Recenze: Z lidských dronů bombastických Muse čiší jen chlad

Karel Veselý Karel Veselý
17. 6. 2015 14:32
Nové album kapely Muse je jako akční velkofilm, kdy výbuchy letadel a honičky aut nahrazují sofistikované riffy a sáhodlouhá sóla, píše v recenzi na album Drones Karel Veselý.
Muse
Muse | Foto: facebook / Muse

Recenze – Ačkoliv se v podstatě vytratil z žebříčků i playlistů velkých stanic, má rock v rámci hudebního průmyslu pořád neochvějně silnou pozici. Jeho věrná fanouškovská základna občas potřebuje vykouknout ze záplavy reedic klasických desek a objevit si pro sebe nějakou mladší kapelu, která ale samozřejmě následuje „staré a dobré“ hodnoty zlatých časů žánru.

Britské trio Muse, jehož kořeny sahají do poloviny devadesátých let, vycítilo na začátku tisíciletí svoji šanci a z kapely odhodlané stát se novými Radiohead přehodilo ochotně výhybku vstříc ideálům prog-rocku reprezentovaným sedmdesátkovými klasikami, jako jsou Pink Floyd či Queen. Rozmáchlá gesta, sáhodlouhá kytarová sóla nebo písně svázané příběhem najdete i na jejich novince Drones, která je asi nejčistším prog-rockovým albem v dosavadní diskografii Muse.

Muse - Dead Inside | Video: YouTube

Ambiciózní vize progresivního rocku sedmdesátých let přežily výsměch punkové i grungeové generace a dodnes jeho intelektuálský odkaz vzrušuje muzikanty, kteří chtějí překročit rock směrem k širší či umělečtější výpovědi. Vlivné americké kapely jako Tool, The Mars Volta nebo Porcupine Tree / Steven Wilson objevovaly v posledních dvou dekádách kouzlo polozapomenutého žánru, ale nikdo z nich neprodal sedmnáct milionů desek. To se povedlo až Muse. Ti na deskách Origin of Symmetry nebo Absolution dokázali přiblížit prog/art-rock i mainstreamovému fanouškovi a navíc se stali vyhledávanou koncertní kapelou. Když se zdálo, že se začínají brát moc vážně, vydali v roce 2006 album Black Holes and Revelations, které vršilo bombastické riffy a zároveň jedním okem ironicky pomrkávalo na posluchače v excentrickém singlu Supermassive Black Hole nebo parodickém klipu ke Kings of Cydonia.

„Myslí to vážně, nebo si z nás dělají srandu?“ ptali se nezasvěcení posluchači i na dalších dvou deskách The Resistance a The 2nd Law. Muse na nich kopírovali obvyklou trajektorii artrockových hudebníků, kterým pravidla žánru velí po průlomové desce natočit nahrávku se symfonickým orchestrem (The Resistance) či experimentovat s trendy elektronikou (The 2nd Law). Hlavně druhá jmenovaná deska flirtováním s dubstepovými „wobbly“ dost naštvala skalní příznivce, a tak teď nemůže přijít nic jiného než deska typu „návrat ke kořenům“. Vítejte u novinky Drones, která má v jejich diskografii číslo sedm.

Muse
Muse | Foto: Muse

Muse s minulou deskou konečně uspěli i v zámoří, což není u britských kapel rozhodně obvyklé, a tak si teď nemůžou dovolit moc riskovat. Drones je přesně ta nahrávka pro zaryté fanoušky rockové bombastičnosti, kteří se řídí výrokem Homera Simpsona: „Rock dosáhl dokonalosti v roce 1974 a to je vědecký fakt“. Mercy je stadionová hymna s klavírem, Psycho servíruje obří sabbatovský riff, v Defectoru se v refrénu ozývají queenovské harmonie a desetiminutový epos The Globalist kombinuje akustické pasáže s hardrockovými erupcemi a symfonickou codou, jako kdyby Muse chtěli natočit novou Bohemian Rhapsody.

Víc je víc

Hned úvodní Dead Inside s hymnickým stadionovým refrénem ukazuje, jak velký vliv měl na desku producent Robert Mutt Lange. Spolupracovník AC/DC ze sedmdesátých let nebo architekt zvuku osmdesátkových bohů Def Leppard pracuje ve studiu obvykle podle pravidla „Víc je víc“ a Bellamymu a spol. ordinuje hradby kytarových riffů a divadelní patos. Šestašedesátiletý Lange se už poslední roky nechá ke spolupráci přemluvit jen výjimečně – novinka Muse je jeho první albová produkce po pěti letech. (Produkoval ale třeba také jeden track na poslední desce Lady Gaga.)

Hodnocení: 60 %

Muse

Svět, který postrádá rockové bohy, jednoduše kapelu, jako je Muse, potřebuje. A jestli si z nás svými progrockoými výstřelky dělají trochu srandu, je vlastně nepodstatné. Z jejich sedmé studiové desky Drones ale čiší chlad.

Muse: Drones. 48 min. Warner Bros, 2015.

Vlastně se není moc čemu divit, jeho bombastický producentský rukopis je tak trochu reliktem osmdesátek, a co fungovalo ještě následující dekádu s Bryanem Adamsem nebo Shaniou Twain, už po nástupu civilního indie rocku v novém tisíciletí skutečně vyznívá poněkud přehnaně a nabubřele. Na druhou stranu asi dnes není rocková kapela (s členy pod čtyřicet let), k níž by se Lange hodil více než k Muse, pro něž je střídmost sprosté slovo. Ze setkání megalomanů ve studiu tak těžko mohlo vzniknout něco jiného než album, na němž všechno hraje na jedenáctku. A jednomu se až zasteskne po intimnějších chvilkách, jako byla třeba na poslední desce singlovka Madness.

