Recenze - Vzhledem k velikosti Dánska je bohatství a produktivita tamní kinematografie obdivuhodná. Nejen proto, že disponuje světově proslulými režiséry, mezi něž bezesporu patří nepřizpůsobivé děti severu Lars von Trier a Nicolas Winding Refn, ale i proto, co všechno se vměstná do dánského hlavního proudu.

Vedle divácky atraktivních komedií, thrillerů a dramat tu najdeme i velmi svérázné autorské poetiky filmařů jako Anders Thomas Jensen či úspěšné angažované tvůrce jako je oscarová Susanne Bier.

Nikolaj Arcel patří mezi autory žánrově konzervativnější, o čemž svědčí i koprodukční Královská aféra, která se vrací k čistému historickému melodramatu, stylově neobyčejně kultivovanému, postavenému na propracovaném a velmi didaktickém scénáři.

Nejde tu jen o příběh zapovězené lásky, ale i o vzrušující zápletku politickou, situovanou na konec 18. století, kdy se Evropou šířilo osvícenství a staré autority (církev, král a šlechta) postupně ztrácely výsadní moc.

Foto: ibyen.dk

Král paroháč

Dánsku vládl schizofrenní král Kristián VII., který se spíš než o vlast zajímal o nejrůznější tělesné radovánky. Tím trpěla jeho manželka Matylda, pro níž se královský majestát stal zdrojem ponížení a samoty. Do života páru vnesl nečekaný vzruch německý lékař, libertarián a tajný stoupenec osvícenství Johann Friedrich Struensee. Náladový a nevypočitatelný Kristián v něm najde důvěrníka a po prvotních antipatiích se v intelektuálně bystrém a nesmírně ambiciózním Němci zhlédne i královna. Dokonce do té míry, že zapomene na stavovskou čest a začne s ním sdílet lože.

Struensee se však nespokojí s touto výsadou a postupně začne uplatňovat vliv na dětinského a přelétavého krále. Dojde dokonce k převzetí moci v království a zavedení celé řady osvícenských reforem, které otřesou do té doby tvrdým dánským feudalismem. Vedle toho ale zatřesou i se Struenseem, který proti sobě popudí šlechtu, církev i dánský lid, pro nějž je "královská aféra" nepřijatelným skandálem. Osvícenská revoluce tak skončí jako obvykle: fuškou pro kata.

Vybraný výsek z dánské historie je vskutku vzrušujícím svědectvím o souboji nových a starých idejí, jakož i příběhem o nezvládnutých osobních ambicí Struenseeho, který dělal správné věci v nesprávný čas a nesprávným způsobem.

V žáru královské lásky

Těžiště Arcelova filmu tvoří pochopitelně romance královny a lékaře, která je opředená všemi žánrovými proprietami: prvotním odmítáním, letmým sbližováním pod košatými stromy a následně tajnými návštěvami ložnice i vášnivými výlevy citů. Scénář se v tomto ohledu drží klasických žánrových pouček a kultivovaných frází.

Foto: ibyen.dk

Královská aféra se může opřít o dvě zásadní věci: vynikající herecké obsazení a pozoruhodnou postavu krále Kristiana, který se v průběhu filmu vyvíjí z nesnesitelného hejska a náladového blázna v tragickou oběť milostného trojúhelníku - nedokáže přestat oddaně zbožňovat Struenseeho, jenž však jeho náklonnost zneužívá politicky i soukromě.

Představitel schizofrenního krále Mikkel Boe Følsgaard si odnesl stříbrného medvěda za nejlepší herecký výkon z letošního Berlinale a nutno říci, že jeho výkon patří mezi ozdoby snímku. Postihl traumatizovanou a nijak líbivou povahu monarchy bez přehrávání a bez toho, aby krále zbavil jisté civilnosti a tím i schopnosti získávat na svou stranu soucit publika.

Role je o to složitější, že jeho přítele i protivníka Struenseeho opatřil svým pichlavým liščím pohledem jeden z nejlepších dánských herců současnosti - Mads Mikkelsen. Mistr proměn vyklouzl ze série psychicky či fyzicky zmrzačených postav (která se s ním táhne od pozoruhodných Řezníků Anderse Thomase Jensena přes bondovské Casino Royale až po strohý nordický opus Valhalla Rising Nicolase Windinga Refna) a Struensee je v jeho podání více než snesitelnou směsicí romantického milence a osvícenského reformátora, který v rozhodujících chvílích podlehne mesiášskému komplexu.

