Recenze - Se nám to s těmi bondovskými obličeji pěkně střídá už tři týdny za sebou. Moore, Connery a Lazenby jako agenti 007, Gray a Savalas coby arcipadouch Blofeld. A za týden to budou Connery (007) a Pleasance (Blofeld). Svět je holt plný změn a nejistot; ale to byla jen taková odbočka před oznámením, že se řítíme do nejslavnějšího bondovského období, moji milí čtenáři.
Film V tajné službě Jejího Veličenstva, který je teď na DVD řadě, sice platí trochu za otloukánka, spousta fanoušků ho nenávidí… nebo přinejmenším nenávidí George Lazenbyho jako Jamese Bonda. Ale nejsou všichni takoví a následující text bude k bondovskému dobrodružství s nejsmutnějším koncem mimořádně vstřícný.
Ne "podle Fleminga" - ale podle Fleminga
Primárně je třeba si uvědomit, že s tragickým koncem filmu se vlastně uzavírá i klasická filmová éra, ve které bondovky skutečně představovaly více(či)méně věrné adaptace Flemingových předloh. A V tajné službě Jejího Veličenstva je společně se Srdečnými pozdravy z Ruska jednoznačně nejdoslovnějším přepisem Flemingova narativu.
V obou filmech nalezneme ve vztahu k románovým předlohám dějové a motivační změny, ale struktura vyprávění a vyznění příběhu zůstávají zachovány. Čtenář románů ve filmech slyší stejné repliky, jež četl na stránkách textu, naplno se projevuje Flemingova posedlost detaily a značkami i Bondovy úsudky (typ kaviáru, ročníky alkoholu, různé zdánlivě nepodstatné znalosti).
Je tak poněkud absurdní, že při globálním pohledu na celou filmovou sérii se mohou jevit oba snímky jako podstatně odlišné od zbytku. O (geniálních, víme?) Srdečných pozdravech z Ruska si povíme za pár týdnů. A jak je to s filmem V tajné službě Jejího Veličenstva?
Ve vztahu k ostatním snímkům série má několik „ale": George Lazenbyho, George Lazenbyho nastupujícího po kanonizovaném Connerym, George Lazenbyho odmítnuvšího další účinkování v sérii, George Lazenbyho vyznávajícího bez jakékoli ironie lásku, George Lazenbyho v dobových košilích a skotském kiltu, George Lazenbyho v manželském chomoutu, George Lazenbyho nad zavražděnou manželkou - a Petera Hunta jako režiséra.
Craig by mohl vyprávět
Myslím, že nepřeháním, když označím za jádro výše zmíněných „ale" George Lazenbyho v hlavní roli. Kromě toho, že neutrpěl hereckým vzděláním, měl především smůlu, protože za většinu těch „ale" prostě nemohl. Connery holt nechtěl hrát (a problém nebyl v penězích, jen nechtěl) a Lazenbyho největší chyba byla, že odmítl další film, aby si na něj diváci zvykli. Zbytek byl v předloze.
Rozhodně si nemyslím, že by Lazenby byl tak špatný Bond, za jakého jej většina považuje (a musím přiznat, že před nějakými desíti až patnácti lety jsem k takovým patřil i já). Connery je prostě jenom jeden - a Moore, Dalton (a to jen pro některé) nebo Brosnan se prosadili až ve chvíli, kdy nastolili vlastní pojetí. Odlišovat se od filmového kánonu, to fanoušci neodpouští; Craig by mohl vyprávět.
Jenže v roce 1969 měli producenti Saltzman a Broccoli pocit, že je třeba dělat, že vše zůstalo při starém… Zachovat vizáž, styl i návaznost. Na konci předtitulkové sekvence Bondovi ujede ženská, ten se podívá do kamery a pronese: „To by se tomu druhému chlápkovi nestalo." V jednom českém dabingu „vtipně" přeloženo jako: „To by se Connerymu nestalo."
Bond má stejné cigaretové pouzdro jako dřív, vzpomíná na minulé akce atp. Pokus o navození dojmu, že se nic nezměnilo, je všudypřítomný. Lazenbyho tak film dost nevybíravě tlačí do nevděčného srovnání „ten místo Conneryho". Když si ho ale odmyslíte, je v roli vlastně vynikající a zejména v akčních scénách platí za mnohem většího drsňáka, než se kdy podařilo Mooreovi.
Režíruje střihač Hunt
Režisér Peter Hunt byl v 50./60. letech ne moc známý génius střihu. Dělal například na nejslavnější střihové sekvenci ze Srdečných pozdravů z Ruska, ve které si dávají ve vlakovém kupé do držky Bond se zabijákem Grantem.
Jeho střih nedodržoval pravidlo osy, kompoziční návaznosti (velké celky střídal s velkými detaily), měl extrémně krátkou průměrnou délku záběru v akčních scénách - byl revoluční. Do určité míry šlo zdánlivě o slepou větev ve střihu akčního filmu, ale když se k němu poslední bondovky vrací, každý druhý ignorant je krátkozrace obviňuje z kopírování Jasona Bournea.
