El Paso míří po cestě dobrých úmyslů do filmového pekla

Kamil Fila Kamil Fila
20. 3. 2009 15:40
Snímek Zdeňka Tyce otevírá téma soužití gádžů s Romy
Foto: THA

Recenze - Film El Paso nutí diváky, aby v sobě probudili všechnu svoji toleranci. Režisér Zdeněk Tyc už předem ohlásil, že stojí na straně outsiderů, a nechce tudíž publiku ulehčovat rozhodování, na čí stranu investuje sympatie.

Do podoby hraného filmu převedl skutečný příběh romské ženy, která ovdoví a úředníci jí kvůli neplacení nájemného vystěhují i s kupou dětí z původního bytu v centru města do nehostinné ubytovny na periferii.

Rozdílů oproti původnímu případu je ale několik: žena neměla sedm dětí, ale dokonce devět, nebydlela v Praze na nábřeží, ale v menším městě a do filmu je přidána úplně nová linie, v níž matka zakáže dětem jezdit automobilem, protože právě auto zabilo jejího muže.

Rozklíčovat a fandit není těžké

Tyto změny však nejsou důležité, jen posilují celkový dojem nespravedlnosti, poníženosti i okleštěnosti svobodného pohybu ve světě. Hrdinka filmu až do smrti manžela nemá ponětí, že nájemné neplatil, a z akce úředníků bylo zřejmé, že o dluhu neinformovali záměrně, aby mohli provést exekuci a byt prodat movitějším zájemcům.

Stejný, ne-li horší princip systémové nespravedlnosti vyplyne ještě z toho, že proti ženě stojí také sociální pracovnice i stát, jenž jí chce odebrat děti, protože se o ně údajně nedovede postarat - a přitom jí ztížil veškeré podmínky, aby se jí to mohlo dařit. Děti jsou zastupovány právě státem a na jejich názor nikdo nebere ohled; vše má proběhnout podle odlidštěných paragrafů.

Foto: THA

Rozklíčovat věcné jádro sporu a vidět, že se děje zjevné bezpráví vůči někomu, kdo se neumí a ani nemůže bránit, není těžké - a museli byste být opravdu necitelní, abyste to někomu přáli jenom proto, že se liší barvou pleti. Potíž je v tom, jak z takové kauzy udělat příběh, který nebude zamlčovat problematičnost povahy hlavní hrdinky a zároveň do děje přirozeně naroubuje "stranu bílých".

Když nastoupí gádžové

Tyc ale nechtěl natočit dokument (jenž by byl k popisu stavu věcí vhodnější), nýbrž pomocí příběhu vyklenout naději pro postavy, jež mají zastupovat univerzální lidské bytosti, a naznačit nám: Každý se může dostat do problémů a každý by měl dostat novou šanci. Stačí první vstřícný krůček a počkat, až se ten druhý vydá naproti.

Obávám se ale, že romská problematika je natolik složitá, že ji nelze přeložit do jazyka filmového vyprávění, a nutně tu nastoupí redukce a idealizace.

Romský způsob života přitom Tyc zachycuje poměrně autenticky už proto, že dal prostor nehercům. Byť se můžeme dohadovat, nakolik romské děti či zpěvačka skupiny Gulo Čar Irena Horváthová v hlavní roli dovedou snést přítomnost kamery a zapomenout na ni a nakolik již hrají pro ni a na ni. A zda při větším počtu vět již není poznat spíš naučenost než výtrysk energie.

Foto: THA

Ta pravá hrůza však přichází až se vstupem gádžovských postav. Tyc prý nezamýšlel rozdělovat je na jednoznačně kladné a záporné, což z filmu ani nevyplývá. Jenomže ti, kteří nabízejí svou pomoc, zároveň postrádají dostatečné motivace a stávají se z nich loutky chovající se podle libovůle scénáře.

