Snímky Negativu získávají ceny pravidelně. Točíme s režiséry, které dobře známe a jejichž filmy se nám líbí, nabízí vysvětlení a model spolupráce Pavel Strnad, spoluzakladatel Negativu.
Konkurentem Štěstí byly i Zelenkovy a "vaše" Příběhy obyčejného šílenství. Komu jste fandil víc?
Říkal jsem si, že příště už dva takhle silné filmy nesmíme uvádět v jednom roce. Ne, samozřejmě jsem měl radost ze všech nominací, které oba filmy dostaly. U každé kategorie jsem doufal, že to "jednomu z našich" vyjde.
Jak jste slavili vítězství?
Udělali jsme si takový příjemný večírek s lidmi, kteří se na Štěstí a na Příbězích podíleli.
Štěstí má mezinárodní úspěchy, zvítězilo třeba na prestižním festivalu v San Sebastianu. Co zahraniční publikum nejvíc oceňovalo?
Myslím, že to samé, co české publikum: silný příběh a skvělé herecké výkony. Na tiskovkách nebo besedách se otázky točily také kolem malých dětí a natáčení s nimi. Všichni se pozastavovali nad tím, jak s nimi Bohdan Sláma dokázal natočit tak silné a náročné scény.
Infobox
KOMPLETNÍ PŘEHLED
Ale obecně české filmy na mezinárodním poli příliš úspěšné nejsou…
Důvodů je víc. Zaprvé jsou často financované z českých zdrojů a potřebují uspět především u českých diváků. Druhým důvodem je chybějící propagace v zahraničí. Všechny evropské státy to dělají, jinak by ve světové konkurenci těžko uspěly. Česko musí tenhle handicap napravit: bez pravidelné prezentace na festivalech a trzích si nikdo nevšimne, že česká kinematografie existuje.
Jaké z loňských - a nejen českých - filmů se vám líbily?
Příjemně mě překvapil Kousek nebe Petra Nikolaeva, líbil se mi i Šulíkův Sluneční stát. Úplně největším zážitkem pro mě byli dánští Bratři od Susanne Bierové - ale bohužel jsem loni viděl málo filmů.
Plyšového lva získal potřetí Zdeněk Troška. Co si myslíte o jeho sérii Kameňák?
Je to zvláštní fenomén: považuji ho spíš za televizní pořad a fascinuje mě, že na něj do kina přišlo tolik lidí.
Jak docílit, aby lidé navštěvovali kvalitnější filmy? V 60. letech se "masově" chodilo na tituly označované dnes jako artové.
Čas se nedá vrátit; dnes je spektrum zábavy, ze které si divák může vybrat, mnohem širší, navíc vkus určuje především televize. Ale za pár let to už může být internet a možná ještě budeme s nostalgií vzpomínat na současné diváky…
- Pokračování rozhovoru ZDE
