Recenze - Tož děcka, jaký je ten čtvrtý díl Shreka? Trojrozměrný a naštěstí poslední. Ale není tak schrecklich jako trojka, jen se snaží převyprávět jedničku ve stylu „co by se stalo, kdyby věci byly jinak".
To by většině z vás jako doporučení či nedoporučení mohlo stačit. Ale přece jenom, recenze mají být delší, tak se pojďme se Shrekem hezky rozloučit.
Kletba příliš úspěšných filmů
Celá série vznikla ve studiu Dreamworks jako reakce na únavu z disneyovek dělaných podle zbytečně těsné formulky. Proto první díl, který parodoval zažitá schémata přeslazeně roztomilých pohádek a upřednostňoval outsidery, působil tak svěže.
Ale pak Shreka postihla kletba „příliš úspěšných filmů" - sám se stal formulkou, kterou, zdálo se, bude možné donekonečna reprodukovat. Z podkopávání jedné značky se stala značka jiného druhu - a vůbec ne lepší, spíš lacinější a trapnější.
Jestliže druhý díl Shreka ještě dost lidí bavil, protože onen parodický základ měl bohatý potenciál, u trojky se už evidentně mlelo z posledního a jelo na setrvačník. Nakonec i ten nejvysmívavější prvek disneyovek - sborové tance a zpěvy - se tu staly pevnou součástí stavby chabého děje.
Nevíte, jak dál? Dejte tam hudební číslo, prdění, pád na zem, nebo nechte zdánlivě nemohoucí postavičku dělat kung-fu; a v případě, že už vůbec nevíte coby, vražte tam minutu Oslíkova otravného žvanění. Stopáž natažena, někdo se tomu možná i zasměje, a hlavně máme v kase další půlmiliardy dolarů a nějaké drobné.
Problém a nespravedlnost tkví i v tom, že Shrek a jemu podobné animáky představují vlastně jen náhražku plnohodnotného akčního filmu. Disneyovky svou akcí nikdy nenapodobovaly hrané filmy, zatímco Shrek je plný zpomalených záběrů, zmiňovaného kung-fu a velkých výbuchů; jde vlastně o jakousi přípravku malých dětí na to, až budou moc chodit na Transformery a pak na Mizery.
Zábavní tematický park
Požitek z akčních sekvencí ve Shrekovi přitom nemá být takový, že se člověk směje klišé, ale má být napjatý a vzrušený stejně jako tradičního akčňáku. V těchto sekvencích Shrek přestával být parodií, ale zase se bohužel stával se vyprázdněným pastišem.
Zatímco čisté akční filmy mají čím dál tím menší návštěvnost, jejich animované nápodoby lákají nejširší publikum. Jde o příznak toho, že lidé rádi přistupují na cenzurovanou zábavu a ze všeho syrového a jen trochu opravdovějšího chtějí mít raději zábavní tematický park.
Na Shrekovi vždycky byly vtipné hlavně pohyby postav, gesta, mimika či tón, jakým něco pronášejí; v tomto měli tvůrci vždycky ohromný cit pro načasování a pozorovací talent. A má to v sobě i čtyřka. Ale samotné šrečí příběhy a jejich poselství nejenže nejsou vtipné, jsou i dost děsivé svou konformností - a vrcholem je v jistém ohledu právě čtyřka.
Přitom to zdánlivě působí jako velký boj proti pohádkové naivitě. Jak všichni víme, pohádka musí skončit svatbou a větou „a žili šťastně až do smrti", přičemž se nikdy nesmíme dozvědět, co se od svatby do smrti děje, protože to nikdy není a nemůže být pohádka. Prakticky jediný člověk na světě, který to nepochopil a na tomto nepochopení si založil živnost, je Zdeněk Troška, který nás „oblažoval" příšernými pokračováními Princezny ze mlejna a Z pekla štěstí.
Čtvrtý Shrek si z tohoto pohádkového tabu vytvořil vlastní smysl existence - ukazoval, že starat se o rodinu je děsivý ubíjející stereotyp, který vám krade identitu. Tedy alespoň tak to má hlavní hrdina zařízené.
Jak správně žít
Kromě krmení a přebalování dětí je ustavičně terorizován povinnými návštěvami, oslavami a hlavně turistickými výpravami, které ho šmírují, když se jde vykadit do budky. Není divu, že toho po neurčité době začne mít dost a přeje si, aby zase jednou mohl být tím starým (i když vlastně mladším) zlobrem, kterého se všichni báli a mohl si dělat, co chtěl.
Zlomyslný skřet Rampelník mu tedy nabídne kouzelnou smlouvu, která Shrekovi umožní prožít znovu jeden den podle svého, jako by vůbec nikdy nebyl ženatý se závazky. Na oplátku si Rampelník ale vezme jeden den ze Shrekova života - a (což Shrekovi nedojde) je to den, kdy se narodil.
Tím se může Shrekovi pomstít za to, že kdysi zachránil Fionu a získal království místo Rampelníka, který na něho měl zálusk a už už získal i podpis od královského páru.
Shrek tak v alternativní realitě, kde ho nikdo nezná, musí znovu získat lásku Fiony, aby se vše vrátilo do správných kolejí. No, ale ve výsledku to znamená, že je správné, abyste žili v rodinném stereotypu, a abyste byli za šaška a turistickou atrakci.