Představa ušlechtilých divochů

Těžko říct, zda za to může "seriálové hraní" či vůbec lesk "seriálových tváří" Lindy Rybové coby právničky a Davida Prachaře jako sociálního pracovníka, u nichž člověk navíc očekává, že mezi nimi proběhne romance. Ale postavy jsou tu zbaveny fyzické vášně, protože veškerou vášeň věnují práci.

Foto: Aktuálně.cz

Základní otázky nicméně jsou ještě jiné: proč to ta vyfintěná slečinka dělá a proč ten sociální pracovník, který tvrdí, že nemá dost času na všechny případy, tráví s rodinou Horváthových tolik času a nakonec jim ani není schopný pomoct s papírováním - což je to nejnutnější, co pro vybřednutí z maléru potřebují?

Můžeme si sice dovodit něco o tom, že se právnička cítí dosavadní prací nenaplněná a že chlapíci pracující v terénu lejstrům také nerozumějí; jenomže kde se nich bere ten idealismus a touha pokračovat, když vidí, že o jejich pomoc dotyční Romové nestojí a přímo sabotují veškeré snahy o zlepšení?

Paní Věra prostě je sebelítostivá, vztahovačná, nedospělá, pasivní - a jako takto charakterizovaná filmová postava si nezasluhuje soucit. Objektivně jí bylo ublíženo, osobně jí (už) není pomoci. 

Nemá však smysl sklouzávat k detailům a dohadování, jak věci probíhají v reálu a co film z toho (jen) přebírá. V jeho pozadí hlavně stojí nevyřčená, ale poměrně nebezpečná identifikace umělce s představou "ušlechtilých divochů".

Je to častý symptom filmařů, kteří se shlížejí v jinakosti - bláznech, mentálně postižených, lidech na okraji či sexuálních menšinách a dodávají jim svými filmy auru nevinnosti, čistoty a přírodnosti. Máloco je přitom víc osvěžujícího než vidět na plátně idiota nebo gaye bez růžových brýlí; a El Paso jistě není úplně jednorozměrná romantická selanka, byť některé přírodní záběry, kdy se leskne rosa na ovoci a stéblech, by tomu napovídaly.

Laciný střet kultur

Jenže film trpí úvodním rozhodnutím, že zobrazí obě strany, že ponese výchovný prapor a pochodeň pokroku a pomoci, která ovšem není vzájemná, ale čistě jednostranná. Romům film poskytuje satisfakci už jen tím, že je zobrazí na plátně, ale předpokládám, že hlavním publikem stejně budou lidé patřící k tolerantní části bílé většiny.

A těžko říct, jaký jiný pocit si mohou odnést než naprosto kýčovité dojetí nad tím, že "těm cikánům dovedeme pomoct" a jsme proto strašně hodní - a tím opět zůstáváme nadřazení a lepší než oni.

Foto: THA

Nejde o pochopení cizí kultury, ale o trapnou sebechválu těch, kteří se cítí být lepší než ostatní. Rozhodně bychom se neměli v těchto pocitech vyžívat a považovat filmy, které takové dojmy spouštějí, za umění, realistickou sondu či příspěvek do diskuse nad vážným tématem.

El paso se tak v závěru vlastně oklikou stává rasistickým dílem vzniklým z těch nejlepších úmyslů, ale ponechávajícím Romy v pozici nesvéprávných zvířátek, z nichž teprve osvícení "bílí misionáři" udělají aspoň trochu lidi.

Závěrečná, lacině symbolická scéna, kdy se dodávka bez motoru naložená kladnými a poškozenými hrdiny konečně přehoupne přes zrádnou rovinku, frčí dolů z kopce a všichni se šťastně smějí, patří k tomu nejkýčovitějšímu a nejhloupějšímu, co bylo dosud ve snímcích o "střetu kultur" k vidění. Je mi líto.

