Rogue One: Star Wars Story, který jde od čtvrtka 15. prosince do českých kin, se odehrává mezi Pomstou Sithů a Novou nadějí, a přestože v řadě prvků dokonce předčí Abramsův loňský díl, rozhodně se nejedná o takovou popkulturní událost, jakou byla jeho Síla se probouzí.
Režisér Gareth Edwards (Godzilla) se na ploše 133 minut vypořádává s příběhem o skupině rebelů, kteří se snaží ukrást plány k Hvězdě smrti, velmi sebejistě, přesto se mu především v první polovině pořádně nedaří nastartovat tempo filmu.
Představovačky postav a jejich rodinné či osobní motivace zaberou dobrou hodinu a jsou povětšinou neoriginální směsicí klišé a banálnosti. Scenáristé Tony Gilroy a Chris Weitz je až zbytečně tlačí do popředí na úkor „galaktického politikaření“ a maskují tak absenci nosnější myšlenky filmu, jehož zápletka má spíše seriálově-epizodický charakter.
Rogue One se probírá k životu především v akčních scénách, které svou dynamikou, nápaditostí, vizuálním zpracováním i choreografií často předčí i loňskou Sílu se probouzí. Edwards stejně jako Abrams film zbytečně nehyzdí počítačovými triky a sází na reálnost.
Ústřední hrdinka v podání Felicity Jonesové pokračuje v tradici silných ženských postav Star Wars, ale k charismatu Carrie Fisherové nebo divokosti Daisy Ridleyové má daleko.
Rogue One: Star Wars Story je celkově povedenou odbočkou i zajímavým rozšířením universa Star Wars a hlavně poctivým důkazem, že „ždímaní“ slavné značky si zatím drží určitou úroveň.
Recenzi filmu najdete na Aktuálně.cz zítra před polednem.