Podivný milostný trojúhelník uzavírá krásná a zranitelná Alicia Vikander, která v roli královny Matyldy dovede vzdorovat oběma mužům a být něčím víc než trpitelskou knižní heroinou, k čemuž ji poněkud sladkobolný scénář občas svádí.

Foto: Luboš Vedral, ibyen.dk

Milostná zápletka, která se vine celým filmem a tvoří jeho páteř, se potýká s poněkud omezenou tvůrčí imaginací. Kamera si často volí velmi klišovité rámce a nabízí záběry, které svou kultivovanou (pře)aranžovaností budí lehce shovívavý úsměv - jako by totiž cílily na fanoušky spanilé Angeliky a načervenalých historických románků.

Obvyklá dánská schopnost syrově a věrohodně zasadit postavu do krajiny tu nabývá podoby zdobné manýry, která jen na několika málo místech dosáhne skutečné výtvarné kvality. Jinak se jedná spíše o zkostnatělou klasičnost, která volí jako cestu k postavám ty nejschůdnější a nejvyšlapanější cestičky (můžeme čile spekulovat o tom, do jaké míry se na tomto vyznění podílí i ta naše zahrádka česká, která z ekonomických důvodů nahradila krajinu dánskou).

Spíše než o těsném poutu se severskou kinematografií tak lze hovořit o "malém historickém velkofilmu s evropskou identitou" - film na motivy dánského románu sice produkovala Trierova produkční společnost Zentropa, ale s významným přispěním německých, švédských a českých investorů i tvůrců.

Stíny osvícenství

V tomto ohledu je zajímavé porovnat si "intelektuální úroveň" Královské aféry s mainstreamem hollywoodským. Motiv osvíceného reformátora, propagátora egalitářství a práv obyčejných lidí navzdory dogmatům třídním a religiózním, prostupuje například pozdní tvorbu Ridley Scotta, který přichází s postavami "nadčasových" osvoboditelů a buditelů (Balian v Království nebeském, Robin Hood ve stejnojmenném velkofilmu).

Oproti této úsměvné ideologické jednostrannosti je Královská aféra počinem o poznání zralejším, schopným překročit nadšené sympatie s hlavní postavou a nastínit i temné stránky osvícenského modelu. Z historického hlediska je ke Struenseemu ještě celkem shovívavá (pochopitelně, je to přeci hrdina romance) a k jeho protivníkům až příliš přísná, přesto celkem zajímavě vystihuje, jak se některé osvícené kroky obracejí proti jejich původcům a jak ošidně funguje "vůle lidu" i "izolace" reformního vládce.

Když Struensee cestou k popravčímu pódiu čelí nenávisti davu, hájí se výkřikem: "Jsem jedním z vás," což pochopitelně už dávno není pravda.

Královská aféra dokáže jednoduše postihnout rozpor mezi ideálem a realizací a v tomto ohledu představuje historické téma jako aktuální - i proto, že "správné" Struenseeho reformy práv a svobod obyčejných lidí, odvozené z učení francouzských osvícenců, padly za několik let na úrodnou půdu i v dánském království.

Film tak navzdory jisté stylové kostnatosti, zbytečné doslovnosti a zbytnělé melodramatičnosti vyvolává uspokojení nad myšlenkově i řemeslně zvládnutým historickým velkofilmem, který se vedle zkušenosti dánských filmařů opírá i o porci domácího umu a kapitálu. Na rozdíl od výpravné historické romance Andělská tvář po něm nezůstanou jen prvoplánově posmrkané šnuptychly a sekery zaťaté ve futrech.

Královská aféra zkrátka přívětivě zavání "evropanstvím" - nejen proto, že vznikla v koprodukci, ale především proto, že svým tématem postihuje stále živé pohyby v útrobách starého kontinentu. Ačkoli ji oproti zámořským velkoprodukcím chybí megalomanská výprava a efekty (rozpočet zhruba osm milionů dolarů je méně než desetinou nákladů tamních hitů), můžeme ji brát jako myšlenkově poměrně zralou a řemeslně snad až příliš konzervovanou protiváhu efektních hollywoodských přepisů evropských mytologií i kultur.