El Paso
El Paso
Žánr: Drama
Režie: Zdeněk Tyc
Obsazení: Irena Horváthová, Linda Rybová, David Prachař, Igor Chmela, Vladimír Javorský, Jana Janěková ml., Petr Lněnička, David Matásek, Igor Bareš ad.
Délka: 98 minut
Premiéra ČR: 19.03.2009
 

Právě se děje

před 9 minutami

Basketbalisté v generálce před kvalifikací na OH porazili Tunisko

Čeští basketbalisté završili generálku před olympijskou kvalifikací vítězně, když porazili v posledním utkání na turnaji v Hamburku Tunisko 85:55, a obsadili konečné třetí místo. Nejlepším střelcem zápasu byl Martin Peterka s 18 body, dalších 14 přidal Patrik Auda. Svěřence Ronena Ginzburga čeká v příštích dnech závěrečné soustředění v Praze a do dějiště kvalifikace v kanadské Victorii odcestují 25. června. První duel s Tureckem tam absolvují 1. července.

Češi, kteří se na turnaji představili bez hlavních hvězd Tomáše Satoranského, Jana Veselého, Jaromíra Bohačíka nebo Vojtěcha Hrubana, se snažili proti Tunisku napravit porážky s Německem (62:95) a Itálií (71:83). V úvodní čtvrtině se dostali díky 11 bodům Martina Peterky do šestibodového náskoku, soupeř ale ještě v závěru hracího období srovnal na 20:20.

Vyrovnaný boj pokračoval i ve druhé části, kdy Češi měli sice dál vysokou úspěšnost střel za tři body, soupeř ale s nimi stále držel krok. Klíčovou sekvenci proto Ginzburgův výběr zaznamenal hned po přestávce, kdy se po 13 bodech v řadě dostal do vedení 57:38. K Peterkovi se střelecky přidal Auda nebo Ondřej Sehnal.

V tuniském týmu byl následně vyloučen po pěti faulech osmibodový Salah Medžri, nicméně hvězda afrického celku se s verdiktem rozhodčích nehodlala smířit a v dalším průběhu zápasu se neustále vracela z kabiny na palubovku. Medžrimu musel nakonec domluvit i trenér Dirk Bauermann. Třetí čtvrtinu Češi vyhráli 27:6 a náskok do závěrečného klaksonu navýšili na rozdíl 30 bodů. Na turnaji skončili s jednou výhrou třetí, Tunisané pořadí uzavřeli. O vítězství se od 20:30 utkají domácí Němci s Itálií.

Přípravný turnaj basketbalistů v Hamburku:

ČR - Tunisko 85:55 (20:20, 42:38, 69:44)

Nejvíce bodů: Peterka 18, Auda 14, Sehnal 12 - Mamáví, Mabruk a Hadidane po 9. Fauly: 24:25. Trestné hody: 18/13 - 18/8. Trojky: 12:3. Doskoky: 42:28.

20:30 Německo - Itálie.

Zdroj: ČTK
před 43 minutami

Bruce Springsteena na Broadwayi neuslyší lidé naočkovaní AstraZenecou

Slavný americký písničkář Bruce Springsteen bude od příští soboty 26. června opět vystupovat na newyorské Broadwayi se svou komorní show Springsteen on Broadway, kde hraje na kytaru i klavír, vypráví nebo čte úryvky z autobiografie. Jak ale informoval britský deník Guardian, do sálu smí jen lidé naočkovaní dvěma dávkami vakcíny Pfizer-BioNTech a Moderna nebo jednou dávkou Johnson & Johnson. Ti, kdo dostali vakcínu AstraZeneca, rozšířenou ve Velké Británii a Kanadě, pořadatelé dovnitř nevpustí. AstraZenecu pro použití v USA dosud neschválil tamní Úřad pro kontrolu potravin a léčiv.

Opatření kritizuje třeba kanadský deník Toronto Star. "Show must go on. Ale vás, co jste dostali AstraZenecu, nikdo nezval," napsal list, podle nějž tak Springsteenovu show nemohou vidět Kanaďané či Britové, kteří byli naočkovaní doma, ale pohybují se v USA.

Posluchači budou smět zaplnit všech 1710 míst v sále divadla St. James Theatre, respirátory uvnitř nejsou povinné.

Zdroj: Guardian
Další zprávy