Na Festivalu francouzských filmů se v předpremiéře představují celkem tři filmy: Klapischovo pokračování komedie Erasmus a spol, nazvané Erasmus 2, klasický Godardův "novovlnný" snímek ze 60. let U konce s dechem a debut Davida Lanzmanna Doo Wop. Všechny tři se zabývají existenciálními problémy mladých mužů (ať už žijí v současnosti či v éře 60. let). Jejich hrdinové převážně nevědí, co si počít se sebou a se svým životem. Situaci se snaží řešit nejrůznějšími způsoby- sklony ke kriminálnímu chování na hranici zákona, fyzickými i mentálními útěky od problémů či prchavými milostnými zážitky. Jejich vlastní já je ale vždy dostihne a oni musí znovu čelit útrapám všedních dnů.
Ziggy
Takový je i hrdina nezávislého francouzského filmu Doo Wop. Jmenuje se Ziggy a rád o sobě tvrdí, že je hudebním producentem, i když ve skutečnosti to není pravda. Potlouká se proto pařížskými ulicemi, potkává se se známými, pokukuje po dívkách a tváří se, že to vše má nějaký smysl. Nic se mu ale nedaří, ani snaha obnovit vztah s expřítelkyní Marií, ani vysněný úspěch s kapelou. Jistou naději poskytuje snad jen nově navázaný vztah se servírkou Majou.
Lehkost žití
Hlavní hrdina se světem pohybuje jakoby schován za maskou pohody a úspěchu, kterou zastírá skutečný stav. Ze začátku díky tomu působí nesympaticky až protivně, film nám ale poskytuje možnost dostat se až k němu a zjistit, že říká banality jen proto, aby nemusel čelit pravdě. Vnější (nesnesitelná) lehkost jeho žití se tak stává jen výrazem bezmoci nad vlastním životem a nad jeho bídou. V čemsi tento typ hrdiny připomíná hrdinku českého filmu Děvčátko Bena Tučka, která také okázalou vnější pózou maskuje prázdnotu svého žití.
Subjektivně
Ziggy je představován v dlouhých, pomalých záběrech, převažují detaily a velké detaily obličeje. To divákovi umožňuje dostat se blíž postavě a jejímu aktuálnímu duševnímu rozpoložení (Mikael Fitoussi v hlavní roli podal excelentní výkon). Symptomatická v tomto ohledu je scéna sbližování s Majou, v níž pohledem subjektivní kamery sledujeme střídavě detaily její a jeho tváře tak, jak by nejspíš byla prohlížena i námi samými v reálu. Detaily pohledů, lehkých úsměvů a zámlk jen umocňují autenticitu filmu.
U konce s dechem
Film trochu připomíná Godardovo U konce s dechem: už v samotné stylizaci hlavního hrdiny Ziggyho jako mladistvého povaleče s kloboukem a cigaretkou v koutku úst, v gangsterském motivu pronásledování věřitelem a v celém Ziggiho ležérním životním stylu. Důležitou roli ve filmu hraje hudba a také Paříž, která je vedle Ziggiho další hlavní hrdinkou filmu. Také tímto důrazem na zachycení běžného života města, prchavých okamžiků z každodennosti, se Doo Wop přibližuje Godardově klasice. Ale nejen kvůli tomu stojí za to Doo Wop vidět. Jde především o mistrný portrét mladého muže dneška. Místo okázalých gest volí Doo Wop intimní blízkost a místo překomplikované zápletky jen sled výjevů z jednoho letního dne v Paříži. Doo Wop je stejný jako jeho hrdina: zpočátku působí banálně až trochu protivně, ale když ho poznáte blíž, tak si ho zamilujete.
Doo Wop vstupuje do českých kin 23. března 2006, v předpremiéře bude představen 26. listopadu 2005 v rámci Festivalu francouzského filmu.
