá.

Foto: archiv

Čtěte také: Režisér McG: Terminátora-transvestitu jsem nechtěl

Terminator Salvation zůstane nejvíc v paměti jako film, jehož trailer dovedl nejlépe lhát: čeká vás něco úžasného.