Zkrátka, že se po vás chce, abyste potlačili všechnu svou osobnost i touhy a podřídili se konvencím, neboť jen toto je pravé štěstí a vy jste slepí, že to nechápete. V této rovině film provádí na publiku poměrně hrubý ideologický nátlak, který je o to zákeřnější, že se maskuje za zábavu a dává nám na chvíli pocítit iluzi svobody.
Vítězství žádnou velkou výhrou není
Z hlediska samotného vyprávění je každopádně čtvrtý Shrek mnohem vynalézavější, více u něj záleží na ději a méně na doprovodných scénkách. Člověku naběhne na mysl Návrat do budoucnosti či Na Hromnice o den více, ovšem jejich scenáristické brilance a komplexnosti Shrek nedosahuje. Spíše se zdá, že celá zápletka slouží k oživení série, podobně jako probrala nudného Harryho Pottera k životu až trojka, kde se také řešily časové paradoxy.
Znalci americké kinematografie nicméně uvidí ve fabuli nejvíc podobností s klasikou Franka Capry Život je krásný - ta ale dovedla mnohem lépe obhájit svou ideologii „i malý člověk, jemuž život přináší spoustu trápení, dovede učinit velké věci". U Shreka máte pocit, že je dost jedno, co se stane, a že jeho vítězství žádnou velkou výhrou není.
Ostatně, za jeho resuscitací už prakticky nestojí nikdo, kdo by se podílel na prvním dílu. Scenárista John Klausner napsal pouze trojku, režisér Mike Mitchell sérii pracoval na trojce jako „story consultant" a scenárista Darren Lemke se ke zlobří sérii přifařil až teď - čili čtyřka slouží vlastně jen jako reparát za onen proklínaný třetí díl.
Právě vzhledem k tomu, že Shrek na základě tohoto rozhodnutí už není rozjívená parodie, kde může být každá scéna jiný pes-jiná ves, měl by fungovat soudržně - co do logiky událostí i emocí. A to se příliš nedaří.
To, co vidíme, nehraje dohromady moc prostorově a ani časově. Přinejmenším není jasné, že se děj odehrává opravdu během jednoho dne - odkdy dokdy se to tam počítá? Končí se rozbřeskem, ale svítáním se rozhodně nezačíná. A navíc, stihl by toho Shrek opravdu tolik za 24 hodin?
Film bez paměti, na niž tolik sází
Nerespektuje se ani to, jak daleko od sebe vždycky byl Duloc a Far Far Away, a hlavně - vždyť tu přece nikdy předtím nebyli žádní další zlobři! Shrekův smutek byl založený právě na tom, že je sám. Tak kde se jich najednou vzalo tolik (mělo nenarození Shreka vliv na populační explozi?) a jak se pak na konci dostanou do „opravené reality"?
Nebo jak můžou zlobři zaútočit na Rampelníkův palác, když je předtím Krysař tak snadno zpacifikoval svou píšťalkou? A vůbec: jak se teda ti zlobři rozmnožují, když jediná zlobryně v okolí je jenom Fiona?
Film také nijak neřeší, co se stalo s postavou Lorda Farquarda, který přece měl na Fionu v jedničce zálusk, neobjeví se tu zkrátka žádný další padouch. Snad jediná věc, která dává smysl, i když to tak na první pohled nevypadá, je to, že Fiona zůstává i v alternativní realitě zlobryní. Přestože se zdálo, že Rampelník slibuje, že zruší Fioninu kletbu, ve skutečnosti jenom říká králi a královně „vaše problémy zmizí", což znamená, že zmizí král s královnou.
Shrek: Zvonec a konec je tudíž film bez paměti, na niž tolik sází. Fioně se ustavičně zmenšuje pas, asi aby byla víc sexy, Rampelníkova husa je bez vysvětlování stále větší. A způsob, jakým Eddie Murphy ztvárňuje Oslíka, velmi přesně zapadá do rasistických stereotypů, podle nichž byli zobrazováni černoši v 30. letech - když jsi negr, hodíš se akorát na manuální práci a jinak jsi otravný žvanil.
Ve Shrekovi 4 není nijak důležité ani 3D. Přidají se dvě tři létací scény a pár záběrů, kdy někdo něco vyhodí „proti objektivu kamery", ale nemá to vliv na to, jak vnímáme celý tento pohádkový svět - není co by nás vtahovalo dovnitř, protože buď se to okamžitě shazuje, nebo to nelze brát vážně ze samé podstaty.
Ani humor se nevyvíjí, cíli hlavně na děti a méně na dospělé. Tedy snad jen pokud v hlášce „I put my donkey in your waffle hole" nevidíte variaci na rammsteinovské „Steck mein Bratwurst in dein Sauerkraut". (Ale už si nepamatuju, jak je to předabované v české verzi…)
Shrekovi se ve svém finále - po němž, doufejme, už opravdu nebude žádné příště - podařilo odejít středem a z podprůměru se vyškrábat na průměr.
| Shrek: Zvonec a konec | |
| Shrek Forever After | |
| Žánr: | Dobrodružný, Komedie, Rodinný |
| Režie: | Mike Mitchell |
| Obsazení: | Cameron Diaz, Eddie Murphy, Mike Myers, Antonio Banderas, Justin Timberlake, Julie Andrews, Maya Rudolph, Amy Poehler, Eric Idle, Cheri Oteri, Larry King, Christopher Knights, Ian McShane, Conrad Vernon ad. |
| Délka: | 92 minut |
| Premiéra ČR: | 15.07.2010 |
