Sedmdesátiletý herec, divadelník i filmař Krobot natočil Velkou premiéru jako své třetí celovečerní dílo. Scénář napsal i tentokrát s Lubomírem Smékalem a znovu se opírají o reálie z Olomouckého kraje.
Příběh se točí kolem představitele hlavní role Pavla Šimčíka, dlouholetého herce populárního a oceňovaného Dejvického divadla v Praze. Komedie otevírá otázky spojené právě s herectvím a vážností či nevážností projevu.
Pražský divadelník a improvizátor Šnajdr, kterého Šimčík ztvárnil, hraje neustále. Mimo jeviště snad raději než na něm. Dává si záležet, aby nebylo moc dobře poznat, kdy jedná vážně a kdy si jen zahrává.
Dost pravděpodobně s tímto přístupem už vyrostl, protože jeho babička, divadelní improvizátorka v podání Ivy Janžurové, si libuje v tomtéž. Šnajdrovi to ale přináší problémy v manželství. Jeho žena Markéta, kterou ztělesnila Klára Melíšková, už ho nesnese a krizi se snaží řešit u psychologa.
Šnajdr se mezitím z Prahy vydává do Olomouce a tam se pokouší doimprovizovat svou první samostatnou režii až k premiéře. A to na scéně, kterou vede ředitel Grunt, kulturní bafuňář s krajskými politickými ambicemi. Tuto roli Krobot svěřil sám sobě a například replika "Kultura je za trest. Malý peníze, velký problémy!" zdobí jeho postavu i snímek.
Pětačtyřicetiletý Pavel Šimčík dosud čekal na hlavní filmovou roli, která by dala vyniknout jeho výrazné fyziognomii, vyčnívající figuře s posmutnělým a smrtelně ironickým výrazem zároveň. Ta zatím Šimčíkovi přisuzovala především vedlejší postavy, například ve filmech Petra Zelenky, Jitky Rudolfové či Radka Bajgara.
Miroslav Krobot však Šimčíka dobře zná z Dejvického divadla, kde ho roku 2000 angažoval. Za všechny role, ve kterých jej režíroval, stojí za vyzdvižení původní komediální hit Brian, za nějž Krobot získal Cenu Alfréda Radoka a ve které se členové původní sestavy kapely Rolling Stones potkávají s postavami z Medvídka Pú.
Zatímco v Krobotově filmové prvotině Díra u Hanušovic efekt "přijeli herci z Prahy" už od úvodních nářečních replik mluví proti samotnému snímku, ve Velké premiéře tvoří ústřední motiv. Určitá cizost a dezorientace v jiném prostředí se stává stavebním principem vyprávění. Pokud je tím pádem někdy dezorientovaný divák, nemusí to být vždy ke škodě věci.
To ale neznamená, že je Velká premiéra bez problémů a že dezorientaci filmu samotného jde pokaždé přičíst k dobru věci. Například postava Ivy Janžurové a její předstírání Touretteova syndromu je na hraně nikoli černého nebo drzého humoru, jak by si tvůrci přáli.
Jde o vrozené onemocnění, projevující se od dětství, z hlediska postavy však bohužel představuje jasně identifikovatelný prvek babiččina herectví. A z hlediska scénáře projev dost prostoduché zábavy spočívající v tom, že tvůrci vezmou respektovanou herečku v letech a napíšou jí repliky, ve kterých ze sebe vyráží sprostá slova.
Film si někdy příliš zjednodušuje práci opíráním se o stereotypy, jako je mladá flirtující sekretářka v podání Jenovéfy Bokové nebo párový terapeut a milenec hraný Jakubem Žáčkem. Také Šnajdrova love story s babiččinou pečovatelkou Mikinou, kterou ztělesnila Iva Pazderková, vyznívá poněkud slabě.
Velká premiéra má kolísavé tempo a ztrácí švih i osten. Zdařile graduje různé mikrosituace, pak na ně ale neumí navázat. Sympatie k bizarnosti a svéráznosti kombinuje s konvenčností stylu i vedlejších postav.
Herectví jako téma a otázka, jak vážná může být nevážnost, však celku svědčí. Tvůrci se nepouštějí do filozofické antropologie divadla nebo teorie, kterou přitom z působení na pražské DAMU dozajista znají. Připravili komedii vystavěnou kolem herce smazávajícího rozdíl mezi fikcí a skutečností, respektive divadla bez diváka. Nabízejí nám "příběhy obyčejného hereckého šílenství".
Velká premiéra se ptá, jestli může být nevážnost vážnější než seriózní vážnost. Film je v jádru ironickým obrazem toho, jak všichni celý život zoufale improvizujeme, ale jen někteří se tím umějí aspoň trochu bavit.
Film
Velká premiéra
Režie: Miroslav Krobot
Falcon, v kinech od 21. července.
