Vladimír Žďánský patří mezi přední české dabingové režiséry. Pravidelně pracuje na filmech studia Disney a jeho divizí, má tedy na svém kontě Hvězdné války, Captaina Ameriku a mnoho dalších. Pracuje ale i na skromnějších produkcích pro Českou televizi.
"Dobrý dabing především nemá narušovat obrazový vjem. Má znít přirozeně a divák o něm nemá přemýšlet jako o dabingu, má splynout s vizuální složkou," vysvětluje přímo ve studiu na Kavčích horách. Pracuje zrovna na dramatu BBC Enid s Helenou Bonham Carterovou v hlavní roli. Dabuje ji Tereza Bebarová.
Akcenty mizí, emoce zůstávají
Dabérka je tentokrát sama v oddělené nahrávací místnosti, musí stát, aby jí co nejlépe fungovala bránice. Ostatní hlasy jsou již předtočené. V jiných případech však může víc dabérů nahrávat zároveň. Pokyny Žďánského vydávané mikrofonem se nijak neliší od pokynů filmového režiséra na natáčecím place. Popisuje herečce situaci, přibližuje jí emoce a určuje, jestli by bylo lepší na důrazu přidat, nebo ubrat.
Zajímavé je, že jeho pokyny ne vždy vedou ke snaze napodobit originál. "Angličtina a čeština jsou odlišné jazyky, takže kdybychom pouze imitovali, co slyšíme, nemuselo by to vypadat přirozeně," vysvětluje. "Zásadní je vystihnout charakter postavy, neponičit ji. Úpravy tedy musí vést k logickému a přirozenému převodu z jednoho jazyka do druhého, aby nic nechybělo ani nepřekáželo."
Problémy však přináší spíše jiná specifika jazyka než emoce dialogu nebo tón hlasu. Bonham Carterová mluví v britském dramatu výrazným anglickým akcentem, jenž v češtině nemá ekvivalent. Není vyhnutí, než že zde dabing ochuzuje zážitek. "Vzniká z velké části neřešitelná situace a platí to nejvíc právě u angličtiny, která má tolik variant od britské aristokratické mluvy po americký černošský slang. Plus všechny multikultury, jež si ji osvojily," vysvětluje Žďánský.
Dalším problémem mohou být herci jiných ras než běloši. "Bylo by nutné najít třeba dost černochů, kteří mluví plynule česky. To však není realistické a tento prvek se tedy musí často úplně přehlížet," přiznává Žďánský. Přízvuky i rasy tedy dabing většinou nezohledňuje, u animovaných snímků, kde jsou postavy stylizované, k tomu dokonce často vybízí pokyn ze zahraničí.
Další aspekt dabingu jsou známé hlasy, jež divák okamžitě identifikuje. Například Bebarovou najednou začne doprovázet Viktor Preiss. "Notoricky známý hlas může samozřejmě uškodit, ale jen tehdy, když k roli nesedí. Ve chvíli, kdy pasuje, může naopak prospět. A vzhledem k tomu, že známé hlasy jsou známé většinou proto, že patří profesionálům, je dobré s nimi pracovat," říká Žďánský.
Na typové obsazení ale nevěří. Nemá dabéry, jež by využíval výhradně pro padouchy, nebo naopak hrdiny. O každé postavě se rozhoduje podle jejích vlastních specifik.
Překonat originál je výjimka
Televizní dabing pak vzniká rychleji než ten filmový. "Některé chyby se dají na malé obrazovce snáz překousnout, zato v kině je každý asynchron mnohem patrnější." Zatímco výroba dabingu televizního filmu trvá několik dní, u kinofilmu jde o týdny.
Žďánský potvrzuje, že pracovní podmínky na výrobu dabingu se zhoršují a zahraniční snímky mnohdy neposkytují dost času ani dostatečnou obrazovou kopii, aby bylo možné odvést tu nejlepší práci. "Hollywoodská studia se o kvalitu dabingu zase tolik nestarají, jsme pro ně příliš malý trh. Na vlastní zvukovou stopu vynaloží maximální prostředky, ale uspokojit stejně i zahraniční publikum není priorita. Mnohdy pak nezbývá než se snažit co nejméně výsledek zkazit." Pověst branži navíc kazí různé rychlodabingové firmy.
Čeho se zahraniční producenti nevzdávají, je supervize - dohlížejí především na výběr hlasů. Právo veta pak využívají často a mnohdy nezbývá než vystřídat několik dabérů, než dorazí souhlas.
Zcela nezbytný je dabing u dětských filmů, protože děti nemohou číst titulky. Naopak ze slovenštiny by Žďánský raději nedaboval. Nakonec jde totiž o největší výzvu. Divák dává větší pozor a všímá si pečlivěji odchylek. Podoba obou jazyků pak může být příliš zavazující a poskytuje menší prostor pro úpravu dialogů.
I přes své zaměstnání Žďánský přiznává, že upřednostňuje originál. "Když jdu na velký film, od nějž očekávám skvělé herecké výkony, vyberu si původní znění. Chci slyšet vše tak, jak má být; od hlasového projevu po zvukový mix. V jiných případech mi ale dabing nevadí. Když běží starý De Funès, není si důvod stěžovat." Když však dabing překoná originál, jde jen o jednu z mála výjimek.
