Když režisér a scenárista Guy Ritchie v roce 1998 natočil svůj debut Sbal prachy a vypadni, byla to pro mnohé stylotvorná záležitost v žánru krimi. Zašmodrchané příběhy plné outsiderů a lehce i více přihlouplých gangsterů, kterým do života stejnou měrou zasahuje náhoda jako vlastní neschopnost, se staly trendem.
Přitom to nebyla žádná novinka vzniklá ve vzduchoprázdnu. Inspirovala se třeba snímkem Pulp Fiction, pro leckoho Ritchie vyprávěl jen humpolácký londýnský odvar toho, jak své příběhy uměl konstruovat a co do nich schoval Quentin Tarantino.
Několik dekád nato se teď o podobně humpolácký odvar pokouší debutující český režisér a scenárista Adam Hobzik. Ten ostatně inspiraci přiznává už v názvu, navíc Ritchie jednu ze svých posledních londýnských krimi věnoval pěstitelům a prodejcům marihuany, stejně jako nyní autoři Ubal a zmiz.
Jenže Praha není Londýn, a tak ti místní pěstitelé jsou spíš kluci k politování, kterým život lehce protekl mezi prsty. Navzdory tomu, že je jim kolem třiceti, od prahu dospělosti žijí setrvačností dál.
Mireček v podání Matouše Rumla a Vilém, kterého ztvárnil Janek Gregor, pěstují prvotřídní konopí v bytě s obří terasou s výhledem na Nuselský most. Toho prvního prudí matka, domnívající se, že syn stále studuje, ten druhý si myslí, že je kšeftař, ale člověk by mu dal pětikorunu. A jejich třetí kamarád Dužan také nevypadá jako grázl, když se skripty vysedává v zázemí večerky svých vietnamských rodičů.
Podobně roztomilá je představa pražského Žižkova jako drsného místa, kam se bojí jezdit taxikáři. V noci se mění v jakýsi Bronx, kterým se pohybuje dvojice vyhořelých brutálních policistů a taxikář s useknutým malíčkem, jenž zná podsvětí stejně dobře jako každý článek svých prstů na rukou.
Zápletka o jednom obřím kšeftu s trávou, který se hned několikrát zvrtne, není ani tak zběsilá, ani tak dotažená, ani tak drsná jako v energických filmech Guye Ritchieho. Přesto je nutné docenit snahu o styl. Česká komedie pro dospělé se obvykle vyznačuje konverzační nudou a takřka nulovou invencí. A ta zaměřená na mladší publikum se zase z velké části honí kolem pubertálních vtipů o sexu.
Ubal a zmiz však poměrně sebevědomě vytváří mýtus o Žižkově odtrženém od skutečnosti, kde v noci není nic než zvrhlé existence, plivající či močící bezdomovci a dvojice kriminalistů degradovaných na dopraváky, kteří si vybíjejí frustraci na všem, co se pohne.
Autor filmu Hobzik tuší, že v českých podmínkách se hodí vyprávět trochu ušmudlaný příběh, že je třeba postavy na hraně karikatury vymyslet jinak než v Londýně. A tak je Matouš Ruml v jádru podobný ňouma jako Lexa ze sitkomu Comeback, jen už není chodícím tlampačem přisprostlých vtípků, ale v jádru romantik, správňák a snílek.
Drobný, nenápadný prodej konopných produktů je pro něj cestou k nezávislosti, k postupnému odtržení se od matky posedlé kontrolou, od hlídání jejího papouška, od buzerace šéfovou v pobočce řetězce s pizzou. A hlavně cestou na pláž vlastním obytným karavanem, kde všechny starosti zmizí.
Kamarád Vilém sní o tomtéž. Jen by tu cestu rád urychlil. Jediným obřím kšeftem. Bohužel v tom, který se nabízí, má prsty chlapík jménem Bulhar, jenž se vyznačuje mimo jiné zálibou obstarávat manikúru neposlušným parťákům pomocí obřího sekáčku na maso.
Lokální přeborník na mafiány z postjugoslávského prostoru Predrag Bjelac jej ztvárnil tak jako všechny své zločinecké figurky, s nadhledem, kusem křupanství i schopností ukázat, že je ten nejostřejší kohout v ringu, kde se právě konají nelegální kohoutí zápasy.
Všechny takové drobnosti nakonec ze snímku Ubal a zmiz dělají příjemné překvapení. Autorům se daří dát většině figurek nějakou důstojnost. Byť působí směšně, nejsou jen karikaturami, které by posilovaly stereotypy. Třeba o neschopných policajtech, co v české komedii až příliš často neumí počítat do pěti.
Leoš Noha a Martin Hofmann sice působí, jako by vylezli z nejbližšího kanálu, a jako magorům jim občas přeskočí, ale rozhodně ve svém počínání nejsou jen k smíchu či politování.
Ubal a zmiz je pokus o filmový produkt a letní hit balancující na hraně kompromisů mezi tvůrci a producenty i na hraně toho, jak jsou autoři schopní vystavět zápletku plnou zákrut na hraně absurdity.
Pár efektních prostřihů na volkswagen poskakující noční Prahou nezakryje, že tvůrci nenasazují zdaleka tak frenetické tempo, jak bývá zvykem u Guye Ritchieho a jeho následovníků. A také se nedaří dotáhnout některé postavy do konce a opatřit jisté linie buď extrémní absurditou, nebo naopak uvěřitelností.
Nepravděpodobnost může být někdy osvobozující, jenže jindy nevede k záplavě přebujelého děje, pouze k pokrčení ramen. Tak je to bohužel se závěrečnou pointou, která příliš nedává smysl, a není jasné, proč většina postav kromě hlavní trojice koná, jak koná.
Tak jako starému volkswagenu či jeho majiteli s věčným klukovským výrazem ve tváři se však chce tvůrcům fandit. Umí nenuceně trefit pointu dialogu, načasovat vtip či proměnit Žižkov a Holešovice v atmosférické místo, kterým se prohání červená corvetta s 500 koňmi pod kapotou v honičce s policií, aniž by to působilo trapně.
Není to málo. Navzdory mouchám, které by nepochytala mucholapka standardních proporcí, si autoři dovedou hrát. S divákem, stereotypy, a hlavně s představou o české mainstreamové komedii jako etalonu malosti a nulových ambic.
Srovnání se zahraničními vzory, k nimž se touží přiblížit, snímku ubližuje. Oproti českému střednímu proudu jde však o sympatický úkrok stranou. Asi ho ocení hlavně mládež, ale je vkusnější než většina komedií o vztazích designovaných pro jejich rodiče.
Ubal a zmiz
Scénář a režie: Adam Hobzik
CinemArt, premiéra 8. července.
