reklama
 
 

Recenze: Reklama na Coelha je líbivá, ale postrádá konflikt

Aktualizováno 19. 6. 2015 23:08
Filmová biografie slavného brazilského spisovatele je naplněna slepým obdivem a zapomíná vysvětlovat motivace.

Recenze - Knihy Paula Coelha nejsou přijímány vždy zrovna jako literární skvosty, ale to u autora více než dvou desítek titulů sotva překvapí. Přesto jde o jednoho z komerčně nejúspěšnějších spisovatelů vůbec, takže by asi ty necelé dvě hodiny filmového času věnované jeho životu mělo být o čem vyprávět. Bohužel není.

Snímek Poutník - nejlepší příběh Paula Coelha debutujícího režiséra Daniela Augusta je především fádní, stává se dalším z řady biografií, jež pouze křečovitě předpokládají, že protagonistu obdivujeme a uznáváme, takže ani nemají potřebu vysvětlit, v čem by vlastně měl být výjimečný a co umí.

Smysl života na vandru

Jenže Coelhovy kvality jsou krom dvou uznávanějších děl Poutník a Alchymista přinejmenším diskutabilní a prezentovat ho jako člověka, který někde na vandru objevil životní pravdu, je očividně jen podbízení jeho čtenářům a především čtenářkám. Ty v něm potřebují vidět něco jako mistra a duchovního vůdce spíš než člověka s přesvědčivými motivacemi a snímek jim vychází svou nekonfliktní úctou vstříc. Z tohohle úhlu pohledu Poutník plní svou úlohu, pochvalu mu za to ale neskládejme.

Poutník - nejlepší příběh Paula Coelha | Video: YouTube

V kontrastu s rutinní nekonfliktností hrdiny je vypravěčské velikášství. Coelha sledujeme rovnou ve třech propletených časových rovinách. Jako puberťáka bouřícího se proti rodičům, mladého muže bouřícího se proti systému a starého pána hledajícího ke konci života klid. Ve všech těchto aktivitách se postava jeví jako běžný příslušník své doby, který vláčený hormony/nerozvážností/melancholií dělá přesně to, co lidé v tomto věku běžně dělají. Nemáme mnoho důvodů být zvědaví, kam se budou ubírat jeho kroky. Dramatická režie ale to vše podává, jako by právě bojoval za postoje celé generace.

Nepomáhá ani ozvláštnění v podobě citací esotericko-duchovních motivů z jeho románů, jež mají nejspíš dodávat mystický nádech. V důsledku se jen samoúčelně snaží vyvolat dojem, že se děje něco zásadního, ačkoliv tomu tak není.

Milující otec a elektrošoky

Ani z vypravěčsky vděčných událostí, jako jsou elektrošoky, jež Coelho v mládí v mentální léčebně na přání otce podstoupil, není vyvozeno víc než audiovizuálně výrazný moment. Vlastně ani pořádně nechápeme, proč otec mladého Paula na elektrošoky posílá, v čem přesně konflikt mezi nimi tkví, vždyť jinak se projevuje jako obyčejný starostlivý rodič a prostě se mu jen nelíbí představa, že by byl syn spisovatelem.

Hodnocení: 45 %

Hodnocení: 45 %

Hezky nasnímaný a kvalitně zahraný příběh Paula Coelha sráží apatický scénář. V řadě biografických filmů Poutník ničím výrazným nevybočuje a je jen dárkem pro oddané příznivce.

Životopisný / Drama, Brazílie, 2014, 112 min

Chybí zakotvení prvku v příběhu skrze motivace a psychologii postav, díky nimž bychom pochopili, proč otec nejprve pošle syna trpět do blázince, ale potom mu psací stroj sám koupí, protože ho matka bez vynaložení většího úsilí jednoduše přemluví.

Snímek se nepochybně podařilo pěkně nasnímat a kvalitně zahrát, jeho scénář ale trpí celkovou apatií. Sledujeme prostě člověka, o němž bude v závěrečných titulcích napsáno, jak hrozně moc je úspěšný a kolik prodal knih. A tato matematická fakta předložená ve dvou řádcích textu oznamující, že pán, jejž jsme právě sledovali, se jako jediný žijící autor překládá do víc jazyků než Shakespeare, nakonec o Coelhovi řeknou víc než celý předchozí děj.

Ten se stává jen jakousi rozpohybovanou ilustrací v jeho životě, která nám bez znalosti kontextu vůbec nic neřekne a ani se o to příliš nesnaží – pouze vyvolává skrze obraz a zvuk základní emoce bez vypointování nebo ukotvení v přesvědčivém příběhu. Poutník je jen dárek pro oddané příznivce.

autor: Martin Svoboda | 19. 6. 2015 10:00

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama