Krimi po česku: Ve Stockholmském syndromu policie nepátrá, děj je plný děr

Martin Finger jako otec zmizelé Kláry a její matka hraná Zuzanou Mauréry.
David Švehlík jako bývalý zkušený kriminalista Viktor Mojžíš.
Martin Finger coby otec zmizelé Kláry Osecké.
Zuzana Mauréry hraje matku Kláry Osecké.
Vojtěch Vondráček (uprostřed) se v roli Lukáše Kulhánka pohybuje za hranicí zákona a účastní se obchodu s bílým masem.
Foto: Martin Popelář
Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
13. 1. 2020 18:18
Scenárista a režisér Dan Svátek se po dramatu z léčebny nazvaném Úsměvy smutných mužů vrací do televize. Ve dvoudílném krimi thrilleru Stockholmský syndrom, jehož první část v neděli odvysílala Česká televize, hlavní roli opět hraje David Švehlík.

Košatější tvar plný postav i děje, který po napínavé kriminálce či intenzivním rodinném dramatu jen pošilhává, se ale Svátkovi nedaří ukočírovat s podobnou přesvědčivostí jako předchozí, takřka bezdějový film, postavený na intenzitě prožitků postav.

Jeden telefonát, jeden zkrat, jeden výstřel z policejní pistole. A celý život se obrátí naruby. Kriminalista Viktor Mojžíš hraný Davidem Švehlíkem na hřišti chvíli nedává pozor na dceru a náhle na zemi leží mrtvý pes, který ji napadl, a na Viktorovi jeho majitel, jenž se nehodlá smířit se smrtí drahého domácího mazlíčka.

O pět let později Viktor opouští celu, kde si odpykal trest mimo jiné za nedovolené použití služební zbraně a těžké ublížení na zdraví, a venku na něj čeká úplně jiný svět.

Dvoudílný detektivní thriller Stockholmský syndrom poměrně rychle nabírá na vypravěčských obrátkách. Ten výstřel na psa a následně v sebeobraně i na jeho majitele změnil životy dvou rodin. Ale aby neštěstí nebylo málo, zmrzačený Jindřich Osecký v podání Martina Fingera se kromě trvalé invalidity musí užírat také zmizením dcery, která měla psa venčit místo něj, ale raději vyrazila do víru nočního života v Ostravě, kde se drama odehrává.

Scenárista Miroslav Sovják se pokusil napsat zamotaný thriller, kde několik náhod zasáhne do života mnoha postav a kde se hrdinové musí současně potýkat s osobními i kriminálními problémy. Bohužel zůstalo jen u pokusu, neboť Stockholmský syndrom nefunguje ani jako drama, ani jako thriller či detektivka.

Režisér Dan Svátek se osvědčil dramatem z protialkoholní léčebny Úsměvy smutných mužů coby tvůrce schopný vytvářet přesvědčivé drobné situace a těžit ze sehraného ansámblu herců. Jenže tentokrát točí dějově nabitější, přitom odbytě napsanou látku - a to už je horší podnik na záchranu. Na pomoc si sice z předchozího filmu přivedl Davida Švehlíka, ale ani jeho zasmušilé charisma nedorovná zbylé potíže.

"Nechápu, jak může být s ním," komentuje bývalý kriminalista Viktor novou známost svojí ženy, která nyní žije se strážníkem městské policie. "To je jako sestup do divize."

David Švehlík jako bývalý zkušený kriminalista Viktor Mojžíš.
David Švehlík jako bývalý zkušený kriminalista Viktor Mojžíš. | Foto: Michaela Buchtová

Jeden z povedených lakonických vtípků však nechtěně pojmenovává problémy samotného filmu, který bohužel v žánru kriminálek hraje okresní přebor. A ne proto, že se odehrává na malém městě.

Ústřední případ obchodu s bílým masem, který se týká obou mužů z úvodního incidentu i dalších postav, se tvůrci sice snaží obalit osobní rovinou, jenže těžko budovat tragédii tam, kde nejsou prokreslené postavy.

V minulosti hrdinů je více bílých míst než na pomyslné mapě místních kriminalistů, kteří řeší, kterak se jedna mladá dívka, ztvárněná Elizavetou Maximovou, dostala z Ostravy až do nizozemského nevěstince.

Stockholmský syndrom navíc po relativně rychlém startu pozvolna dobrzďuje a obzvláště ve druhé části, kterou Česká televize teprve odvysílá tuto neděli, se nejintenzivněji věnuje sledování hrdinů, kterak popojíždějí různými typy vozů nejmenované české značky. A také nechtěně komickým akcím lokálních mafiánů.

První díl Stockholmskému syndromu uvedla Česká televize uplynulou neděli. | Video: Česká televize

Některé peripetie jsou skoro na hraně parodie. Třeba způsob, jakým se dvojice "cigoš a Albánec", jak kumpánům z tamního gangu říkají protagonisté, v průběhu snímku pokouší opakovaně umlčet oběť vyšetřovaného případu, aby nemohla mluvit.

