Recenze: Jack Reacher má drsně starosvětský švih

Radomír D. Kokeš
4. 1. 2013 11:27
I Tom Cruise dokáže v kině zvednout náladu
Foto: Bontonfilm

Recenze - Odjakživa mám slabost pro detektivky, protože upozaďují lidské příběhy na úkor shromažďování a systematického zpracovávání informací, takže i na nejnovější film s Tomem Cruisem nazvaný po mayovsku Jack Reacher: Poslední výstřel jsem byl docela zvědavý. Jde o adaptaci románu bestsellerového „thrilleristy" Lee Childa, od kterého jsem nikdy nic nečetl a číst velmi pravděpodobně nebudu (nic proti bestsellerovým „thrilleristům"), a tak mi pranic nevadí, že Tom Cruise má vskutku daleko do údajného dvoumetrového vazouna Reachera z jeho děl.

Snímek Jack Reacher: Poslední výstřel je mi vlastně dost sympatický, protože představuje typ áčkového žánrového filmu ze „střední rozpočtové třídy", které už z kin až na občasné horory a soudní dramata skoro vymizely.

Foto: Bontonfilm

Jejich náměty à la „vyšetřovatel se dostane k případu, je v tom trocha politiky, trocha čistokrevného padoušství, pěkná ženská, jedna automobilová honička, nějaký zvrat a nějaká ta falešná stopa" se rozpustily ve stovkách epizod kriminálních seriálů - a je to škoda, protože 45 až 60 minut prostě představuje jiný model vyprávění, než umožňuje 90 až 120 minut.

Jack zjišťuje, co už dávno víme

Jiní kritici vidí chybu v Tomu Cruisovi, já shledávám úskalí spíš v práci s informacemi - film nám toho totiž sděluje od začátku příliš a nenechá nás ani na chvíli zvažovat, zda je ostřelovač obviněný z  masakru pěti civilistů (na nábřeží řeky) vinen, nebo ne. Navíc nám snímek nemohl dát lepší vodítka než skutečného vraha v první scéně vybavit plnovousem a z obviněného vojáka Barra udělat holobrádka, který navíc vzápětí skončí v kómatu, a tak už do ničeho nemůže mluvit. Když se na scénu dostane bývalý vojenský vyšetřovatel Jack Reacher a ujímá se zdánlivě naprosto jasného případu, tak…

… jen čekáme, až konečně dojde na to, že podle všeho bezpochyby vinný Barr (který kdysi podobně nepěknou věc udělal v Iráku) je ve skutečnosti nevinný. A trvá to bohužel dlouho, stejně jako detailnější odhalení týmu padouchů (pětačtyřicet minut) a jejich plánů (ještě mnohem déle), zatímco Jack Reacher jde důmyslně od stopy ke stopě a jejich skládáním do celkového obrazu zjišťuje, co už dávno víme. A když nám vyprávění opět dopředu odhalí, co jsou zač padouši a jak zatroleně zlý je chlápek s vlastnozubně ukousanými prsty, tento status quo se ještě prodlouží.

Foto: Bontonfilm

Film tak dost dlouho nemůže příliš stavět na kriminálních vzorcích a i ty zbývající zvraty/odhalení během filmu jsou do značné míry založené nikoli na postupném skládání stop, nýbrž spíše na nejnovějších zjištěních (která od padouchů nebyla právě nejmoudřejší připustit) a poněkud arbitrárních Reacherových dedukcích.

Jack Reacher: Poslední výstřel by tak šel v čele s poněkud hyperbolizovaným padouchem odstřelit (laciná slovní hříčka) jako dost špatně vymyšlená kriminálka, která nedostatek rozvíjených stop vyřeší nakonec starou dobrou přestřelkou.

Drsňák nemá co ztratit

Odmítám rozvíjet teze, nakolik je film sofistikovanou poctou, ještě sofistikovanější parodií určitých žánrových postupů a úplně nejsofistikovanější postmoderní hrou s motivy, očekáváními a žánrovými vzorci na mnoha úrovních. A přesto lze najít klíč, ve kterém bude Jack Reacher: Poslední výstřel fungovat a není třeba k tomu hledat důmyslné interpretační šifrovací mřížky: americká drsná škola.

