Hlavní postava filmového thrilleru Hra peněz to říká jasně: peníze se proměnily ve smečku fotonů ženoucí se složitou sítí optických vláken. Snímek ze světa současných finančních trhů, na kterých již dávno není měna krytá zlatem, natočila herečka a příležitostná režisérka Jodie Fosterová.
Příběh se odehrává v reálném čase během natáčení bombasticky dryáčnické televizní show Money Monster. Její cynický moderátor v podání George Clooneyho, Julia Robertsová jako chladnokrevná režisérka a producentka i členové štábu se v přímém přenosu stanou rukojmími ozbrojeného mladého muže, jenž pronikne přímo do studia.
Stejnou měrou rozhořčený jako zoufalý útočník − hraje ho Jack O'Connell − přišel o všechny peníze také v důsledku moderátorových povrchně nezodpovědných investičních "rad". A extrémní cestou chce veřejně odhalit viníky, kteří jsou zodpovědní za rekordní propad akcií.
Po působivých filmech Den před krizí nebo Sázka na nejistotu je thriller Hra peněz dalším americkým snímkem reflektujícím mechanismy globálních finančních trhů, které se vymykají kontrole a jejichž výkyvy připomínají chování maniodepresivního pacienta.
Snímek byl letos uveden mimo soutěž na festivalu v Cannes − čtyřicet let poté, co zde získal Martin Scorsese Zlatou palmu za drama Taxikář, v němž tehdy třináctiletá Jodie Fosterová fenomenálně ztvárnila postavu dětské prostitutky. Také Hra peněz se svým způsobem dotýká prostituce, byť tentokrát té mediální: snímek je inspirován televizním pořadem Mad Money, který na CNBC uvádí Jim Cramer.
Hra peněz vstřebává zjevné ozvuky filmu Psí odpoledne od Sidneyho Lumeta z roku 1975, v němž za přítomnosti televizních kamer probíhala dohra jedné zpackané bankovní loupeže. Ale také ve Hře peněz zaznívá echo mravně vypjatého dramatu Město šílenců. V něm se režisér Costa-Gavras zamýšlel nad hrozivou mocí médií manipulovat s veřejným míněním.
Od natočení Města šílenců však uplynulo téměř dvacet let a Jodie Fosterová se soustřeďuje na jiný příznačný aspekt současné mediálně-virtuální doby − na obludnou netečnost, s jakou lidé na televizních obrazovkách či internetových serverech sledují i to sebedrastičtější dění, jako by to byla jen nějaká reality show.
Přestože námět filmu Hra peněz není originální, jeho první dvě třetiny, které se odehrávají převážně ve studiu, si i díky přesným výkonům trojice hlavních hereckých představitelů udržují napětí a nechybí v nich ani překvapivé momenty.
Moderátorův pokus zmanipulovat prostřednictvím televizních kamer diváky k solidární "akciové sbírce", stejně jako výzva útočníkovy těhotné partnerky se odvíjejí jinak, než jak by tomu bylo ve scénářích řízených hollywoodským autopilotem.
Snímek ale devalvuje poslední třetina. Nejenže je předvídatelná, ale vrší stále více pošetilostí a rozmělňuje se v několikanásobných koncích. Zpočátku film poukazuje na hazardní praktiky finančních institucí na Wall Street, které během vysokofrekvenčního obchodování využívají naprogramovaných algoritmů. Satirické ostří filmu se ale postupně alibisticky obrušuje odhalením, že ke zruinování řady akcionářů nedošlo vinou pochybného finančního systému, ale pouze v důsledku hamižných machinací jednotlivce.
Snahou Jodie Fosterové bylo natočit napínavý, ale zároveň realisticky působící a myšlenkově ambiciózní thriller. Ve chvíli, kdy se moderátor se svým únoscem přesune z televizního studia do manhattanských ulic lemovaných policisty, kteří nejsou s to zasáhnout, však příběh ztrácí věrohodnost i účinnost sdělení. Proměňuje se v popcornovou sázku na jistotu.
