Recenze - Studiu Marvel může konkurence na jednu stranu závidět, jeho jediná filmová série se stala bezprecedentním komerčním úspěchem. Na druhou stranu má však snímek od snímku problém nabídnout něco nového. Ant-Man toto vnitřní pnutí dokazuje každou svou částí.
Aby byla zaručena určitá originalita, najalo studio britského komediálního režiséra Edgara Wrighta (Jednotka příliš rychlého nasazení). Fanoušci byli nadšeni. Bohužel netrvalo dlouho a na veřejnost začaly pronikat zprávy o konfliktech v preprodukci. Wright chtěl Ant-Mana originálního až příliš. Jenže všechny filmy Marvelu musí být navzájem kompatibilní, aby mohly jednou za pár let splynout v novém dílu Avengers. Wright byl tedy propuštěn a na jeho místo nastoupil nepříliš známý Peyton Reed (Yes Man).
Ten slíbil, že Wrightův záměr bude respektovat, pouze ho posune blíž k duchu universa. A dá se předpokládat, že právě to udělal.
Kontrolovaná svěžest
Velká část fanoušků se po těchto škatulatech smířila s faktem, že Ant-Man, hrdina se schopností zmenšovat se na libovolnou velikost a ovládat mravence, se příliš nepovede. Šlo o sounáležitost s populárním Wrightem, jehož absence na režisérském křesle musí přece zákonitě bolet.
Naštěstí to nedopadlo zase tak zle. Musíme si uvědomit, že v dobře promazaném stroji, jakým je Marvel, zastává režisér pouze úlohu jednoho z řemeslníků a nakonec nejzásadnějším faktem vždy bude, aby v tomto stroji nic nedrhlo. Odchod problémového, byť talentovaného režiséra tedy nemusel nutně uškodit. Wrightův duch navíc zůstal patrný důrazem na slovní humor a dialogy. Zbytek pak odpovídá marvelovskému standardu. Ovšem předpokládat, že s jiným režisérem by mohl být snímek osobitější, je možná naivní. Kevin Feige, vrchní producent, jenž má opravdovou kontrolu, je ostatně jenom jeden.
Hodnocení: 80 %
Ant-Man oživil mechanizovanou marveláckou továrnu lidštějšími postavami a neotřelým přístupem. Narozdíl od pokračování Avengers nenudí a přirozená gradace mu dovoluje vystačit si i s méně bombastickým finále.
Akční / Sci-Fi, USA, 2015, 117 min
Ant-Man ve výsledku navazuje především na atmosféru populárních Strážců galaxie, jejich odlehčenost a sebereflektivní humor. Ještě důrazněji než oni se soustředí na samotná slova. Vždyť polovinu stopáže trvá, než se hrdina vůbec pořádně dostane ke svým schopnostem, což je vzhledem k dnešní samozřejmosti komiksů už poněkud riskantní. Potom je zásadní, aby byly postavy plastické a šlo se na ně napojit.
Hlavní hrdina v podání Paula Rudda (mimochodem odvážná volba obsadit do prvního dílu série neznámého šestačtyřicetiletého herce) sice není tak „absolutní sympaťák“ jako nová superstar Chris Pratt, tím spíš mu ale jeho loserovskou výchozí pozici a sebeshazující komentáře lze uvěřit. Michael Douglas v roli mentora a supervědce ždímá své charisma a Evangeline Lilly (proslavená seriálem Ztraceni) tvoří s Ruddem slušně jiskřící pár. Komické trio v čele s Michaelem Peñou nabízí mírně xenofobní, ale (snad díky Wrightově peru) pořád ještě vkusnou komediální odbočku.
Malé měřítko
Přijetí souboje o zmenšovací sérum bude záviset předně na tom, jak tyto postavy přijmete a nakolik si je oblíbíte. Na rozdíl od uspěchaných a poněkud zkratkovitých Strážců galaxie, kteří vsázeli předně na hlášky a Prattovo charisma, spoléhá Ant-Man na pomalejší budování postav a opravdových vztahů mezi nimi založených na času stráveném spolu.
Snímku prospívá i jeho malé měřítko, kdy se finální bitka odehrává na ploše dětského pokojíků s mašinkou Tomášem v hlavní roli. Komedie a akce se tu úspěšně propojí, ačkoliv lze říct, že na samotnou akci Reed nemá dokonalý cit. Naštěstí opět platí, že Marvel svá díla natolik kontroluje, že když je režisér v nějakém aspektu méně schopný, přepne se prostě na dobře nastaveného autopilota a dojede se do cíle, když ne s jedinečným stylem, tak alespoň bezpečně.
Pomalým rozjezdem a budováním svého světa ale Ant-Man, na rozdíl třeba od monotónních druhých Avengers, nestíhá nudit a přirozená gradace mu dovoluje vystačit si i s méně bombastickým finále.
Tu a tam se objeví nějaký scenáristický nesmysl i v rámci nadneseného světa, třeba když se postavy mimo záběr stihnou nasoukat do superobleku za čtyři vteřiny nebo záporák střílí ruční pistolí mravence z letícího vrtulníku (uf!). Jsou to ale přepaly, které divák, pokud si hrdiny oblíbí, nejspíš dokáže odpustit.
A proto ostatně Ant-Man vzniknul. Aby poněkud mechanizovanou marveláckou továrnu oživil neotřelejším přístupem a lidštějšími postavami. Původní záměr se možná trochu vymknul kontrole a přistřihnutá křidélka místy zamrzí, v důsledku ale už tuhle pár let trvající rutinu nejde osvěžit o moc lépe.
