Recenze - U některých filmů selhávají běžná kritéria, podle nichž se dá určit, zda je dílo dobré, či špatné.
Například Zohan: Krycí jméno kadeřník těží tak okázale ze špatného vkusu, jenž povyšuje na vytříbený styl, že sice můžeme být znechuceni, ale pak tím jenom dokazujeme svou prohru a slabost.
"Nedá se to vydržet, myslel jsem si, že se po zhlédnutí tohoto filmu už nikdy nebudu smát," prozradil na sebe jeden útlocitný americký recenzent. Mnoho lidí nedokáže přenést přes srdce a žaludek pasáže, v nichž hlavní hrdina souloží s důchodkyněmi; někdo zas, když hraje fotbálek s kočkou.
Konceptuální komedie
Zohan každopádně patří mezi komedie, které buranství, nechutnost a politickou nekorektnost neprovozují z pouhé pubertální zastydlosti a nezodpovědnosti (i když bez nich by to nešlo a nebylo ono), ale v nichž jsou určité rasistické, sexistické a obecně xenofobní stereotypy zveličeny, propojeny mezi sebou navzájem a přesazeny do úplně absurdního kontextu.
Zkrátka, jde o film, jehož neuvěřitelná stupidita a "ulítlost" mají velmi inteligentní základ. Což je pochopitelně teze, která se špatně obhajuje před někým, koho film nerozesmál, ale znechutil. Jenomže to se stále pohybujeme na rovině pouhých smyslů a vkusu.
Vkus je přitom velmi omezující kritérium pro posuzování humoru, a Zohan je navíc "konceptuální komedie" - snímek, jenž si vymýšlí kompletně nový svět s vlastními pravidly, jazykem (ženy = kundychy, limonáda = šumibublich nebo bublišumich?), účesy, gesty, zvyky, rozuzleními a pokřivenou logikou.
Adam Sandler ještě nikdy nebyl tak blízko Austinu Powersovi či Zoolanderovi. A nikdy předtím - bez legrace - nepodal tak procítěný výkon jako zde; ani v podivné civilní romanci Opilí láskou. Jeho zohanovská kreace znamená celistvou přeměnu toho typu, jakou si prošel třeba Daniel Day-Lewis v oscarovém Až na krev. Už jenom ten akcent. ("Jsem z Chaustrálie, chlochani, chápeš?")
Komentář k dávnému konfliktu
Sandlerovy snímky dosud - až na Malého Nickyho - byly jen dobře maskované romantické komedie o trochu natvrdlých přerostlých klucích, kteří občas někoho zmlátí, ale dělají to hlavně proto, že nemají holku.
Zohan působí natvrdle nikoli proto, že byl vychován americkou popkulturou a nemusel dospět, ale proto, že je z "primitivního Blízkého východu" - přesněji z Izraele, kde platí za protiteroristické eso. Mlátí lidi proto, že je to jeho práce, neléčí si tím své mindráky.
A právě tady klíčí zlom v Sandlerově kariéře. Doposud nikdy nebylo tak důležité, co hrdinovi zabraňuje založit normální milostný vztah. Zohan, ať už se nám to líbí, nebo ne, se dosti zásadním způsobem vyjadřuje ke stále probíhajícímu izraelsko-palestinskému konfliktu.
Ovšem takovým způsobem, že kdyby Sandler a jeho spoluscenáristé Robert Smigel a Judd Apatow nebyli Židé, asi by už na ně bylo podáno hodně žalob. Takto jde o střelbu do vlastních řad, respektive pobavené kroucení hlavou amerických Židů nad tím, proč jejich soukmenovci v Izraeli tak blbnou.
Sametově hebká budoucnost
Scénář byl prý dokonce z velké části napsán už před 11. zářím 2001 podle příběhu skutečného izraelského vojáka, který se stal v New Yorku kadeřníkem, ale odstup několika let mu umožnil nabalit na sebe další významy.
Zohan už je znechucen nekonečným zabíjením a koneckonců i znuděn vlastní dokonalostí. Už nechce lidem lámat vazy, ale "činit je sametově hebkými" - tj. stříhat a česat jejich vlasy. Nafinguje svou smrt a emigruje do Ameriky, "kde jsou si všichni rovni a kde neexistuje nenávist, protože tady je každému jedno, odkud jsi".
Zabiják tu shodí své židfro a hustý plnovous a pokouší se uchytit v módních salónech, ale protože se učil stříhat jen ze zastaralých katalogů z 80. let, zůstává všem pro smích. Nakonec skončí v zapadlém kadeřnictví vedeném ztepilou Palestinkou Daliou, kde získává zákaznice tím, že spojí do jednoho povolání kadeřníka a gigola. V New Yorku však sídlí ještě mnoho vysloužilých palestinských teroristů a věčný mír jen tak nenastane…
Karikatura východní mentality
Veškerá nijak nezastíraná primitivnost a ubohost, kterou v Zohanovi uvidíme, má svůj účel. Film líčí ideologicky dogmatické Izraelce a Palestince, kteří nejsou schopni se asimilovat, jako bandu trotlů, kteří mentálně uvízli hluboko v minulosti. Což - z hlediska módy jako druhého hlavního tématu snímku - znamená zaseknout se v té nejsměšnější a nejpřekonanější variantě disko módy 80. a 90. let.
Židé i Arabové jsou vylíčeni coby trapní machové, kteří si dokazují mužnost způsobem, jenž se dnes ostatní společnosti jeví jako "gay image", ale za nic na světě nechtějí udělat nic, co by v jejich očích mělo homosexuální nádech - například stříhat vlasy nebo si oholit vlastní ochlupení na intimních partiích.
Každý herec - ať už John Torturo, Rob Schneider nebo Ido Mosseri - předvádí svou originální, nesmírně urážlivou karikaturu "východní mentality".
Co ti idioti řeší
Parodování akčních filmů navíc vychází z toho, jak vypadají propagandistické blízkovýchodní snímky; a není v tom primárně výsměch hollywoodským klišé, nýbrž tomu, jak dotyčné "primitivní" národy hloupě napodobují americké vzory. A takto zakódovaný a vícevrstvý je Zohan celý.
Kvůli tomu se u něj pochopitelně spousta diváků jenom sveze po povrchu a minimálně prostřední část jim bude připadat nudná - zvlášť pokud nezachytí spoustu docela jemných narážek na politiku a popkulturu. Přitom ale nelze tvrdit, že by Zohan byl dílo s hlubokým poselstvím.
Jeho obtížně stravitelná zábavnost tkví naopak v tom, že jistě složitou historii palestinsko-izraelských konfliktů převádí do jednoduchých formulí, a nepřímo tím říká: Co ti idioti pořád tak složitě řeší? Neměli by se na to už vykašlat a jít třeba stříhat lidi nebo prodávat boty?
Jak praví Zohan, když při tajném letu přes oceán v kotci nastiňuje dvěma psům tuto paralelu: "To máte, jako když ty kousneš jeho, on zas tebe, pak dostanete červy, sežerete si navzájem svoje bobechy a tak to jde pořád dokola."
You dont mess with Zohan, USA, 2008. Režie Denis Dugan, scénář Adam Sandler, Robert Snitel, Judd Apatow, hrají Adam Sandler, John Turturro, Emanuelle Chriquiová, Laine Kazanová, Rob Schneider, Ido Mosseri ad. 113 minut, distribuce: Falcon. Premiéra v ČR 28. srpna 2008.