Desky britského tria – a u Drones to platí dvojnásobně – jsou v podstatě filmový blockbuster v podobě hudebního alba, kde CGI efekty, výbuchy letadel a honičky aut nahrazují sofistikované riffy, sáhodlouhá sóla (to v Reapers trvá přes minutu!) a svalnaté rytmy bicích. Muse ale všechny triky vytáhnou hned v první skladbě Dead Inside, kde se pod produkčními ornamenty skrývá zajímavá, ale dokonale udušená písnička. A nic dalšího už nemají. Smyčce i elektroniku zavrhli, takže jim chybí prostředky, s nimiž by v další části desky mohli intenzitu vystupňovat. Deska by to potřebovala už proto, že skladby vypráví příběh muže, který přišel o svoji identitu v mašinérii moderní armády, stal se „lidským dronem“ a v druhé polovině alba se svým otrokářům vzbouří (Defector, Revolt). Místo logického finále ale vyvrcholí nahrávka zmiňovanou epickou skladbou The Globalist, která – když odhlédneme od absurdní nabubřelosti – vypráví celý příběh zase od začátku.

Příběh ze světa brakové sci-fi

„Síla individuality může překonat komplexní systém, zkorumpované korporace, zkorumpovanou vládu nebo techniku, která nás vysvléká z lidskosti. Je důkazem, že uvnitř nás je něco, co se dokáže tomu všemu postavit, i když jsme zcela osamocení,“ vysvětluje Matthew Bellamy téma desky. Drones se tváří politicky radikálně, ale ve skutečnosti jen parazituje na dystopických náladách konce civilizace. Zlo je tady příliš pohádkové a vzpoura komiksově heroická na to, abychom za bojem hrdiny viděli něco konkrétního, a Drones tak spíše spadá do oblíbeného klišé sedmdesátkového prog-rocku, který v příbězích typu „já vs. svět“ hojně čerpal témata z dobové brakové sci-fi a fantasy. Na rozdíl od tehdejších koncepčních desek ale končí Drones špatně – v poslední stejnojmenné skladbě vzbouřenec umírá, stejně jako celá jeho rodina a přátelé.

Muse - Mercy | Video: YouTube

Muse v roce 2015 připomínají dobře namazaný rockový stroj, který ale trochu jede na autopilota. Mozek kapely Matt Bellamy má za sebou bolestivý rozvod s herečkou Kate Hudson (má s ní tříletého syna) a někteří angloameričtí recenzenti se snaží v textech písní jako Dead Inside nebo Mercy číst jeho frustraci z rozpadlého vztahu. Ve skutečnosti je ale v hudbě Muse těžké najít něco osobnějšího, záchvěv normálních (nepřepjatých) emocí nebo snad humoru. Na Drones je vše podřízeno prog-rockové mašinérii, jejíž úkol je jediný – podmanit si stadiony i hitparády. Zatím se to daří. Deska k pátému triumfu v britském žebříčku přidala i první americké číslo jedna a chystané podzimní světové turné už hlásí první vyprodané koncerty.

Svět, který postrádá rockové bohy, jednoduše kapelu, jako je Muse, potřebuje. A jestli si z nás svými progrockoými výstřelky dělají trochu srandu, je vlastně nepodstatné. Z jejich sedmé studiové desky Drones ale čiší chlad, stejně jako z lidských dronů, o nichž deska vypráví.

 

Právě se děje

před 23 minutami

Trump připustil, že možná podstoupí kongresové slyšení kvůli ukrajinské kauze

Americký prezident Donald Trump překvapivě připustil možnost, že by podstoupil kongresové slyšení v ukrajinské kauze, která by teoreticky mohla vést až k jeho odvolání z funkce hlavy státu. Trump to napsal na Twitteru s tím, že by se pak Kongres mohl soustředit na jiné problémy.

Veřejná slyšení ve Sněmovně reprezentantů začala minulý týden a od úterý do čtvrtka mají pokračovat slyšením dalších osmi vládních úředníků a diplomatů. Opoziční demokraté se jejich prostřednictvím snaží dokázat provinění prezidenta, který podle nich nutil Ukrajinu, aby mu dodala kompromitující informace na jeho pravděpodobného volebního soka Joea Bidena.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 38 minutami

Na jihu Francie se zřítil visutý most, do řeky spadlo několik aut. Nejméně jeden člověk zemřel

Nejméně jednoho mrtvého a několik zraněných si v pondělí ráno vyžádalo zřícení mostu nedaleko jihofrancouzského města Toulouse. Několik dalších lidí se stále pohřešuje, informovala s odvoláním na zástupce místních úřadů agentura AFP. Do řeky Tarn se zřítilo osobní auto, nákladní vůz a možná ještě dodávka. Příčina neštěstí zatím není známa.

Visutý silniční most, který se zřítil, spojoval obce Mirepoix-sur-Tarn a Bessiéres, které leží zhruba 25 kilometrů severně od Toulouse. Byl dlouhý 155 metrů a široký 6,5 metru.

Zdroj: ČTK
Další zprávy