Peter Hunt v roce 1965 pracoval i na střihu špionážního filmu Případ Ipcress, na kterém se vůbec podílela půlka bondovského štábu. Tam se dostal do týmu s českým kameramanem Ottou Hellerem a společnými silami (kamera/střih) realizovali asi nejperverznější kompozice v dějinách britského žánrového filmu.
V tajné službě Jejího Veličenstva, kterou dostal Hunt na starosti po střihu několika raných bondovek, je ale trochu jiný případ. Svou „režijní bondovku" sice oficiálně (a pradoxně) nestříhal.
Přesto tu očividně rozvíjel svou metodu prostorově deformativní střihové montáže akčních scén a dodnes tím provokuje diváky, navyklé na zavedené střihové konvence. Naprosto neortodoxně snímané souboje muže proti muži na rozdíl od mnoha jiných filmových rvaček z té doby působí stále strašně syrově i svěže.
Pomalejší tempo, skvělý rytmus
Vyprávění má přitom pomalejší tempo než jiné bondovky, ale to je dáno především strukturou knihy, která podobně střídá milostné scény s vyšetřovatelskými a vyšetřovatelské s akčními. Navzdory více než dvou a čtvrt hodinové délce ale překvapuje film mnohem průbojnějším rytmem než řada Mooreových bondovek (Muž se zlatou zbraní nebo Moonraker).
Navíc se kromě skvělých rvaček divák může těšit na vynikající honičky na lyžích, v autech a na bobové dráze. Lazenby možná nevládne Conneryho macho-šarmem nebo Mooreovou elegancí, ale v akčních scénách je (on/kaskadér) vynikající. Ostatně raději vidět trochu neohrabaného drsňáka, který pekelně dobře dělá svoji práci, než elegána s pofiderním zabijáckým potenciálem.
Lazenby měl navíc štěstí na skvělé herecké partnery: počínaje fantastickou Diannou Riggovou v roli femme fatale Tracy a konče geniálně sardonickým Tellym Savalasem coby jednoznačně nejlepším Blofeldem; Pleasance byl sice větší magor, ale tomu by šlechtický titul nikdo nedal. Lazenby byl herecky mnohem lepší, když se na plátně ocitl s jedním z těch dvou.
Naštěstí je se Savalasem a Riggovou většinu času… nebo se s někým rve, takže scén s hereckým deficitem je naprosté minimum. A závěrečnou scénu uhrál skvěle: Bondovi prostě věříte, že ji miloval a nebyla jen jedna v dlouhé řadě milenek. Možná to funguje ještě lépe než v závěru Casina Royale - snad kvůli šoku uprostřed posvatební idyly, kdy kolem hrdinů nepadají Benátky.
Výjimka, co nic nepotvrdila
Film V tajné službě Jejího Veličenstva se dlouho před Daltonem a ještě delší dobu před Craigem pokusil dostat na plátno Bonda aspoň trochu tak, jak ho Fleming napsal. To trochu vyznívá do ztracena, protože Lazenby nebyl schopen psychologického herectví, jaké podobný krok vyžaduje (třeba výpověď je spíš trapné gesto než důležité rozhodnutí). Ale pokus to byl; na dlouhou dobu poslední.
Lazenby se mohl prosadit, kdyby nepodlehl negativním hlasům, s rolí nesekl, a tak si nepřímo na svou hlavu nenaložil spoustu výtek, které se ho vůbec netýkaly: dobová móda, zamilovanost a smutné vyznění příběhu, zženštilá tajná identita sira Hillaryho, za něhož se Bond část filmu vydává.
Protože si Lazenby ze své role zdaleka nedělal takovou legraci jako Connery/Moore, byl by další - už méně odlišný - bondovský film ideálním testem. Jenže znáte, co se říká o „kdyby".
A tak jediné, co můžete udělat, je dívat se na tuto dodnes vynikající bondovku nikoli optikou srovnání s ostatními bondovskými představiteli, ale jako na unikátní pokus vytvořit ke conneryovkám plnohodnotnou alternativu, která ještě není založená na totálním zlehčení všeho, co ve Flemingovi bylo míněno vážně.
| V tajné službě Jejího veličenstva | |
| On Her Majesty's Secret Service | |
| Žánr: | Akční, Dobrodružný, Romantika, Thriller |
| Režie: | Peter R. Hunt |
| Obsazení: | George Lazenby, Diana Rigg, Telly Savalas, Gabriele Ferzetti, Lois Maxwell, George Baker, Bernard Lee, Desmond Llewelyn, Sally Sheridan, Joanna Lumley, Jenny Hanley, Bessie Love, Peter R. Hunt |
| Délka: | 140 minut |
| Premiéra ČR: | 19.04.2010 |
