Praha - Tvůrci filmu Normal doufali, že prolomí návyky zdejšího publika a podaří se jim prorazit i s radikálně odlišným stylem, než nabízejí ostatní české snímky. Přes výraznou reklamní kampaň však na konec na expresivně pojatý retrofilm o sériovém vrahovi přišlo o premiérovém víkendu jen 14 400 diváků.
Normal se tak při premiéře umístil až na třetím místě v žebříčku návštěvnosti, přičemž jej ostudně předběhla i velmi lidová komedie Líbáš jako Bůh, která je přitom v kinech už sedm týdnů. Na ni přišlo o víkendu přes 30 400 diváků a z hlediska prodaných lístků jde o jednoznačně nejúspěšnější film nejen uplynulého víkendu, ale i mnoha měsíců nazpátek. Dosud na něj přišlo 610 tisíc diváků a divaček a utržil 72 milionů korun.
Je ovšem třeba připomenout, že takovouto sumu utrží ročně jen pár filmů, jež jdou spočítat na prstech jedné ruky. Obvykle totiž ani například 40 nebo 50 milionové tržby nestačí na pokrytí nákladů (neboť kinaři si berou 50 %). Argumentovat proto tím, že je třeba vyrábět více podobných filmů jako Líbáš jako Bůh, je i z ekonomického hlediska liché.
Český film má šanci se zaplatit víceméně pouze při prodeji do zahraničí, o což se jistě budou pokoušet právě producenti Normalu, zatímco producenti Líbáš jako Bůh vědí, že podobná snaha je marná a zároveň kapacita českého trhu je omezená a podobných filmů nemůže vzniknout každý rok několik, ale pouze jeden či dva.
Paradoxním vítězem aktuálního žebříčku se nakonec stala rodinná animovaná podívaná Monstra vs. Vetřelci, kterou sice vidělo „jenom" necelých 25 tisíc diváků, ovšem kvůli převratnému trojrozměrnému způsobu promítání, který vyžaduje speciální brýle, má snímek podstatně dražší vstupné a utržil při premiéře 3 miliony 830 tisíc korun. (Líbáš jako Bůh „pouze" 3, 555 milionu a Normal 1,86 milionu).
V případě českých filmů je celkově obtížné rozhodnout, jaké typy děl má smysl natáčet. Z jistého hlediska je například pohádka Peklo s princeznou úspěšná (vidělo jí 165 tisíc diváků a utržila za 9 týdnů 16, 7 milionu korun), ovšem při vysokých nákladech v řádech desítek milionů korun jde vlastně o počin, který si Česká televize odečte jako jednu z mnoha ztrátových investic.
Má potom v takové všeobecné mizérii smysl točit takzvaně komerční filmy, které přitom nejsou žádný velký byznys? (Pomíjíme samozřejmě kinaře a distributory a mluvíme pouze o investorech.)
Oč je jejich existence smysluplnější než filmů, jejichž výsledky je potřeba ve statistických tabulkách hledat lupou? Jen za posledních pár týdnů takové máme dva: Loutkový snímek Na půdě vidělo za čtyři týdny 8281 platících diváků a sociální drama s romskou problematikou El paso po dvou týdnech navštívilo 4520 diváků.
Na obhajobu těchto titulů jejich zastánci řeknou, že Na půdě udržuje při životě skomírající slávu k řemeslu českých animátorů a že El paso vypráví o menšinách. Tváří v tvář nesmyslnosti koloběhu peněz a jejich ztrátám v černých dírách trhu u takzvaných hitů z českých luhů a hájů je obhajitelné dělat filmy, které nevydělají vůbec nic a přijde na ně minimum lidí.
