Kulky trhají mech, vojáci boří hlavy do hlíny a rozlehlým lesem otřásají exploze. Přesto si hrdina nejdražšího finského snímku všech dob Neznámý voják najde čas pozorovat stonožku, která mu leze po hřbetu ruky.
V bitvě plyne čas jinak, svět sestává z detailů a kamera to dobře ví.
Finský válečný opus režiséra Aku Louhimiese, který právě hrají česká kina, s rozpočtem 7 milionů eur stále dosahuje jen asi na pětinu financí, jimiž obvykle disponují hollywoodské válečné snímky. U domácího publika však tato - v pořadí už třetí - filmová adaptace stejnojmenné literární klasiky nechala všechen Hollywood za sebou.
Tržby kolem 12 milionů eur učinily z Neznámého vojáka nejúspěšnější snímek finské historie. Režisér Louhimies, který si natáčením splnil sen, přitom nevytvořil tradiční epický spektákl plný davových bitevních scén. Vlastně jen dvě a čtvrt hodiny - v delší verzi dokonce tři hodiny - pozoruje četu finských vojáků, kterak snáší příkoří vleklé války proti Sovětskému svazu, jenž od roku 1939 okupoval část finského území.
"Chtěl jsem, aby lidé pocítili, jaké je být ve válce," poznamenal režisér, který herce na 81 natáčecích dní ubytoval přímo v lokacích bez ohledu na počasí.
Ať už se kamera plíží příšeřím lesa, nebo se vojáci brodí zasněženými pláněmi, scény se obejdou bez dodatečného svícení. Rozhodně to však neznamená, že by se celý - na evropské poměry velkorysý - rozpočet utopil v temnotě hvozdu. Umně využité přirozené světlo naopak scénám i emocím dodává na síle.
Neznámý voják je realistické, místy velmi naturalistické válečné drama, které všemi filmařskými prostředky klade důraz na přítomný okamžik, na nekonečnou, beznadějně působící snahu porazit nepřítele. Či prostě jen přežít.
Když kolem duní výbuchy, nejde o oslnivé ohnivé efekty, divák s hrdiny prožívá spíše fyzický než vizuální vjem - blízkost smrti. Však také filmaři v jedné bitevní scéně pokořili Guinnessův rekord, když při natáčení použili 65 kilogramů trhavin.
Tříleté putování vojáků finskými lesy se odvíjí v unikavých epizodách, tvůrci nevyprávějí velký příběh, spíše obrazem a zvukem odhalují absurditu války.
Byť divákům uvízne v paměti vzpurný voják Rokka, jemuž nevoní autority, či nezkušený mladík, který překoná strach a vypracuje se na velitele, Neznámý voják se nesoustředí na hrdinské postavy. Pouze zpřítomňuje, jaké to je, když venku číhá smrt. Místo velkoleposti se dostavuje zmar a nespravedlnost bitevní vřavy.
Film se doslova drží při zemi. Kdyby existovaly žebříčky v množství času, jejž herci na place stráví plazením, Neznámý voják by mířil na přední místa.
Z této perspektivy válka nevypadá heroicky. A každá rozstřelená lebka, každá střepina zabodnutá do očí trýzní též publikum v sále.
Neznámý voják
Režie: Aku Louhimies
CinemArt, česká distribuční premiéra 3. května
Aku Louhimies nenatočil nový válečný majstrštyk. Na to se jeho film až příliš ztrácí ve vlastní realističnosti, z více než pětisetstránkové knihy nabízí divákům neznalým předlohy jen pásmo válečnických epizod, v nichž není prostor příliš se sžít s postavami. A jako meditace o povaze války zase Neznámý voják zůstává za nedostižnými předobrazy typu Tenké červené linie od Terrence Malicka.
Ale jakmile se ponoří mezi stromy, kde létají granáty a kolem uší hvízdají kulometné salvy, přináší jedno z nejintenzivnějších zachycení boje, jaké lze nalézt v evropských válečných dramatech.
