MFF KV 2014 - Miroslavu Krobotovi a souboru Dejvického divadla, který dlouhá léta vedl, začala být v poslední době divadelní prkna malá. Nejdřív vzali útokem (společně s Janem Prušinovským a Petrem Kolečkem) televizní obrazovky se sitcomem Čtvrtá hvězda a nyní atakují filmová plátna s černou komedií Díra u Hanušovic. Premiéra filmového debutu dvaašedesátiletého režiséra očekávání rozhodně nezklamala.
Krobot se drží své osvědčené poetiky trapnosti, suchého humoru a lakonických hlášek. Ale aniž by se jí vzdal, vykreslil ve svém filmu mnohem plnokrevnější a zároveň civilnější postavy než třeba ve Čtvrté hvězdě. A hlavně: natočil film, který přes všechnu svou grotesknost působí nepříjemně realisticky. Se spoluscenáristou Lubomírem Smékalem Jesenicko velmi dobře zná a Díra z Hanušovic vyhlíží autenticky jako dosud žádný novodobý český film z vesnického prostředí. Tvůrci těží z výborně odposlechnuté mluvy a odpozorovaných rituálů, které charakterizují život na zapadákově.
Jak těžké je bydlet v Rychlebských horách
Mnohé peripetie a zápletky mají samozřejmě punc černohumorné nadsázky, ale pocit, jaké to je, bydlet někde v Rychlebských horách v Bohem zapomenutém kraji, vystihuje Díra u Hanušovic úplně přesně. Krobot si dovoluje luxus pomalého tempa vyprávění, některé scény nechává v klidu doznít i tam, kde by jiný režisér střihal, a umožňuje divákům naladit se na malátný životní rytmus hrdinů snímku, kterým většinou ani na mysl nepřijde, že by mohli chtít víc.
Výjimkou z pravidla je snad jen Maruna (Tatiana Vilhelmová) – vystudovaná učitelka, která v místní knajpě točí pivo. Nelze si v tomhle kontextu nevzpomenout na podobnou roli Vilhelmové, která z ní přes noc udělala vycházející hereckou hvězdu.
Slámovy Divoké včely, v nichž ztvárnila prodavačku Božku, sdílejí s Krobotovým filmem nejen genius loci vysídlených Sudet, ale také smysl pro vystižení frustrace a odevzdanosti obyvatel, kteří tam žijí. Jenže zatímco Sláma je v zásadě romantik, Krobot je typem poučeného cynika, který si o lidech nedělá iluze, ale stejně z něho cítíte, že je má i s jejich chybami rád.
Dřevorubci (Hynek Čermák a David Novotný) vysedávají den co den v hospodě u stejného stolu nad vodovou Holbou a střídají se v sexu o alkoholičku (Simona Babčáková), o které nikdo neví, jak se jmenuje, a všichni ji znají jen pod přízviskem Ládinova stará. Neschopný starosta (Ondřej Trojan) se víc než správou obce zabývá myslivectvím a stavbou nového domu. Rozdávačná Maruna spí nezávazně s ním i s klempířem Kódlem (Lukáš Latinák) a jediný z dalších použitelných mužů v dosahu, kterému ovšem dovolí jen sahat na prsa, je hodný a naivní hrobník Olin (Jaroslav Plesl).
Zůstat na vsi
Z vesnické díry se nakonec podaří uniknout jen Marunině mladší sestře Jaruně (Lenka Krobotová) – pasivní a pohodlné zdravotní sestřičce, kterou si do Mnichova odveze německý důchodce Hans.
I když to z popisu děje pořád může vypadat jako typická řachanda na úkor bizarních a směšných postaviček, Krobot má pro své figury přinejmenším pochopení. A spodní tón vyprávění je stejně jako u jeho prací na divadle až existenciálně melancholický. A někdy dokonce nečekaně něžný.
Emociální vrchol snímku tvoří scény s Marunou a její matkou (Johana Tesařová). Obzvlášť závěr snímku s dokonalou poslední větou nabízí katarzi, která dokazuje, že věty z promomateriálů o respektu tvůrců k těm, kteří na vesnici zůstávají, nejsou postaveny na vodě.
