Nikdo nečekal, že by nová disneyovka Alenka v říši divů: Za zrcadlem mohla jakkoliv postihnout radikálně nonsensového ducha knižní předlohy Lewise Carrolla, která se do dětské literatury řadí tak trochu omylem.
Do českých kin nepřipluje ani loď plná psychedelicky nespoutané představivosti, ani výpravná pohádka. Jen vrak potápějící se pod tíhou přepálených, počítačem generovaných obrazů.
Přitom ve filmu, který navazuje na snímek o Alence natočený Timem Burtonem před šesti lety, vše začíná poměrně sympaticky, na moři. Dospělá Alenka se plaví v tatínkových stopách a coby kapitánka jeho lodi Zázrak si nevede špatně. Po návratu z dobrodružné výpravy však naráží na pýchu muže, kterému dala v minulém díle košem. Nynější lord Hamish pro ni má "lepší" práci: chce Alenku připravit o loď a umístit ji za poštovní přepážku. Naštěstí magické zrcadlo v jeho pracovně nabízí vysvobození před skutečným světem.
Už první díl Alenky neustál rozkročení mezi disneyovské fantasy vyprávění a burtonovskou smutnou, potemnělou poetiku. Burton nyní ustoupil do role producenta a režírující James Bobin svádí zběsilý, leč k prohře odsouzený souboj se scénářem Lindy Woolvertonové. Ten se vydává hluboko proti proudu času a všudypřítomný symbol mechanických hodin, zosobněných tu komikem Sashou Baronem Cohenem, je pro film případný.
Násilně poslepovaný snímek "běží" jako porouchané kukačky: když neví, kolik je hodin, hlasitě zakřičí.
"Ty jsi tak odporná protivná hubatá věc," dozvídá se Alenka na své pouti za záchranou Kloboučníka, který se utápí v depresích tak silných, že jim i jeho bláznovství muselo ustoupit.
Bohužel ta věta nejlépe vystihuje samotný film. V době, kdy disneyovky umí pohltit malé i velké diváky temnými obrazy jako nedávná Kniha džunglí či vykreslit portrét hluboké náklonnosti jako ve Spielbergově Obrovi Dobrovi, Alenka přináší jen zmatek hýřící všemi barvami.
Cesta do minulosti obnažuje osudy známých postav, a tak se divák dozví, proč má Srdcová královna podivnou nafouklou hlavu či proč Kloboučník s přáteli uvízl na nekonečném čajovém dýchánku. Tím se rozpouští poslední zbytky kouzla předlohy, která pracovala s tajemstvím, a jestli jí něco scházelo, pak to byla doslovnost.
Film má zběsilé tempo a umí překvapovat kostýmy i akcí. Režisér, který s Cohenem spolupracoval na jeho starších televizních i filmových show, kde komik vystupoval coby raper Ali G, má jistý cit pro načasování komických situací. A Cohen coby pán času, hrající jakési personifikované hodiny, dokáže chvílemi pobavit i poděsit. Což platí také o mnoha dalších postavách. Ale hledat tu potěchu z carrollovské nonsensové poezie či naopak jakoukoliv stopu po vyprávění příběhu je marné.
Design tajemné chronosféry, jíž se musí Alenka zmocnit, jistě potěší fanoušky steampunku, asi nejpopulárnějšího žánru současné science fiction, jehož komunita se rozrůstá rovněž v Česku. Ale také práce s tímto elementem − k níž patří i malé "časostroječky" skládající se do robotických bytostí − podtrhuje vypočítavý charakter filmového díla, které se vším nakládá jen jako úmorný nádeník.
Když se snímek v závěru vrací opět na moře, divák je skoro rád. Unaven z rádoby osvobozující poutě světem představivosti hledí, kterak se z Alenky, na počátku ještě dobrodružně bojující s piráty, stává hrdá podnikatelka a majitelka společnosti. Měl to být happy end a v tomto žánru snad není hříchem prozradit, že vše dobře dopadne.
Ale výstižnější důkaz o pohřbení imaginace, ať už se rozvíjí uvnitř nonsensové fantazie, či v "reálných" námořnických dobrodružstvích, si lze stěží představit.
