Krakov/Praha - Přestože Hollywood zbožňuje filmy s válečně-historickou tematikou, nestává se často, že by všech pět cizojazyčných filmů nominovaných na Oscara tak pečlivě vycházelo z dějinných událostí, jako je tomu letos.
Katyň, polský film režiséra Andrzeje Wajdy pojednávající o masakru tisíců polských důstojníků sovětskými jednotkami za druhé světové války, bude o sošku soupeřit například s rakouským filmem Ďáblova dílna o skupině vězňů, která v koncentračním táboře Sachsenhausen nedaleko Berlína, musí padělat peníze pro Hitlera.
Jedním z padělatelů byl také Adolf Burger. Rukama mu prošlo 131 milionu liber. Podívejte se na videorozhovor, který poskytl Aktuálně.cz
Dalšími z nominovaných je kazašský velkofilm Mongol o mládí největšího dobyvatele v dějinách naší planety, Čingischánovi, a také ruské drama režiséra Nikity Michalkova o čečensko-ruských vztazích s názvem "12".
Pátým a posledním snímkem nominovaným v jubilejních 80. výročních cenách americké filmové akademie je izraelské drama Josepha Cedara s názvem Beaufort.
Vypráví příběh 22letého velitele a jeho jednotky, která jako poslední drží nechvalně známou pevnost měsíc před stažením izraelských jednotek z Libanonu.
Katyň "amerického" Wajdy
Nejúspěšnější polský film loňského roku, který v kině vidělo už přes 3 miliony diváků, však polská kritika nešetřila. Jedenaosmdesátiletý Wajda, jehož otec v Katyni zahynul, tvrdí, že film se snaží ukázat na jednotlivých příkladech život rodin těch, kteří byli posláni na smrt.
"Pravými hrdiny mého filmu nejsou zavraždění vojáci, ale jejich ženy, které každý den čekají na jejich návrat. Každý den, každou hodinu žijí v nelidsky kruté nejistotě," říká o filmu Wajda, který už Oscara získal za celoživotní dílo v roce 1999.
Katyň je jednou z nejhorších událostí polských novodobých dějin. Na počátku roku 1940 bylo Sověty zastřeleno více než 15 000 vojenských důstojníků a intelektuálů. Těla dalších 7000 vojáků zajatých Sověty po invazi v roce 1939 se nikdy nenašla.
Podle polských médií je nominace Katyně na Oscara příjemným překvapením. "Polská kritika v ten film nevěřila. Nejprve se myslelo, že nezaujme Poláky, a poté, že nezaujme svět," píše polský deník Gazeta Wyborcza.
Wajda podle Gazety ukázal, že je ze všech polských režisérů nejvíce "americký". I přesto, že film vychází z historických faktů a je přísně didaktický, tak dokáže strhnout a zaujmout nevtíravým způsobem.
Zatím posledním polským filmem nominovaným na Oscara byl Wajdův Muž ze železa v roce 1982. Film byl však z nominace stažen polskou vládou. Souviselo to s napjatou politickou situací v zemi v té době.
"Pro-putinovský" trhák
Nejkontroverznějším filmem z nominované pětice je ruský film Nikity Michalkova "12". Příběh pojednává o skupině dvanácti porotců, kteří mají rozhodnout o vině či nevině mladého čečenského chlapce, který měl zabít svého nevlastního otce - ruského důstojníka.
Kvůli projekci tohoto filmu si ruský prezident Vladimír Putin pozval do své rezidence v Novo-Ogarevu Kremlem dosazeného čečenského prezidenta Ramzana Kadyrova. Po projekci pak oba prohlásili, že "film žene do očí slzy".
Po tomto "schválení" oběma prezidenty se "12" promítal také v Čečensku. Tam však přinesl rozporuplné reakce. Dotýká se totiž toho pro Čečence nejcitlivějšího problému - chování ruských soudů vůči Čečencům samotným.
"Nelíbil se mi ten film. Je vysoce nepravděpodobné, že by porota probírala takto podrobně osud každého Čečence," říká obyvatel Grozného Arbi pro server Prague Watchdog. "Jak si muže Čečenská žena hned poté, co pohřbila svého manžela vzít za muže ruského vojáka? Copak Michalkovovi nevysvětlili, že to není možné?" podotýká další z diváků.
Podle kritiků porotci ve filmu častují Čečence výrazy jako "krysy," nebo "zvířata", tvůrci se také dopustili mnoha faktografických omylů. Ale i samotní Čečenci připouštějí, že porota, která ve filmu rozhodne o osudu chlapce, je skutečně taková, jaká je dnešní ruská společnost.
"Bylo by pěkné, kdyby osud všech Čečenců neprávem obviněných Rusy skončil stejně, jako osud chlapce ve filmu," myslí si Natalija Estemirová z ruské lidsko-právní organizace Memorial, ale dodává, že realita je úplně jiná.
Padělatel s Československou účastí
Další z nominovaných filmů Ďáblova dílna, byl natočen podle stejnojmenné knihy vzpomínek Čechoslováka Adolfa Burgera. Král padělatelů předválečného Berlína si sám tiskne peníze, které utrácí za prostitutky a hazard. Pak je ovšem zatčen a poslán do koncentračního tábora Mauthausen.
Roku 1944 je odtud přesunut do Sachsenhausenu, kde je pověřen tajným úkolem stejně jako Burger - padělat obrovské částky peněz. Padělanou cizí měnou chtěli nacisté ochromit ekonomiky svých nepřátel.
"Do padělatelské dílny jsem se dostal v dubnu 1944. Když mě tam přivezli, viděl jsem dva zadrátované bloky, okna byla bílá a tři metry velká vrata, která spojovala dva bloky. Do tohoto tajného bloku nikdo nesměl," vypráví čtenářům Aktuálně.cz padělatel Adolf Burger. Více jeho odpovědí si přečtěte ZDE
Snímek si našel cestu na filmový festival Berlinale, kde ho uvedli v soutěžní sekci. Při premiéře publikum nadšeně tleskalo vestoje. Také rakouská kritika je k filmu příznivější než třeba ta polská ke Katyni.
Čingischán dostal Kazachstán
V kazašských a mongolských stepích filmoval režisér Sergej Bodrov svůj velkofilm o mladém Čingischánovi - zakladateli mongolské říše a tehdejšímu pánovi světa.
První film dvoudílné ságy zachycuje složitý vývoj mladého válečníka Temüdžina od devátého roku života, kdy jeho otce zabili Tataři a jeho samotného poté vlastní kmen vyhnal. Film končí bitvou proti bývalému příteli, která navždy upevnila jeho postavení v čele Mongolů.
S rozpočtem 15 milionu eur se Bodrovovi, který už také má nominaci na Oscara za film Kavkazský zajatec, podařilo udělat velkofilm s jedinou obří bojovou scénou. Ta však byla na internetu zveřejněna ještě dříve než celý film šel do kin.
"Mongol je všechno to, co si Alexandr Olivera Stonea přál být," hodnotí film například kritik Emanuel Levy. "Film přesouvá diváky zpět do vzdálené a exotické historické doby, do rozlehlého světa kočovných kmenů a všudypřítomného nebezpečí."
Hlavní roli si ve filmu zahrál japonský herec Asano Tadanobu, známý u nás ze samurajského filmu Zatoichi.
Ústup z pevnosti Beaufort
Když byl v roce 2000 zvolen Ehud Barak izraelským premiérem, rozhodl se vykonat to, co slíbil a dal příkaz ke stažení vojsk z jižního Libanonu, který izraelská armáda kontrolovala 18 let. Jedním z posledních míst, odkud se Izraelci stáhli byla pevnost Beaufort, postavená už ve 12.století křižáckými vojsky.
Právě v tuto dobu a na tomto místě se odehrává poslední z pětice nominovaných filmů, který natočil režisér Joseph Cedar - sám válečný veterán z první libanonsko-izraelské války z roku 1982.
Liraz Liberti je dvaadvacetiletý velitel základny, který se spolu se svou jednotkou stahuje zpět domů. Ve filmu nejsou nepřátelé, pouze překážky, které brání vystrašeným mladým vojákům splnit rozkaz. Musí totiž výbušninami zničit to, co doposud bránili svými životy.
