Recenze - Pedro Almodóvar se ve filmu Rozkoš v oblacích vrací ke svým kořenům. Po dvou dekádách, kdy si piloval svůj nezaměnitelný rukopis na ambiciózních melodramatech a rafinovaných thrillerech, se vrací k punkově ztřeštěné poetice své rané tvorby.

Tahle jednoduchá komedie odehrávající se téměř celá v letadle s porouchaným podvozkem testuje hranice diváckého vkusu podobně jako autorovy podvratné fláky z osmdesátých let typu Labyrintu vášně nebo Zákona touhy, v nichž hrála hlavní roli nespoutaná a svobodně manifestovaná sexualita včetně různých do té doby nepříliš tolerovaných odchylek.

Foto: Aktuálně.cz

Almódovar byl jedním z lídrů madridské umělecké scény, kteří po pádu konzervativní diktatury generála Franca vnesli na kulturní scénu anarchistický humor vzývající právo na hédonismus a sexuální svobodu.

Řeči o sexu na cestě do záhuby

Sex je hlavním motivem většiny dialogů a gagů v Rozkoši v oblacích, ale jestli tenhle film něco dokazuje, tak je to rčení, které říká, že do jedné vody dvakrát nevstoupíš. Za těch více než třicet let od Almodóvarových začátků se změnil svět a kdysi provokativní témata se stala běžnou součástí mainstreamu.

Režisér sám přitom mluví o Rozkoši v oblacích jako o svém možná nejpolitičtějším snímku vůbec. Klade paralelu mezi vývojem ve společnosti a letem porouchaného letadla kroužícím nad letišti, která ho nechtějí přijmout, nebo ani nemohou, protože zbankrotovala.

Děj se odehrává v první třídě, jejíž pasažéři si užívají možná poslední mejdan svého života, zatímco v ekonomické třídě uspaly letušky všechny cestující silným sedativem. To jsou zdánlivě banální metafory, ale jinak je Almodóvarův satirický přístup k věci hodně sofistikovaný. Ale o tom až později. 

Foto: Aktuálně.cz

Palubu svého alegorického letadla mířícího do záhuby zalidnil režisér postavami, s nimiž člověk těžko dokáže navázat nějaký emociální kontakt. Jsou totiž tak zkarikované, že se s nimi lze jen těžko ztotožnit, ale zároveň jsou vykresleny tak smířlivě a s pochopením, že se jim dá jen těžko vysmát.

Posádku tvoří dva bisexuální piloti a tři stevardi (Javier Camara, Raul Arevalo, Carlos Reces), kteří jsou jasní gayové. Dva z nich jsou hašteřiví milenci, třetí je puritánský hinduista. Když se dozvědí o hrozící tragédii, rozhodnou se sami sebe a cestující nalít chlastem a zfetovat mezkalinem, který pašuje jeden z pasažérů v zadku.

Foto: Aktuálně.cz

Snaha uklidnit situaci je také motivem tanečně-playbackové kulturní vložky stevardů, kteří interpretují nezapomenutelným způsobem slavný hit I´m So Excited od The Pointer Sisters. Tuhle vyšinutou scénu už patrně Almódovarovi fanoušci znají z traileru.

Na palubě je také šéf banky namočený do velkého finančního skandálu, který se přes palubní telefon snaží smířit s odcizenou dcerou, nebo šéfka eskortního servisu Norma Boss (Cecilia Roth), jež má údajně v portfoliu klientů stovky nejvýznamnějších celebrit Španělska včetně krále. S ní v letadle cestuje i tajuplný mexický macho, z něhož se vyklube najatý zabiják.

Sexuální tenze v průběhu příběhu stoupá a cestující se ji tváří v tvář možné smrti snaží různými způsoby uvolnit. Asi čtyřicetiletá stará panna Bruna (Lola Duenas) s jasnovideckými schopnostmi například přijde o panenství tak, že znásilní uspaného mladíka z ekonomické třídy.

Foto: Sony Pictures

Infantilní fasáda

Shrnutí děje vypadá poměrně pikantně a lákavě, ale ve skutečnosti trpí vyprávění výkyvy tempa, dialogy jsou často naivní a gagy infantilní. Tenhle Almodóvarův návrat do osmdesátých let znamená zkrátka návrat k rané tvorbě  se vším všudy, včetně jisté nevyrovnanosti nápadů, a působí jako film autora, který si ještě piluje svůj styl a hledá svou tvůrčí parketu.

Problematické jsou karikatury postav homosexuálů, které podle některých reakcí nenacházejí moc pochopení ani v queer komunitě. A strážce genderového vkusu pobouřila i scéna sexuálního zneužití bezmocného muže.

Ale Almódovar se nikdy nenechal omezovat politickou korektností a vyčítat se mu dá spíš to, že je příliš krotký a završuje svůj film bezproblémovou selankou.

Jenže taková výtka zahání případné kritiky do pozic, kde je Almodóvar chtěl mít.

Z filmu skutečně nelze odcházet jinak než s lehkým pocitem na srdci. To ovšem musí člověk vytěsnit apokalyptické záběry pustého letiště, které šťastnému konci předcházejí.

Víc než co jiného totiž Rozkoš v oblacích vypadá jako velký vtip na adresu diváků.

Je to snímek o lidech, kteří si nechtějí připustit vážnost své situace, natočený způsobem, který nás manipuluje k tomu, abychom se na dění na plátně dívali jejich nesmyslně optimistickou, podroušenou optikou.

Přes všechnu sofistikovanou podvratnost považuji tuhle komedii za jeden ze slabších Almodóvarových snímků. Pod její fasádou se ale skrývá více významů, než se na první pohled zdá.