Byť policie z nepochopitelného důvodů dospěla k závěru, že nemohoucí, pološílená dívka a klíčový svědek může být doma s rodiči bez policejního dozoru, mafiáni neuspějí, i když na spočítání jejich vražedných pokusů sotva stačí prsty obou rukou. A s podobnou pravidelností pak gangsterským packalům chodí vyčinit místní kápo, že jestli se to příště nepovede, něco ošklivého jim udělá.

Zuzana Mauréry hraje matku Kláry Osecké.
Zuzana Mauréry hraje matku Kláry Osecké. | Foto: Michaela Buchtová

Pokud z popisu vysvítá, že jde o nadsazené dílo v duchu snímků bratří Coenů, tak nikoli. Tady je vše myšleno vážně.

Přitom romský herec Julius Oračko, kterého objevil režisér Petr Václav, je takřka nejuvěřitelnější postavou, ačkoli jeho jediný úkol je sedět na sedadle spolujezdce a "somrovat" cigarety od albánského kolegy. Nevyužitý je však i herecký potenciál zkušených herců v mnohem větších partech. Třeba Martin Finger coby invalida a hlava rodiny postižené hned dvojnásobnou tragédií prakticky nemá co hrát.

Samotný stockholmský syndrom, který dal dílu název, je využit jen na efekt. Jedinou scénou se naznačí vztah mezi obětí a gaunerem, kterého si dívka oblíbila. A pak už je dotyčná pouze zachycena jako lidská troska, která se motá bytem rodičů ve spodním prádle. Místo dramatu vzniká pocit, že jsme svědky brakového zneužívání chytlavých motivů.

Už se stává skoro tuzemským televizním standardem, že v krimi a detektivkách se nevyšetřuje. Málokdy dovedou tvůrci z deficitu klasických kriminalistických procedur učinit klad, jako když třeba v nedávné minisérii Vodník zacházejí do osobnějších rovin.

Ve Stockholmském syndromu pro laxnost policistů neexistuje důvod. Skoro se zdá, že jinak by autoři nevěděli, jak děj natáhnout na takřka tříhodinovou stopáž.

Ze snímku se tak stala jen přehlídka nerozpracovaných motivů, které by mohly potenciálně vést k mnohovrstevnatému dílu. Místo silných scén se ale neustále vynořují otázky, proč ten a ten detail nedává smysl.

Proč nemůže Viktor splácet bolestné, ale může si dovolit dceři, jejíž náklonnost si chce získat, koupit nový telefon i in-line brusle? Proč zrovna tento fakt je důvodem, že si tu náklonnost získá? Proč má nový přítel Viktorovy ženy jinou rodinu, když z toho nic neplyne?

Elizaveta Maximová jako Klára Osecká utekla z nedobrovolného držení v nevěstinci v Amsterodamu.
Elizaveta Maximová jako Klára Osecká utekla z nedobrovolného držení v nevěstinci v Amsterodamu. | Foto: Martin Popelář

Lze si nicméně klást i otázky techničtější povahy: třeba proč tvůrci matou diváky, když prostřihávají mezi následující scény událost ze zcela jiné doby a místa, nemá-li to vypravěčské opodstatnění.

Stockholmský syndrom v závěru konečně zúročí místo děje, když tu hlavní roli hraje krumpáč. Nikoli však jako výbava havířů, nenoří se do šachet místních dolů, ale do lidských těl. Je smutné, že tato poněkud béčková akce patří k nejzapamatovatelnějším okamžikům celého projektu.

Aktualizace (15. 1.): V původní verzi článku jsme mylně uvedli, že se seriál místo Ostravy odehrává v Havířově. Za chybu se omlouváme.

 

Právě se děje

před 5 hodinami

Turecko ohrožuje evropské hranice, zvažte jeho členství v celní unii, žádá EU řecký premiér

Řecký premiér Kyriakos Mitsotakis vyzval členské země Evropské unie, aby zvážily pokračování celní unie s Tureckem. Uvádí to agentura Reuters. Mitsotakis pronesl výzvu po pátečním setkání v Nikósii s kyperským prezidentem Nicosem Anastasiadesem a s egyptským prezdidentem Abdalem Fatahem Sisím. Zástupci tří zemí se shodli na tvrdé kritice počínání Turecka ve Středomoří.

"Není možné, aby tato země (…) měla výjimku z cel, těžila z přístupu na společný trh a současně ohrožovala východní hranici Evropské unie," uvedl na adresu Turecka Mitsotakis. Celní unie s Tureckem vstoupila v platnost 31. prosince 1995 a díky ní není zahraniční obchod mezi Tureckem a zeměmi EU zatížen cly. Podle Eurostatu bylo v roce 2019 Turecko pátým největším obchodním partnerem EU. Vývoz do Turecka činil 68,2 miliard eur (zhruba 1,76 bilionu korun) a dovoz z Turecka 69,8 miliard eur (zhruba 1,8 bilionu korun). V případě ČR činil export do Turecka 44,2 miliardy korun a import 38,4 miliardy korun.

Zdroj: ČTK
Další zprávy