Foto: Bontonfilm

Romány drsné školy jsou tak spjaty s určitými noirovými klišé, že má každý dojem, jak se to v nich musí hemžit osudovými ženami, říznými hláškami, dlouhými kabáty a klobouky - ale proč by mělo?

Chandlerovy, Hammetovy či v lacinější třídě třeba Spillaneovy romány (jak říkám, Childa neznám) leckdy nepředkládaly bůhvíjak sofistikovaná vyprávění, vyšetřovatelé se ke stopám dostávali často dost náhodně a nezřídka děravé zápletky skrýval otrávený či jinak „postižený" hrdina - drsný detektiv. Drsný ne proto, že by měl sto dvacet kilo a muskulaturu akčního hrdiny osmdesátých let, ale drsný proto, že vlastně nemá co ztratit, dávno někde poztrácel iluze a nebojí se někomu rozbít hubu, i když možná dostane přes hubu sám.

Jack Reacher v podání muskulaturou (natož vzrůstem) nijak zvlášť vybaveného Cruise pro mě tento koncept drsného vyšetřovatele plní. Ačkoli je mýtus budovaný kolem něj trochu trapný (je jako stín, nenajdete ho, dokud se nenechá najít, blabla), neměl jsem problém mu věřit, že by s dobrým výcvikem prostě těch pár chlapů na ulici (viz trailer) zkopal do kuličky. Občas sice pronese nějakou křečovitě drsňáckou hlášku („Chceš vidět sanitku zevnitř?"), ale upřímně řečeno, značná část Marlowových „stěrů" taky nepatřila mezi výroky vhodné k okamžitému tesání do kamene.

Werner Herzog
Werner Herzog | Foto: Bontonfilm

Jack Reacher prochází filmem, občas se s někým porve (jednou drsňácky, podruhé s jasnou groteskní nadsázkou), nechybí obligátní automobilová honička (s moc pěkným zakončením - taky si vždycky u podobných honiček říkáte, proč sakra raději při první vhodné příležitosti nevystoupí?) a krystalicky zrůdný padouch v roztomile dementním podání režiséra Wernera Herzoga, který mi v něčem připomínal Hopperova ďábelského superzlosyna z Nebezpečné rychlosti - taky takový nerudný dědek bez prstů, který dělá bububu tak dlouho, až z toho ztratí hlavu.

A že to nakonec skončí střílečkou namísto vysvětlovačky - inu, i to je pro drsnou školu typické, vždyť i ten Chandler se občas ve vlastních zápletkách ztrácel a Spillane si s tím nedělal hlavu už vůbec: dým střelného prachu nesrovnalosti skryje, zvlášť s jiným zábavným důchodcem (Robert Duvall) v pozadí. Jinými slovy, je to celé trochu nablblé a docela dobře chápu, že i milovníkům kriminálek může pít snímek krev, ale rytmicky šlape (nebudu zatěžovat časovými vzorci odhalování informací), detektivku ozvláštňuje rodinný konflikt a dostane se i na kritiku irácké invaze…

Film navíc občas zapojuje chytré stylistické postupy (střídání relativně rychlého střihu s delšími záběry a devíti velmi dlouhými složitě komponovanými záběry, chytré přeskoky přes osu při střihu v důležitých okamžicích rozhovorů… a co víc, automobilová honička je dokonce prostorově přehledná), v duchu drsné školy nás díkybohu nezatěžuje milostnými extempore a vystačí si s jemným sexuálním napětím… a Tom Cruise ani jednou nepojídá placentu. OK, to bylo laciné, ale Jack Reacher: Poslední výstřel koneckonců občas taky.

Jak jsem napsal na začátku, tenhle typ starosvětských detektivek v kině chybí - byť se nám jí alespoň částečně dostalo v bondovském Skyfallu - a mezi všemi těmi ambiciózními oscarovými dramaty a v pošmourném počasí ony dvě hodinky žánrového dobrodružství v kině prostě zvednou náladu.

Jack Reacher: Poslední výstřel
Jack Reacher
Žánr: Akční, Drama, Film-Noir, Krimi
Režie: Christopher McQuarrie
Obsazení: Tom Cruise, Werner Herzog, Rosamund Pike, Robert Duvall, Richard Jenkins, Jai Courtney, David Oyelowo, Alexia Fast, Joseph Sikora, Scott A. Martin
Délka: 130 minut
Premiéra ČR: 27.12.2012
 

Právě se děje

Další zprávy