Ve vesmíru vás nikdo neuslyší křičet. Slogan, s nímž na plátna kin roku 1979 vtrhl přelomový sci-fi horor Vetřelec, byl nyní postaven na hlavu. Letos přistála vesmírná monstra na zemi a zavedla nová pravidla ohledně hluku.
V nízkorozpočtovém hororu Tiché místo, z něhož se během prvního víkendu v amerických kinech stal hit s tržbami 50 milionů dolarů a který ode dneška promítají česká kina, se křičet nesmí, protože vás někdo uslyší hodně dobře. Ba co víc, hrdinové nemohou ani mluvit. Žravé obludy bez očí učinily ze světa opravdu tiché místo.
Herec a režisér John Krasinski tak vlastně přiměl Američany davově chodit do kina na film s titulky, neboť ústřední rodina ve snímku nejenže musí chodit bosky, aby nevydala ani zvouček, ale navíc se mezi sebou dorozumívá znakovou řečí.
Horor Tiché místo by byl vlastně docela obyčejný film o přežití - nebýt toho jediného, elegantně provedeného nápadu.
Náhle je jedním z hlavních vypravěčů zvuková stopa, případně její absence. Každý šelest může mít osudový význam. V okolních lesích monstra špicují uši, stačí chvilka nepozornosti a z člověka je potrava.
Režisér a scenárista Krasinski, který sám ztvárnil otce rodiny, situaci ještě komplikuje tím, že jedno z jeho filmových dětí neslyší.
V originálních kulisách režisér vybudoval poměrně tradiční směs hororu a rodinného dramatu. Jde v posledku jen o řádně "bojavou" jednohubku, atmosféru však má neskutečnou. Díky jemné práci se zvukem a tichem - bez možnosti křiku - se obejde bez klasických hororových "lekaček", napětí buduje pozvolna, nenápadně graduje, až je to místy k nesnesení.
Krasinski vlastně jen umístil čtveřici postav na opuštěnou farmu v postapokalyptickém světě. Přesto uprostřed kukuřičných polí, starých sýpek a sklepení s rozvrzanými schody dovede diváky děsit mnoha neotřelými způsoby.
Tiché místo určitě není bezchybně napsané. Ze svého světa odhaluje velmi málo a divák by raději nad některými věcmi neměl příliš hloubat: ne všechny kroky postav dávají stoprocentní smysl, ne vše působí uvěřitelně. Ale když už Krasinski nějakou scénu vystaví trochu na efekt, ten efekt se stoprocentně dostaví.
Stačí dvě děti - mimochodem velmi dobře vybrané - a jejich rodiče rozehnat okolnostmi do různých koutů farmy a nechat v terénu "úřadovat" monstrum. To samo o sobě nezapře inspiraci Vetřelcem, k tomu má navrch hmyzí, tenké, ostré končetiny a zjevně též trochu plazí DNA - zkrátka je namíchané tak, aby si každý fobik našel svůj nejsilnější spouštěč strachu.
Tiché místo dovede být nezvykle intimní, ať už ve chvílích, kdy spolu rodina musí sdílet emoce beze slov, jen znakováním či dotyky, nebo když čelí obludám. Jelikož příšery nevidí, dochází ke kontaktům opravdu těsným, někdy jde o centimetry. Strach tak dostává novou podobu.
Když v tomto prostředí, jemuž vládne ticho a klid, konečně dojde na hluk a pohyb, na diváky to zapůsobí jako exploze, ohňostroj, který v tu ránu smete všechny námitky vůči počínání postav i některým klišé, jimž se film nevyhne.
V posledních letech se množí nápadité horory, které do kin dovedou přitáhnout zástupy lidí. Jako by se horor stal pokusnou platformou, která stojí v opozici k největším velkorozpočtovým hitům. Místo komplikovaného vyprávění v dlouhých akčních spektáklech moderní horory testují jednoduché, ale funkční myšlenky. A publikum po takové originalitě zjevně touží.
Tiché místo
Režie: John Krasinski
CinemArt, česká distribuční premiéra 3. května
Tiché místo mělo rozpočet kolem 17 milionů dolarů a dosud za necelý měsíc od startu celosvětově utržilo 240 milionů.
Zámořská kritika na tuto originalitu možná občas slyší až moc. Tiché místo je "jen" horor s jedním dobrým nápadem. Nevyvolává otázky ani nemíchá žánry jako jeho předchůdci: třeba satirický snímek Uteč, komentující společenskou situaci dnešní Ameriky, který letos získal Oscara za scénář, či šest let stará Chata v horách, která měla nápadů celou řadu.
Jedno se však Tichému místu upřít nedá. Donutilo své hrdiny i diváky bát se zatraceně potichu.
