Recenze - S domácími dětskými filmy se to u nás v poslední době má podobně jako s jinými pokusy o vyprávění v rámci nějakého filmového žánru. Obvykle selhávají už základní řemeslné prvky. Modrý tygr vznikl podle úspěšné dětské knížky a trailer vyvolával přinejmenším očekávání.
Úvodní scény filmu pak v příjemném dojmu utvrzovaly. Nejenže konečně zase vidíme přirozené dětské herce, ale i kamera, hudba a výtvarná stránka spolupracují na vytvoření živoucího světa zasazeného do anonymního města, světa na pomezí fantasie a skutečnosti.
Scéna, v níž hlavní dětská hrdinka vyleze oknem a proběhne takřka do rytmu doprovodné hudby přes dvorek do skleníku, se vyznačuje lehkostí i hravostí - a stejně tak po většinu filmu se velmi dobře pracuje s útočištěm protagonistů, jímž je malá a chátrající botanická zahrada.
Atmosféra dávno zašlých časů
Debutující režisér Petr Oukropec se jako spoluproducent podílel na úspěchu Saši Gedeona i Bohdana Slámy, který na něj na oplátku režijně dohlížel v Modrém tygrovi.
I nenásilné využití rukodělných animovaných motivů v podobě kreseb ožívajících na školní lavici či hadích tetování, která se náhle plazí po zádech učitelky, působí z počátku poměrně sympaticky. Dětské dialogy a načasování mnohých scén zase prozrazují cit pro vytvoření životného momentu. Zápletka, jejímž středobodem je záhadné modré stvoření potulující se městem, však brzy začíná působit velmi řídkým dojmem.
Jakmile se věci odehrávají uprostřed pozapomenuté botanické zahrady, v níž Johanka a Matyáš, děti dvou místních zaměstnanců, tráví většinu času v obklopení tropických rostlin, vše funguje velmi dobře. Pozvolna vzniká tajuplná atmosféra místa dýchajícího časy dávno minulými, do níž zpočátku vstupují jen Johančiny oživlé kresbičkové fantasie.
Konfrontace s okolním světem městečka však od počátku vyznívá rozpačitě. Starosta Rýp, který se od první scény jasně profiluje jako záporný charakter, působí jen karikaturně, což nesedí k poměrně civilnímu projevu dětí a jejich přirozeným dialogům.
Dojem karikatury ještě posilují odfláknuté postsynchrony - všichni herci namlouvali sami sebe až zpětně ve studiu, což má spíše odcizující efekt. Obzvlášť v případě starosty, jehož hraje německý herec a slova českého dabéra mu opravdu nesedí do úst.
Konfrontace dětí s modrým tygrem
Původní dětská knížka Terezy a Juraje Horváthových čerpala i ze všednodenních zážitků; na poměrně malém prostoru se do ní nenásilně - a možná i lehce mimovolně - otiskly různé inspirace od Saroyanova Tracyho tygra po Trnkovu zahradu. A právě konfrontace dětských hrdinů s modrým tygrem (který je možná hrdinčinou zhmotnělou představou) vyvolává podobné nálady, jaké zajistily obrázkové knize úspěch třeba v Japonsku.
Čtěte také:
Baobab je alternativa ke kýči a hnusným knihám
Jakmile se však začne o tygra starat zlý starosta, který se chystá zbořit čtvrť se zahradou našich hrdinů a nahradit ji zábavním komplexem, přestává příběh trochu dávat smysl a hlavně začíná nudit. Ve scénách, jež mají pouze vyvolávat náladu, funguje načasování a ku prospěchu je i pozvolné tempo.
Ale řídké sekvence, které posouvají děj, nejsou jasně provázané a postavy na ně reagují značně nedramatickým způsobem, jako by se nic nedělo. Zasněná atmosféra celé knihy funguje na papíře, kde je pár slov a hodně obrázků, ve filmu - obzvlášť dětském - se však musí něco dít. Jenže filmový Modrý tygr je s přibývajícím časem stále zdlouhavější.
Svět mimo skleník lapá po dechu
Není jasné, odkud se tygr vzal a nepracuje se více ani s motivem jeho magické moci, která dala vyrůst přes noc ve skleníku neobvyklým druhům rostlin. Není jasné, proč přesně starostovi vadí (je v tom strach o lidi, či něco nekalého?) a neví se, proč v okolí začali mizet psi.
Těch otazníků je příliš na to, aby vyvolávaly tajuplnou atmosféru, ve výsledku dojem spíše kazí. A pointa - kterou nechci vyzrazovat - věc bohužel pouze zhoršuje.
Občasné cele animované sekvence ze světa, odkud tygr přišel, upomínají na starou ploškovou animační techniku, byť vznikly počítačově; spolu se zhmotnělým tygrem, který najde ve skleníku útočiště, vytvářejí sympatický svět, v němž má místo rukodělnost a mezilidský (či mezidruhový) kontakt.
Do tohoto prostředí starých, ale důležitých hodnot vcelku zapadá i roztržitý botanik v podání Jana Hartla a Johančina chápavá, lehce rozverná maminka (Bára Hrzánová). Fakt, že herci na place interagují s živým tygrem, dodává pocit důvěryhodnosti a opravdovosti.
O to větší škoda, že svět mimo skleník působí tak neživě, modelově. Z knihy si dětská představivost ledacos domyslí, na plátně je však třeba jí trochu pomoci a s nedořečeností se musí pracovat obezřetněji.
Jenže převedení původně jednoduchého knižního děje není dotažené; vznikl poněkud ospalý film s milými momenty, který se však místy utápí v bezradnosti. Není ani jasně zřejmé, zda chce být pohádkou pro nejmenší nebo chce testovat imaginaci a citlivost dospělých diváků.
| Modrý tygr | |
| Žánr: | Komedie, Rodinný |
| Režie: | Petr Oukropec |
| Obsazení: | Linda Votrubová, Jakub Wunsch, Barbora Hrzánová, Jan Hartl, Lenka Vychodilová, Libuše Havelková, Anna Polívková, Stanislav Pitoňák, Jan Vondráček, Hynek Čermák |
| Délka: | 90 minut |
| Premiéra ČR: | 23.02.2012 |
Recenze je převzata z webového portálu www.mestoprodeti.cz
